Stará Lysá (Okres Nymburk)

Historie

Archeologické nálezy

Dle evidence Archeologického ústavu Akademie věd ČR (Městské muzeum Čelákovice) jsou na katastru obce Stará Lysá doloženy pouze tři nálezy. První z roku 1947 byl vyhodnocen jako vrcholný středověk, ovšem bez bližšího popisu. Nález u domu č. p. 18, parcela parcelní číslo 55 z roku 1949 podchytil dvě kostry přes sebe napříč položené a lebku z kultury knovízské (asi 1300–950 př. n. l.).

Zatím nejlépe zdokumentovaným nálezem je nález dehtářské pece spolu s jámou, keramikou a zbytky dřeva v lokalitě „Za Pecí“. Nález z roku 1999 je datován do 17. století . Z publikovaných ( ), ale předměty nedoložených nálezů z přelomu 19. a 20. století jsou citovány tuhované střepy (kultura knovízská) a střepy vypichované keramiky (kultura s keramikou vypíchanou cca 5100 – 4400 př. n. l.) z lokality „Na Ostrově“. Zde pak měly být „… v nerovné půdě stopy lidských bydlišť a nalézající se četné střepiny rázu hradišť“. Následně po Jaromírově smrti knížecí majetek (v té době zahrnoval území dnešních obcí Lysá nad Labem, Litol, Stará Lysá, Čihadla, Stratov, Benátecká Vrutice, Milovice, Mladá) jako výsluhu obdržel zeman Mutiš (Vršovec). Po jeho smrti mělo panství připadnout kapitulnímu kostelu svatého Václava ve Staré Boleslavi, který založil kníže Břetislav. Stará Lysá je výslovně zmíněna v roce 1052 v zakládací listině kapituly staroboleslavské.

Vrcholný středověk

V blíže neznámé době – se stala Lysá součástí stolního majetku českých královen. Zřejmě i v té době byl knížecí dvorec ze Staré Lysé přeložen do Lysé nad Labem do míst dnešního zámku. Stará Lysá přestala být hlavním správně hospodářským centrem nejspíše kolem roku 1291, kdy královna Guta, manželka Václava II., zavedla v Lysé nad Labem emfyteutický systém. K roku 1293 se vztahuje informace o nejstarším lyském tržišti „sub antiquo foro Lyssa“, které mělo být údajně ve Staré Lysé.

Písemné prameny chybějí, proto lze jen předpokládat, že Stará Lysá dále existovala jako pouhá ves. V letech 1310–1346 byla součástí statků české královny Elišky Přemyslovny. K roku 1346 je vlastníkem Jan Jindřich, vévoda Korutanský, syn Jana Lucemburského. Za Karla IV. drží Lysou (včetně Staré Lysé) Anna Svídnická a to až do roku 1355, kdy jí na Karlovo přání postoupila klášteru augustiniánů na Karlově v Praze. Za Václava IV. se panství Lysá (včetně Staré Lysé) dostává do manského držení, kde je k roku 1389 uveden jako držitel Petr z Vartenberka na Benátkách a Kosti (po jeho smrti pak jeho žena Žofka).

Pozdní středověk

Ani z této doby se nedochovaly písemné doklady vývoje Staré Lysé či hmotné pozůstatky. Jsou známé jen vztahy majetkové. K roku 1410 nebo 1413 prodala Žofka Lysou Janu mladšímu z Hradce. Ten ji roku 1450 prodal Janu ze Smiřic. Po jeho smrti roku 1478 dostal syn Jaroslav Jindřich Smiřický tvrz, dvůr a ves Milovice, Starou Lysou s rybníkem Starolyským, Osovou (nynější Čihadla), Vrutici (nynější Benáteckou Vrutici) a Mladou (nyní zaniklou obec v prostoru vojenského výcvikového prostoru Milovice – Mladá).

Po roce 1500

Z manského držení se lyské panství dostalo roku 1508, kdy král Vladislav II. nechal panství zapsat do zemských desk jako vlastnictví Smiřických. Roku 1509 odprodal Jaroslav Jindřich Smiřický od lyského panství Starou Lysou (5 sedláků a 2 chalupníci) a Čihadla (2 sedláci a 4 chalupníci) Fridrichovi z Donína. Z dochovaných zápisů o platbě dědičného úroku K roku 1530 se dochovala zpráva o založení hráze druhého rybníka Hladoměř na hranici mezi lyským a benáteckým panstvím Fridrichem z Donína. Sypání hráze rybníka Hladoměř je až dosud uchováno v pověsti o prokletí pána z Donína. „Ten bude vysvobozen, až se všechna zemina z náspu hráze vrátí na původní místo“. Ve spisu Pavla Stránského „O státě českém“ z roku 1636 se uvádí, že hlavním zdrojem příjmů panství lysého a benáteckého jsou příjmy z rybníků „jež jsou v těchto místech početné a vynikají množstvím chutných kaprů“. Přestože je Fridrich z Donína katolík, má spory s Ferdinandem I. Po smrti Fridricha z Donína roku 1546 Ferdinand I. částečně konfiskuje jeho majetek. Starou Lysou a Čihadla dědí 1. května 1548 syn Jindřich. Od té doby jsou obě osady součástí panství Benátky. Za Jindřicha z Donína je veden spor o příslušnost k farnímu kostelu v Lysé nad Labem. Pán z Donína zakazuje svým poddaným platby desátků lyskému faráři a také jim zakazuje účast na mších v Lysé nad Labem. Naopak podporuje kostel v Benátkách nad Jizerou, K uvedené výměně se dochovala v archivech zpráva o délkové výměře vrchu Čihadla a to 2650 loket

