Kalek

Historie

Nejstarší dějiny

První písemná zmínka o Kalku pochází z roku 1555. V té době zde nejspíše stával pouze železný hamr připomínaný roku 1577, ve kterém se zpracovávala železná ruda těžená nejspíše v těsném sousedství. V soupisu chomutovského panství z roku 1594 je Kalek oceněn na 13 564 kop grošů a čtrnáct poddaných, kteří v něm tehdy žili, platilo na dávkách ročně přes 72 kop grošů.

Vlastní poštu měl Kalek od roku 1866 a o čtyři roky později byla otevřena také četnická stanice se třemi četníky. Během války byl v roce 1940 poblíž Malého Háje zřízen zajatecký tábor, ve kterém bylo uvězněno 150 ruských zajatců zaměstnaných kácením stromů a odvozem dřeva. Na konci války byl tábor po osvobození spálen. Od prosince 1944 stály na východním okraji vesnice domy pracovního tábora pro šedesát mužů ze smíšených židovských manželství. Dalších šedesát vězňů z řad pražských živnostníků a inteligence bylo ubytováno ve dvou hostincích. Všichni pracovali v lese. Postupně skončilo soustružnické zpracování dřeva, ale poslední dílna ukončila provoz až na konci osmdesátých let.

Pamětihodnosti

Nejstarší částí vesnice je řadová zástavba podél silnice do Boleboře. Domy usedlostí jsou orientovány podélně podle cesty a na opačné straně na ně navazovala krátká záhumenicová plužina. Výrobní objekty, hamry a pozdější železárny, vznikly v údolí a zejména na soutoku Bílého a Načetínského potoka. Vodu Bílého potoka přiváděl náhon od zaniklého Nového mlýna na jižním okraji vesnice. Ve druhé polovině dvacátého století byla zbořena řada domů, zejména v nejstarší části záhumenicové vesnice, kde zůstalo stát jen několik osamocených stavení. Množství domů bylo upraveno utilitárními modernizacemi. Na západním konci vesnice se dochovalo několik dělnických domků.

Jihovýchodně od kostela se nachází areál kaleckého zámečku založeného v osmnáctém století.