Siřejovice

Historie

První písemná zmínka o vsi (Scirewici) pochází z roku 1227, kdy se Siřejovice uvádějí ve výčtu držav svatojiřského kláštera v litoměřickém kraji.

V roce 1925 byli do obce Siřejovice repatriování potomci českých exulantů z doby pobělohorské, jednalo se o tři rodiny ze Zelova, tři rodiny z Friedrichova Hradce a jednu rodinu z Volyně.

Pamětihodnosti

Windsor

Windsor je zřícenina původně větrného mlýna holandského typu postaveného pravděpodobně na přelomu 18. a 19. století, ale jistě před rokem 1833, kdy je poprvé zmiňován písemně. Mlynářem zde byl v roce 1843 Ignaz Bertoni, který měl v Siřejovicích také dům. Mlýn míval jedno složení a mlelo se zde pro potřeby okolních obcí Siřejovice, Vrbičany a Keblice až do roku 1870, kdy jej poslední mlynář Kunze opustil a prodal průmyslníkům – bratrům Tschinkelovým z Lovosic. Noví majitelé nechali mlýn zrušit a budovu přestavět na novogotický lovecký zámeček v anglickém stylu (odtud pojmenování Windsor). Měl typickou kruhovou středovou část postavenou ze světlé opuky a cihel, jakousi věž s cimbuřím a s 22 okny a dvě symetrická křídla, postavená z cihel. Nedlouho po přestavbě však průmyslníci zbankrotovali a zámeček byl roku 1886 prodán ve veřejné dražbě. Majitelé zámečku se střídali a stavba rychle chátrala. V období první světové války zde přespávali příležitostní zemědělští dělníci. Poslední doložené obydlení se týkalo sklepních prostor kolem roku 1930.

K mlýnu se váže historka z prusko-rakouské války v roce 1866. Zdejší mlynář Kunz byl tehdy udán, že signalizuje přesuny rakouských vojsk Prusům, když nastavuje lopaty mlýna proti větru. Byl uvězněn v Terezíně, dokud pruské vojsko z kraje neodtáhlo a neprokázala se jeho nevina.

Bývalý mlýn stojí východně od obce, na mírné vyvýšenině nad silnicí do Keblic a dálnicí D8. Trojpodlažní věž o výšce 12 m a průměru 8,7 m má 22 zaklenutých okenních otvorů. Ve stylizované podobě, spolu se svatojiřským křížem, je Windsor vyobrazen na znaku a vlajce Siřejovic.

Další pamětihodnosti

• Kostel svatého Bartoloměje poprvé zmiňovaný roku 1384, v nynější podobě z roku 1846
• Socha Odpočívajícího Krista (Ecce homo) z roku 1751. Podstavec je zdoben reliéfem svatého Antonína Paduánského.
• Socha svaté Anny z roku 1746 na podstavci s reliéfem svatého Václava.