Nymburk

Historie

Území města bylo osídleno už v pravěku, a v některých jeho obdobích zde stálo hradiště. Osídlení se koncentrovalo přibližně v prostoru mezi Kostelním náměstím a náměstím Přemyslovců. Nejstarší opevnění zde pravděpodobně vzniklo v eneolitu a vybudovali je příslušníci lidu řivnáčské kultury. Nesporné archeologické stopy opevnění spojované s nositeli lužické kultury pochází z mladší doby bronzové. Pravděpodobná je existence hradiště také v době halštatské. Místo bylo osídleno i v závěrečné fázi raného středověku, ale není jasné, jestli zde v té době stálo hradiště nebo pouhý dvorec.

Královské město Nymburk vděčí za své založení Přemyslu Otakaru II. Přesné datum, kdy bylo započato s výstavbou Nymburka, však dodnes není úplně známo. V současnosti je za vznik města přijímán rok 1275. Již na konci 18. století bylo prvními osvícenci odmítnuto založení města (Vícemílova) roku 779, jak je uvedeno v bájeslovné Hájkově kronice. O století později bylo vyloučeno datum 1219 (vztahuje se k Litoměřicím) a později i rok 1257, k němuž se vztahuje nejstarší dochovaná listina o městě Nymburce vydaná pro zdejší dominikánský klášter. Historický výzkum toto datum zcela jistě vyloučil a naopak klade vznik listiny pro dominikánský klášter až na samý sklonek vlády krále Přemysla Otakara II., přesněji mezi 25. listopad 1274 a 21. listopad 1276.#tag:ref|Tento text je totiž znám pouze z rukopisu ve formulářové sbírce. A protože jde o text nezachovaný v originální listině ani v nějakém kopiáři, ale jen ve form Název Nymburk je odvozen od slova Neuenburch (latinsky Novum Castrum – Nový hrad), podle Hájkovy kroniky ze 16. století se Nymburk dříve jmenoval Vícemílov, hanlivě označovaný jako Svinibrod, a to údajně z důvodu, že se zde na druhé části, dnes za Labem, pásly svině (divoká prasata). Král zde usadil na břehu Labe v místech, kde dnes stojí ZŠ Tyršova, dominikánský řád. Nymburk, jak i ostatně název napovídá, založili němečtí a holandští kolonisté. Český jazyk v Nymburce převládl nad německým jazykem až v 1. polovině 15. století v době husitských válek.

Samotné založení bylo nicméně pravděpodobně dokončeno až za vlády krále Václava II. Během třicetileté války však v roce 1634 většinu města vypálili Sasové, kteří ve zdejším kostele povraždili více než 200 lidí. Obnova života města trvala dlouhá desetiletí, původní slávu se už ale kvůli požárům, moru a omezení hradbami obnovit nepodařilo. Předválečnou éru Nymburka zobrazil v některých svých dílech spisovatel Bohumil Hrabal, který ve městě vyrůstal.

Pamětihodnosti

=== Kulturní Symbolem města jsou cihlové hradby s hranolovými baštami. Původně město o ledvinovitém půdorysu obepínala linie dvou hradeb, bílé opukové a červené cihlové, společně se dvěma příkopy (zachovány dodnes coby Malé a Velké Valy). Z hradeb dnes zůstaly jen zbytky, nejdelší úsek na východě, u něhož se nachází i staré děkanství, byl počátkem 20. století romanticky zrekonstruován, další pozůstatky zdí se nachází v Hradební ulici.

Dominantou města je gotický cihlový kostel svatého Jiljí stojící na Kostelním náměstí. Původně měl dvě věže, jedna z nich však byla po požáru stržena, proto má zbývající věž zvláštní pozici mimo osu chrámu. Tento kostel je spolu s dochovanými stavbami nymburského opevnění ojedinělým příkladem cihlové gotiky (původně severoněmecké) v českých zemích. V Tyršově ulici je gotická kaple svatého Jana Nepomuckého, která je jediným pozůstatkem bývalého klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie Růžencové a ke které bylo přistavěno funkcionalistické Hálkovo divadlo. Jihozápadním směrem od historického centra města se nachází renesanční kostel svatého Jiří a v parku dr. Antonína Brzoráda funkcionalistický Husův sbor a novorenesanční evangelický kostel.