Stálý majitel Staré Lysé a od roku 1738 též Bon Repos a vrchu Čihadla, Ignác Zikmund hrabě z Klenové a Janovic zemřel 4. července 1764. Jeho dědicové prodávají panství ve veřejné dražbě 21. června 1769 pražskému arcibiskupu Antonínu Petru hraběti Příchovskému z Příchovic za 665 000 zlatých. Antonín Petr Příchovský (hrabě 24. února 1759, arcibiskup 19. prosince 1763) podporuje obnovu zámečku Bon Repos, který nechává po roce 1768 upravit. Také věnuje pozornost hospodářské stránce panství a začíná zakládat hospodářské dvory. K 23. říjnu 1789 je doložena písemná zmínka o existenci starolyského dvora, který je současně předáván do nájmu. V té době (rok 1790) byla nově založena osada Čihadla. Všechny dvory panství benáteckého jsou roku 1799 vyměřeny a zakresleny Ing. Honzovským. holič, 4 hostince, kolář, 2 kováři, krejčí, 2 obuvníci, pekař, 7 rolníků, řezník, 5 obchodů se smíšeným zbožím, 3 trafiky, truhlář.

Blížící se nástup války předpovědělo v roce 1938 přistěhování 13 rodin ze Sudet (celkem 47 osob). 17. března 1939 byla Stará Lysá obsazena. V roce 1939 byla provedena úprava prostoru před hřbitovem (zasypána jáma po těžbě písku) a byl založen hřbitov . Ten je svěcen 25. června 1939 P. Jirutkou. Náklady na výstavbu hřbitova a úpravy ve výši 55 156 korun hradí obec. Další zápisy v obecních kronikách byly po dobu války zakázány. Prvním dalším zápisem je informace, že Němci opustili obec krátce před půlnocí 8. května 1945.

Po druhé světové válce

Na přelomu léta a podzimu roku 1945 byl v areálu Bon Repos umístěn lazaret Rudé armády. V loveckém zámečku Bon Repos byly pokoje, operační sály a ošetřovny. Na hřbitově ve Staré Lysé jsou pohřbeni vpravo před kaplí poddůstojník Ževazenko a vojáci Rudé armády Armistrov, Fegorenko, Janča, Vaselov. Pomník byl odhalen 9. května 1946.

Správní změna nastala roku 1949, kdy se Stará Lysá stala součástí okresu Nymburk. To s sebou přineslo mimo jiné též zahájení provozu školních autobusových spojů (rok 1950). Dalším dlážděným prostorem v obci je „náves“ kolem lípy.

Roku 1950 vznikl přípravný výbor JZD s centrem v Alžbětíně – Bittnerově statku č. p. 33. O rok později byl založen Komunální podnik Lysá nad Labem, který zapříčinil zrušení soukromých obchodů.

Živnosti zaniklé před okupací:

kovářská živnost J. Roubíčka č. p. 18
kolářství K. Šulc č. p. 55
živnosti zaniklé po znárodnění:
kovářská živnost V. Urbana č. p. 2
smíšený obchod Josef Hejňák č. p. 3
smíšený obchod a trafika V. Šulce č. p.125 (později zde byla sběrna mléka)
pekařství a krupařství V. Trusky č. p. 32
trafika Ant. Merhaut č. p. 14
hospoda Jos. Hradecký č. p.12
zájezdní hospoda Ant. Hradecký č. p.72
řeznická živnost Čeňka později Josefa Havelky
holičství Jar. Čacký č. p. 40
kolářství Jan Bláha č. p. 86

Situace JZD není ustálená. V roce 1953 JZD obhospodařuje 450 hektarů orné půdy, v roce 1956 jen 240 hektarů a zaměstnává 52 lidí. V roce 1957 se staví nový kravín na Čihadlech pro 75 dojnic, vepřín pro 100 prasat a sýpka.

1. září 1958 je v č. p. 14 otevřena mateřská škola (dříve zde byla obecní pastouška), 1. listopadu 1959 je ve stejném domě otevřena pošta a následující rok 4. ledna 1960 vznikla tamtéž místní lidová knihovna. Roku 1959 se realizuje nová úprava plochy před hřbitovem, kde byly ve dvouřadé aleji vysazeny pyramidální topoly.

