Krásná Hora nad Vltavou

Historie

Okolí Krásné Hory bylo osídleno již v dávné historii, jak o tom svědčí četné archeologické nálezy. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1341. Město bylo spjato s dolováním zlaté rudy již na přelomu 13. a 14. stol. Po smrti Václava II. je zdědila Eliška Přemyslovna; ta také městečku udělila první privilegia, která potvrdil Jan Lucemburský 11. ledna 1341. V říjnu tohoto roku král Jan Lucemburský zastavil Krásnou Horu, společně s nedalekým Milešovem, Petru z Rožmberka.

První počátky dolování započaly v první polovině 14. století. Doly byly zdrojem příjmů pro hornickou osadu, pozdější hornické město. Historie milešovských a krásnohorských dolů je těsně spjata. Zřejmě z druhé poloviny 15. století pochází krásnohorský znak se stříbrnou věží na zeleném pahorku, v červeném poli.

Výměnami majitelů však Krásná Hora přestala být od roku 1554 královským majetkem a začal úpadek. Roku 1556 koupil Krásnou Horu Jan Vorel z Plavče, který si zde vystavěl tvrz. Brzy po jeho příchodu však vypukly nepokoje. Někdejší svobodní měšťané těžce nesli robotní povinnost a vzbouřili se proti Vorlovi. Povstání však bylo brzy potlačeno, vůdci potrestáni a robota utužena. Celé Vorlovo panství však bylo řáděním povstalců naprosto zpustošeno. V roce 1576 byla Krásná hora koupena Lobkovici, tímto se město stalo trvalou součástí panství Vysoký Chlumec.

Dolování zlata v obci zaniklo po třicetileté válce, pokusy o obnovení od začátku 18. století byly po několika letech zastaveny. Roku 1839 zde byla nalezena antimonová ruda, od padesátých let probíhala tě Podpisy sousedů z Krásné Hory z roku 1839 na indikační skice

Historické mapování Krásné Hory

Nejstarší mapové zobrazení Krásné Hory je na Indikační skice Stabilního katastru z roku 1839, uložené v Národním archivu, zde reprodukujeme intravillán (vnitřní zastavěnou část obce). Na mapě mohou být mladší opravy cca do let 1860–1865 (například kostel sv. Mikuláše, nově postavený v letech 1850–1855, byl do mapy zakreslen dodatečně červenou barvou). U domů najdeme jejich čísla popisná a čísla stavebních parcel, u přilehlých pozemků čísla parcel a odkaz na čísla popisná majitelů a někdy přímo i jména majitelů.

Z tehdejších obyvatel městečka vlastnoručně podepsali správnost katastrální mapy tito (při přepisu je respektován tehdejší pravopis):

• Wenczl Zapotocky Starší Obce
• Gan Kubczu
• František Sedláček Saused
• Anton Joh. Nemecžek Saused
• Jan Prochaska Saused

(nad nimi je podpis Josefa Krotty, představeného vyměřovací komise)

Pamětihodnosti

Západním směrem od náměstí se nachází stylově nevyhraněný kostel svatého Mikuláše z let 1850–1855, který byl postaven na místě původního gotického kostela. Součástí pomníku bývala i socha T. G. Masaryka, která byla po roce 1948 odstraněna. Pomník padlým v první světové válce se nachází mezi kostelem a místní školou; obsahuje pískovcovou sochu vojína s puškou a tornou, klečícího pod smuteční vrbou. Ve vitrínkách uvnitř pomníku je prsť z bojišť Zborova, Terronu a Doss Alto.

V parku na náměstí je barokní mariánský sloup z roku 1772; pozlacená soška na jeho vrcholu byla odlita roku 1862 v rožmitálských hutích a téhož roku vysvěcena. Původní dřevěná socha byla umístěna do výklenku domu čp. 41. Poblíž sloupu stojí kamenný korec na měření obilí, zřejmě pozdně gotického původu. Tato míra sloužila k měření obilí přivezeného na trh. Unikátní technická památka nese letopočet 1822.

Dominantou náměstí je budova radnice s radniční věží a hodinami.

Sloup se sochou Panny Marie, kostel svatého Mikuláše, kamenný korec i sýpka jsou vedené v Seznamu kulturních památek v okrese Příbram.

Na východní straně náměstí byla po roce 1554 postavena tvrz. V 16. století pozbyla na významu, od roku 1623 se již neuvádí. Tvrz nezanikla, později byla přestavěna na sýpku. I tato do nedávna dosti schátralá budova je od roku 1991 památkově chráněna. V roce 2022 byl objekt zrekonstruován a nyní v něm sídlí Městský úřad.