Čelákovice

Historie

Čelákovice se rozkládají na levém labském břehu a jejich území je osídleno téměř nepřetržitě od mladší doby kamenné. V raném středověku vzniklo hradiště a při jeho západní části byla ve 2. polovině nebo ke konci 10. století zbudována na kamenných základech dřevěná stavba tvrze, nahrazená kolem roku 1300 stavbou z kamene. Tvrz svoji podobu změnila při rozsáhlé přestavbě a přístavbě ve 2. polovině 15. a v 16. století a po snížení zdiva tzv. jižního traktu v roce 1730. Nejstarší písemná zpráva pochází z roku 1290, kdy se Čelákovice staly předmětem prodeje a koupě mezi českým králem Václavem II. a klášterem v Sedlci u Kutné Hory. Předpokládá se, že v této době měla zdejší osada za sebou již více než 200 let trvání. O tom, že se nejednalo o zcela bezvýznamnou vesnici, mluví fakt, že zdejší kamenný kostel postavený na ostrohu východně od tvrze pochází z konce 12. století. První zpráva též označuje Čelákovice za oppidum, což značilo větší osadu (městečko). V držení města se vystřídala řada více či méně významných rodů. Posledním byl rod Krajířů z Krajku a na Mladé Boleslavi, kterým bylo zboží včetně Čelákovic Ferdinandem I. zkonfiskováno, a tak se roku 1547 staly Čelákovice královským komorním městem.

K formám obživy obyvatel Polabí patřilo od středověku zejména rybářství a zemědělství, od poloviny 19. století také košíkářské řemeslo. Průmyslový rozvoj Čelákovice zasáhl po roce 1900. Roku 1903 založil místní podnikatel Václav Červinka továrnu na zemědělské stroje, později známou jako Červinka a Čihák, továrna na hospodářské stroje v Čelákovicích, o tři roky později byla postavena továrna na akumulátory R. Stabenova (dnešní Kovohutě), v roce 1910 založil Josef Volman továrnu na obráběcí stroje nesoucí jeho jméno, po znárodnění byla přejmenována na TOS.

Po skončení první světové války se staly Čelákovice známé jako místo výletů a odpočinku, zejména díky říčním lázním Grado na labském ostrově.

V důsledku průmyslového rozvoje se ve 20. století změnil původní charakter města. Historické centrum bylo v prvních desetiletích 20. století doplněno předměstím rodinných domů a vil. V roce 1939 realizoval čelákovický stavitel Karel Bíbr projekt Jiřího Štursy a Karla Janů a vznikla cenná funkcionalistická stavba – Volmanova vila. Po druhé světové válce začala převažovat sídlištní výstavba, kterou ukončil až rok 1989.

Územněsprávní začlenění

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost města v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Karlín, soudní okres Brandýs nad Labem
• 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Brandýs nad Labem
• 1939 země česká, Oberlandrat Mělník, politický i soudní okres Brandýs nad Labem
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Brandýs nad Labem
• 1945 země česká, správní i soudní okres Brandýs nad Labem
• 1949 Pražský kraj, okres Brandýs nad Labem
• 1960 Středočeský kraj, okres Praha-východ

Rok 1932

Ve městě Čelákovice (přísl. Čelakovský Hrádek, Jiřina, 4469 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katolický kostel, obchodní grémium, společenstvo různých živností, hostinských a výčepníků, sbor dobrovolných hasičů) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody (výběr): 2 lékaři, zubní lékař, 2 zvěrolékaři, 2 autodrožky, biograf Osvěta, cihelna, 3 cukráři, 2 drogerie, fotoateliér, 2 hodináři, hospodářské družstvo, 13 hostinců, 2 hotely (Grand, Olmer), 3 kapelníci, knihkupectví, knihtiskárna, velkoobchod koloniálním zbožím, kovodělné závody, říční lázně, lékárna, mlýn, pivovar, realitní kancelář, Družstevní záložna, Městská spořitelna, Občanská záložna, Obchodnicko-řemeslnická záložna, Okresní záložna, Živnostenská záložna, 3 stavitelé, továrna na hospodářské stroje, továrna na obráběcí stroje, 2 zubní ateliéry.

Městský archiv Čelákovic je uložen ve Státním okresním archivu Praha-venkov.

Památky

• Středověká tvrz Čelákovice, roku 1579 renesančně upravená, sídlo městského muzea
• Kostel Nanebevzetí Panny Marie – románský kostel postavený na přelomu 12. a 13. století, v letech 1712–1713 barokně rozšířený
• Novobarokní radnice z roku 1911
• Budova děkanství z roku 1780
• Barokní socha svatého Jana Nepomuckého z 18. století
• Pamětní deska „u Diamantů“ na připomínku rodiny Diamantových, jejíž členové byli odvezeni do koncentračních táborů. Z rodiny přežily jen Věra Diamantová Gissingová a její sestra Eva. Zachránil je Brit Sir Nicholas Winton.
• Vodní mlýn v Čelákovicích
• Volmanova vila
• Husův sbor – funkcionalistická sakrální stavba z roku 1936

Osobnosti a události

K Čelákovicím se váže svým narozením či životem řada osobností, mimo jiné česko-britská spisovatelka Věra Gissingová, historik Jaroslav Vrchotka, biskup Jednoty bratrské Matěj Červenka, hudební skladatel Jan Zach, filozof a spisovatel Josef Vojtěch Sedláček, spisovatel Josef Jiří Stankovský, botanička, zooložka Marie Z. Baborová-Čiháková, malíř Čeněk Janda, velitel 312. československé stíhací perutě RAF v Anglii za druhé světové války letecké eso Alois Vašátko, literární historik Vladimír Kovářík, básník Jindřich Hilčr, básník a spisovatel Eduard Petiška, sochař Jaroslav Šajn, malíř a grafik Jiří Hanžlík, nebo podnikatel a investor Pavel Tykač.

V Čelákovicích proběhla část druhé odbojové akce bratří Mašínů. 28. září 1951 dojeli Mašínové a Milan Paumer s unesenou sanitkou na křižovatku dnešní silnice II/611 a odbočky do Kerska a přivázali zde ke stromům členy posádky sanitního vozu. Auto použili při přepadení stanice SNB v Čelákovicích. Přitom zabili strážmistra Jaroslava Honzátka Práce byla představena na výstavě „Byli v Čelákovicích upíři?“ a dostala se na řadu serverů zahraničních médií.