Velemín

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Velemíně.

• Kostel svatého Martina
• Šimrova lípa, památný strom (ve Velemíně, stranou hlavní silnice asi na 2/3 vzdálenosti od kostela k obecnímu úřadu)
• Socha Ecce Homo
• Tvrz Bílý Újezd
• Zámek Milešov
• Zřícenina hradu Ostrý
• Zřícenina hradu Opárno
• Pomník Hanse Kudlicha
• NPR Milešovka
• NPP Lovoš
• NPP Borečský vrch
• PR Březina

Zajímavosti

• 27.   června 1757 zde padl pruský generál Christoph Hermann von Manstein. Malý kopec u Velemína, kde se to stalo, nese dodnes jeho jméno.
• Boreč

Historie

Území, na kterém leží spádová obec Velemín, bylo osídleno již v mladší době kamenné (asi 3 tis. let př. n l. ), o čemž svědčí nálezy kamenných nástrojů například soubor čepelí u Borče, sekeromlatu u Velemína, kamenných sekyrek u Dobkoviček apod. V 5. – 8. století se zde usídlují Slované a ti dávají našim obcím česká jména (Hrušovka, Zbožná, Újezd atd.)

Ves Velemín leží na důležité staré zemské tak zvané chlumecké cestě z Prahy do Saska a patří k nejstarším obcím v tomto kraji. Byla od nepaměti rozdělena na dvě části. Jednu držel až do husitských válek s širokým okolím klášter svatého Jiří na Pražském hradě. První písemná zpráva o vsi je z roku 1228, kdy se v této části připomíná dvůr. V druhé části byla tvrz, poprvé zmíněná v roce 1397, kdy zde sídlil Kunát Kaplíř ze Sulevic. Kaplířové drželi tuto část Velemína s tvrzí až do roku 1447 a za husitských válek získali i druhou část, kterou jim roku 1436 potvrdil císař Zikmund Lucemburský. Teprve roku 1538 se podařilo klášteru svatého Jiří zástavu vyplatit a ujmout se opět svého majetku. Kamarét Kerunk ze Sulevic, připomínaný v letech 1454 až 1496, který sídlil v Milešově a později v sousedním Bílém Újezdě, pronajal velemínskou tvrz v rose 1474 jakémusi poddanému. Roku 1480 prodal svou část Velemína s dvorem a tvrzí Jindřichovi Venclíkovi z Vrchovišť. To byla tvrz již patrně pustá, i když tak se výslovně připomíná až v roce 1508, kdy ji od Jindřicha Venclíka koupil spolu s Bílým Újezdem a ostatním zbožím nejvyšší kancléř Albrecht z Kolovrat. Zpustlá tvrz s tímto dílem Velemína měla pak totožné osudy s Bílým Újezdem a stala se v roce 1633 součástí velkého lovosického panství. Druhá část Velemína patřící klášteru svatého Jiří v Praze, připadla po zrušení kláštera v roce 1782 náboženskému fondu a v roce 1819 byla prodána jako součást panství Čížkovice-Třebenice bohatým soukromníkům. Nepatrné zbytky tvrze a val s příkopem se dochovali do dneška. Oválné tvrziště bylo obklopené vodním příkopem, ze kterého se dochovala část na východní straně. Dnes je místo zastavěno domem čp. 99.