Osečany

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352, kdy se jako majitel vsi uvádí Jan z Osečan. Své jméno však dostaly Osečany (do roku 1896 Vosečany) mnohem dříve od lidí, kteří někdy v 11. nebo 12. století, kdy chránili své sídlo opevněním z osekaných stromů, tzv. oseče. Středověká tvrz stávala východně od zámku, a dal ji postavit buď Jan z Osečan, který byl kolem roku 1352 ve službách pánů z Rožmberka, nebo Buzko z Ossiečan, který je doložen k roku 1383. Stopy po prvních majitelích Osečan mizí z dochovaných pramenů kolem roku 1406. Od poloviny 15. století byli majiteli rytíři Osečanští z Osečan, ovšem zřejmě jiného rodu, neboť měli ve znaku poutníka, a tímto znakem se od prvotních majitelů odlišovali.

Za vlády rodu rytířů Vojkovských z Milhostic byla pravděpodobně původní tvrz renesančně upravena. Od roku 1611 byl majitelem Vilém Lev z Říčan. Od roku 1615 ji vlastnil Adam Řepický ze Sudoměře, který se zúčastnil stavovského povstání. Přesto, že zemřel roku 1619, byl mu dodatečně v roce 1622 zabaven veškerý majetek. Ten výhodně koupil Albrecht z Valdštejna v roce 1622, ale ponechal si ho jen krátce. V roce 1623 ho prodal Pavlu Michnovi z Vacínova. Michnové měli panství Osečany v majetku více než 40 let a přivedli statek do takových dluhů, že na panství byla uvalena nucená správa. Dalším majitelem se stal Wolfgang Hennegk (Henejk), který se pokoušel statek zvelebit. Než se mu to podařilo, vymřel jím v roce 1702 rod bez dědiců. Zřejmě v tomto období byla renesanční tvrz rozšířena na trojkřídlý zámek. Celek však pravděpodobně vznikal postupně. Dalšími majiteli v letech 1720–1725 byli Jan Bechyně z Lažan a jeho manželka Františka Josefa Ludmila Radecká z Radče. Ti dali postavit v obci sochu sv. Jana Nepomuckého s vlastním erbem na soklu a panství prodali. V letech 1725–1761 vlastnili panství hrabata z Bubna Litic. Za hraběte Antonína Víta z Bubna Litic a jeho první manželky Anny Karolíny z Kolowrat byla kolem roku 1733 v jižním křídle zřízena zámecká kaple sv. Anny. Tím byla pravděpodobně výstavba zámku dokončena. Jejich starší syn Karel (1750–1830) byl členem Vlastenecké hospodářské společnosti v Čechách, ale osečanský statek prodal již roku 1795, když se oženil s Annou rozenou baronkou Fronmüllerovou z Weidenburgu a Gross-Kirchheimu (1767–1811).

