Lubenec

Historie

Počátky Lubence jsou nejasné. Obě nejstarší zmínky z let 1115 a 1186 se nacházejí ve falzech ze třináctého století, podle kterých vesnice patřila kladrubskému klášteru. V polovině čtrnáctého století byla vesnice rozdělena mezi dva majitele, nebo existovaly dvě oddělené vsi: větší Luben a menší Lubenec. Lubenec s patronátním právem roku 1356 vlastnil Petr z Vrtby. V roce 1364 (nebo 1365) Petr z Vrtby, zakladatel nedalekého Petrohradu, získal také kladrubskou část.

Kostel svatého Vavřince Památník obětem pochodu smrti

V patnáctém století patřila větší část městečka k Petrohradu, ale menší díl náležel v roce 1436 k Brložci, jehož majitelem byl Heršík z Brložce. Při dělení petrohradského panství v roce 1555 připadl Lubenec k chyšskému panství a částečně také k Libkovicím. V letech 1654 a 1757 patřila část městečka k Ležkám a později, do zrušení patrimoniální správy, k panství Chyše – Lubenec – Drahonice – Libyně.

Lubenec stával u obchodní cesty z Prahy na Loketsko a nejspíše ve čtrnáctém století byl povýšen na městečko. Podle Josefa Vítězslava Šimáka se tak stalo až mezi lety 1404 a 1415, byť roku 1542 byl Lubenec uveden výslovně jako vesnice a v roce 1579 jako městečko. Jádrem městečka bylo náměstí s excentricky umístěným kostelem, jehož poloha byla dána starší předlokační situací. Podle berní ruly z roku 1654 v Lubenci stálo 28 domů, z nichž bylo sedm pustých. Tento stav se nezměnil až do druhé poloviny osmnáctého století, kdy se městečko začalo rozrůstat. Jeho rozvoj podpořila také výstavba císařské silnice z let 1792–1811. Od druhé poloviny devatenáctého století se zástavba šířila především podél ní na západ od kostela.

Ve dvacátých letech dvacátého století v Lubenci fungovala porcelánka, elektrické družstvo, spořitelna a záložna a vyráběly se zde zvěrolékařské přípravky.

V letech 1938 až 1945 byl Lubenec přičleněn (v důsledku uzavření Mnichovské dohody) k nacistickému Německu. Dne 28. dubna 1945 procházel Lubencem pochod smrti z Johanngeorgenstadtu do Terezína. Oběti pochodu zde byly pochovány v hromadném hrobě.

Panelové domy

Po vysídlení německých obyvatel došlo k narušení urbanistické struktury sídla. Zbořena byla zástavba na západní a jižní straně i uvnitř náměstí. Nahradily ji panelové domy a objekt občanské vybavenosti. Nová výstavba narušila i další části Lubence a historická zástavba se tak dochovala jen v podobě několika domů severně od kostela a na východní straně náměstí.

Referendum proti úložišti

Správa úložišť radioaktivních odpadů hledá místo pro ukládání vyhořelého vysoce radioaktivního odpadu z jaderných elektráren a jako jedna z potenciálních lokalit byla vybrána oblast Čertovka zasahující území obcí Blatno, Lubenec, Tis u Blatna a Žihle. Koncem června 2012 proběhlo v Lubenci referendum, ve kterém většina obyvatel odmítla byť i jen geologický průzkum příštího úložiště.

Pamětihodnosti

• Lubenecký kostel je doložen v letech 1352–1355. Roku 1846 byl na jeho místě postaven novogotický kostel svatého Vavřince s pětibokým presbytářem a hranolovou věží.
• Fara z osmnáctého století
• Kaplička Panny Marie
• Socha svatého Floriána u hřbitova
• Pomník šedesáti obětem pochodu smrti na hřbitově
• Bývalá porcelánka (čp. 254) se zámečkem. Areál slouží jako domov pro seniory.
• Dřevěný kříž s plechovým korpusem
• Socha svatého Šebestiána a podstavec sochy svatého Řehoře – nacházejí se u kostela svatého Vavřince
• Socha svatého Jana Nepomuckého u pošty

Osobnosti

• Alfred Kohn (1867–1959), český histolog, narodil se v Libyni.
• Franz Tobisch (1868–1917), lékař a politik německé národnosti, na počátku 20. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.