Sudovo Hlavno

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1386.

Pověst o původu názvu tamějších vesnic vypráví, že vladyka Suda byl jednou přepaden při návratu z lovu. V Konětopech mu prý utopili koně, do Kostelního Hlavna dali jeho kosti a hlava prý odpočívá v Hlavenci a ves, v níž sídlil v malé tvrzi, nese jeho jméno Sudovo Hlavno.

Historikové se přiklánějí k tomu, že ves existovala již v roce 1052, neboť je zmíněna v zakládací listině Boleslavské kapituly. O vzniku názvu Hlavno existuje několik výkladů. Název mohl být odvozen od nedalekého návrší, kterému se říká Kobylí hlava. Jméno Hlaven je označováno také jako dvůr, ležící nedaleko Kobylí hlavy a později bylo přechýleno do středního rodu do podoby Hlavno. Jiný výklad odvozuje název Hlavno od druhu práce, konané v místě. Dříve se zde totiž nacházely rozsáhlé lesy, ve kterých uhlíři pálili uhlí a slovo „hlaveň“ označovalo nedopalek polena, z něhož se v milíři pálilo uhlí.

Pro odlišení od sousedního Kostelního Hlavna dostalo později Hlavno jméno po svém majiteli. V roce 1384 se nazývá Rynšovo (Hlawen Rynssonis), v roce 1456, kdy ves získal vladycký rod Sudů z Kunratic, nabývá pojmenování Sudovo Hlavno, které užívá dodnes.

Pamětihodnosti

Tvrz

Tvrz v níž vladycký rod Sudů sídlil, postavil Jan z Hlavence nebo některý z jeho dědiců. Byla dřevěná na kamenné podezdívce. Stála směrem západním od středu obce. Zbořena byla již v 16. století. Zbytky základů tvrze se nacházely na zahradě domu č. p. 28

Zvonička

Hlavnovská zvonička byla postavena na náklady obce v roce 1905. V její zadní části byla umístěna obecní váha na vážení vozů se zemědělskými plodinami. Zvonek na zvoničce ohlašoval nedělní poledne, ale také úmrtí místních občanů. Jeho umíráček doprovázel zemřelé, dokud smuteční průvod nepřešel ves. V době druhé světové války musel být zvonek odevzdán. Jeho kov byl použit na výrobu střeliva do německých zbraní. Nový zvonek prý přinesl z koncentračního tábora místní občan Josef Vindruška. Vězni byli tímto zvonkem svoláváni k práci i k jídlu. Dne 5. května roku 1948 se v Sudově Hlavně konala tryzna za občany, kteří se nevrátili z války domů. Při ní byl farářem Václavem Šmejkalem zvonek posvěcen a umístěn na zvoničku, kde je dodnes. Zvonička je jako hlavní dominanta obce, byla opravena podle dobových fotografií a stala se symbolem Sudova Hlavna. Je zachycena i na turistické známce obce. I v dnešních časech smutný hlas zvonku ohlašuje, že byl na věčnost povolán některý z místních občanů.