Poté nastalo 133 let dlouhé souvislé držení panství Osečany v linii pokrevních potomků. Roku 1795 Osečany získala Gabriela Mayerová z Mayersbachu rozená Schwallová (1770–1808) od roku 1791 provdaná za Johanna Nepomuka Mayera z Mayersbachu (1770–1851). Měli spolu 11 dětí, z nichž se většina narodila v Osečanech, kde Gabriela v roce 1808 zemřela. Vdovec Johann Nepomuk se v roce 1812 oženil s Rosálií šlechtičnou z Kristelly (1792–1868), se kterou měl ještě další děti. Johann zemřel v roce 1851. Jako majitel Osečan je roku 1829 zmíněn syn Adolf, rytíř z Mayersbachu (1804–1882), jinak poslanec zemského sněmu, president akciového cukrovaru v Uhříněvsi, okresní starosta a statkář v Říčanech., dcera hraběte Karla (1750–1830), zastoupená babičkou dítěte Antonií Tiegel z Lindenkronu, rozenou Schmelzern von Wildmannsegg (1801–1885 Osečany). Anna se roku 1884 vdala za barona Rudolfa Voitha von Sterbez (1848–1905), c. k. setníka, který opustil armádní kariéru, aby se věnoval správě panství, kde pak byl pro svou lidumilnost oblíben. Manželství však zůstalo bezdětné a ovdovělá baronka Anna Voithová ze Sterbez, rozená Tiegelová z Lindenkronu (1862–1929) od roku 1905 hospodařila na panství sama. Na hospodářských výstavách úspěšně prezentovala chov domácího zvířectva. V roce 1912 na statku vyrostlo progresivní betonové silo, které přijížděli obhlížet i ze zahraničí. Během 1. světové války baronka Anna opakovaně z posledních prostředků podporovala Červený Kříž (ve sbírce se mezi šperky nacházel i snubní prsten). V roce 1918 vyhořela sušárna na ovoce na jejímž místě byly postaveny skleníky. O obtížné situaci svědčí dopisy hudebního skladatele Josefa Suka, který byl rodinným přítelem od mládí a manželům Voithovým dedikoval několik skladeb. . Roku 1926 byla provedena částečná parcelace velkostatku na základě pozemkové reformy: bylo přiděleno asi 2106 ha půdy drobným zemědělcům. Největším věřitelem byla Okresní hosp. záložna v Sedlčanech, která dne 5. června 1931 koupila velkostatek se vším co k němu patřilo v Osečanech, ve Velběhách, Pros. Lhotě, Prosenicích, Kliměticích, Břišejově a v Štětkovicích s veškerým živým i mrtvým inventářem a se zásobami za 2,750.000,-. Představenstvo záložny, chtějíc chudším občanům pomoci k půdě a majetku rozparcelovalo v témže roce celý koupený velkostatek. Zámek s parkem ve výměře 9 ha darovalo okresu sedlčanskému na zřízení nějaké dobročinného ústavu.

Za druhé světové války se obec stala součástí vojenského cvičiště Zbraní SS Benešov a její obyvatelé se museli 31. října 1943 vystěhovat.

Pamětihodnosti

• Barokní zámek stojí na místě tvrze na západním okraji břidlicového ostrohu, zámek je dvoupatrová trojkřídlá budova, zčásti upravená v romantickém stylu, s věžičkou na střeše, které se díky její poloze říká sedlčanský Orlík. V zámku je kaple sv. Anny se sochami sv. Linharta a Felixe z Cantalice. K zámku patří budova sýpky, bývalého pivovaru, hospodářský dvůr a stodola. V roce 2018 zámek zakoupil bývalý politik Matěj Stropnický, postupně provádí jeho rekonstrukci a od roku 2019 jej částečně (pouze o nedělích) zpřístupnil veřejnosti. Kolem zámku je rozsáhlý park.
• Barokní socha Jana Nepomuckého, z let 1720-1725. Datem vzniku je vzácná, protože byla vytvořena 4-6 let před Janovým svatořečením; v minulosti silně poškozené soše chybí v pravé ruce kříž a od lokte dolů levá paže, která je doplněná chybně. Na soklu má erb objednavatele Jana Bechyně z Lažan se třemi kapry. Toto znamení bylo zčásti použito v nynějším znaku obce.
• Na návsi vedle sebe stojí
• vodojem z roku 1927
• litinový kříž na kamenném podstavci z 19. století.
• kamenný (žulový) pomník padlým v 1. světové válce.
• Budova místního úřadu stojí na protější straně návsi, je spojena s hostincem a předzahrádkou.
• Kaplička Nejsvětější Trojice z konce 19. století je při cestě k osadám Velběhy a Paseky.
• Východně nad obcí na kopci Drahoušek (504 m n. m.) stojí stejnojmenná betonová rozhledna z roku 2004 o výšce 48 metrů, její vyhlídková plošina dosahuje výšky 32 metrů.