První doložené stopy státní památkové péče se projevují v roce 1958, kdy jsou na území Staré Lysé a Čihadel evidovány v památkových seznamech první nemovité kulturní památky – kaple svatého Jana Křtitele, krucifix, kaple svatého Symeona, zámeček Bon Repos. Následně se od 15. ledna 1963 v areálu zámečku Bon Repos (v rozporu s předchozí deklarací památkové hodnoty) začíná stavět zázemí pro 13. samostatný raketový oddíl ze Slovenska. Rok 1965 přináší vyhlášení části lesa Hraštice (přiléhající k Bon Repos) jako Vojenský prostor – vstup je přísně zakázán.

Pod vlivem splachů půdy z vrchu Hrabanov v důsledku velkých přívalových dešťů se v roce 1973 dokončují dešťové svody a retenční nádrž u borovice. Následně je od borovice dolů k návsi v délce 350 metrů zadlážděna ulice v ceně 300 tisíc korun (kostky prý pocházejí z pražských ulic). Budovatelský rok 1973 přinesl s sebou také zpracování prvního plánu „asanace“ historických částí obce. V průběhu roku 1974 bylo v rámci akce „Z“ významně zasaženo do vzhledu návesního prostoru a to demolicí jižní obytné části statku Hradeckých č. p. 12 pro stavbu nové prodejny Jednoty. V kontrastu k hrubému zásahu do centra obce je v roce 1976 vyhlášena právní ochrana lípy na návsi a skupiny lip u kaple. Rok 1982 přináší výstavbu nových domů „Za Humny“ a modernizaci Urbanova pohostinství č. p. 51. Nové bytovky zaměstnanců JZD se staví v roce 1984.

Znečištění podzemních vod činností sovětské armády (letecký petrolej) v nedalekých Milovicích nutí obec stavět vodovod. Práce jsou zahájeny v roce 1984.

Po roce 1989

V roce 1990 skončila na Bon Repos svou činnost vojenská posádka. Následně v souvislosti se změnou politického systému a změnou vlastnických vztahů dochází k navracení pozemků původním majitelům. Postupně se uvolňuje půda obhospodařovaná JZD Stará Lysá. Od roku 1994 obhospodařuje půdu vedle soukromě hospodařících zemědělců obchodní firma AGÁTA, spol. s r. o., která se postupně stává nejvýznamnějším zaměstnavatelem v obci. AGÁTA působí v areálu bývalého JZD. V roce 2009 je pro havarijní stav zbourán dvůr Alžbětín. Jsou ponechány pouze obvodové zdi.

Jak bylo uvedeno výše, změna vlastnictví a možnost opět nakládat s pozemky vedla nové majitele ke snaze získat v krátké době nejvyšší ekonomickou výtěžnost. Pozemky jsou vnímány především jako stavební. V důsledku tlaku majitelů dochází k postupnému vyčleňování pozemků z orné půdy. Po roce 1990 se tak obec rozrůstá v lokalitě „Za Pecí“, kde vzniklo 32 nových parcel se zástavbou typicky příměstskou. Druhým významným místem stavebního rozvoje je lokalita „U Borovice“, kde vzniklo 15 nových stavebních parcel. V této lokalitě také vznikl druhý významný „průmyslový areál“ obce a to pila Kříž a Kříž s. r. o. Ve vazbě na plánovaný rozvoj Staré Lysé byl v roce 2006 schválen územní plán obce. Pro porovnání rozvoje obce lze doložit počet domů a obyvatel – v roce 1980 zde bylo 194 domů a 464 obyvatel. V roce 2011 je v obci 228 domů a 488 obyvatel.

Od 30. června 2003 je obce Stará Lysá členem svazku obcí Mikroregion Polabí.

V obraze sídla se kromě výstavby projevila obnova obecního sadu a náhrada topolové aleje ke hřbitovu. K těmto zásahům došlo v období 2008–2010. Součástí výsadby ovocných stromů bylo založení Dětského sadu u kaple. K výsadbě byly použity i staré krajové odrůdy zejména jabloní a třešní, topoly nahradily nové lípy.

V letech 2010 a 2011 byla ve výměře 13 ha revitalizována část údolní nivy Mlynaříce. V ploše bývalého rybníka Hladoměř byly založeny nové mokřady a tůně, které mají posílit mokřadní společenstva v intenzivně zemědělsky využívané krajině. Po výstavbě vodních ploch byla v roce 2011 zahájena výstavba kanalizace a čistírny odpadních vod.

Současnost

Stará Lysá je společně s Břístvím, Dvorci, Jiřicemi, Lysou nad Labem, Ostrou, Přerovem nad Labem, Semicemi, Starým Vestcem a Stratovem členem dobrovolného sdružení obcí Mikroregion Polabí.