Dominantou centrálního náměstí Přemyslovců je vzácná renesanční radnice, stojí zde také morový sloup. Zajímavou technickou památkou je nedaleko stojící Turecká věž, bývalá městská vodárna z roku 1597. Jednou z nejzajímavějších novodobých staveb města je pak architektonicky významné puristické krematorium od Bedřicha Feuersteina nebo i funkcionalistická Löwitova vila. Naopak svědkem pradávných časů je dochovaná pravěká mohyla v ulici Na Příkopě.

Kromě hradeb městu také vévodí silniční most (kulturní památka), který spojuje centrum města s částí zvanou Zálabí. Most přes Labe byl postavený v letech 1912 až 1913 architektem Františkem Roithem. Tvoří ho tři železobetonové oblouky o rozponech 35, 40 a 35 metrů, které spočívají na betonových pilířích. Žulový obklad pilířů je ozdoben štíty s motivem českých lvů.

Industriální památky

Ve městě se stále nachází řada cenných industriálních a technických památek. Ty však ještě stále nejsou vhodně využity a rozvíjeny, ačkoliv skýtají značný potenciál. Především byl na přelomu tisíciletí zbořen proslulý cu Mezi nejhodnotnější dochované industriální památky v Nymburce patří:

• Nymburský pivovar, postavený v letech 1895 až 1898. Hned v první roce provozu vyprodukoval 21 075 hektolitrů piva, kolem roku 1927 přistoupila správní rada pivovaru k renovaci strojů a zařízení. Je stále funkční a ve velmi dobrém stavu.
• Ludvík Wantoch, továrna na výrobu likérů, postavena v letech 1910 až 1911 ve Zbožské ulici u železnici na západě města, dostavba v roce 1918. Po druhé světové válce zde sídlil konzervárenský podnik Fruta – později Zelko. Výroba skončila v roce 2011. Od té doby je zachovalý areál s dominantou 25 metrů vysokého cihlového komína nevyužitý. V roce 2022 došlo k demolici většiny objektů.
• Obilní skladiště a mlýn Hospodářského družstva ve Zbožské ulici, založené roku v letech 1899–1904. V letech 1924–1927 byl k netradičně řešenému areálu přistavěn mlýn s kapacitou 100 tun obilí denně.
• Zemědělská družstevní mlékárna v Nymburce, postavená v letech 1934 až 1935 v Jičínské ulici u železnice na západě města. Mlékárna produkovala pasterizované mléko v lahvích, jogurty, sýry, máslo a šlehačku a dodávala denně 5 300 litrů mléka do Prahy, 2 000 litrů bylo strojně zpracováno na máslo, tvaroh a sýry. V roce 1947 již byla mlékárna jedna z nejvýznamnějších v republice a produkovala 30 000 litrů mléka denně a 500 kilogramů másla a sýrů. V roce 1969 byla přestavěna na tavírnu sýrů a takto fungovala až do roku 2007. V současnosti se objekt využívá ke skladování. Urbanisticky jedinečně uspořádaný areál je tvořen dvěma staršími budovami s valbovou a jehlancovou mansardovou střechou, doplněnými o pozdější modernistickou dostavbu směrem k ulici.
• Josef Tekl, korkové isolace, ve Dvorské ulici na západě města při železnici. Továrna postavena před rokem 1914 majitelem válcového mlýna Josefem Teklem, vyráběl zde korkové izolace a korkové zátky. Dnes v částečně zchátralé budově působí pneuservis.
• Železniční dílny Severozápadní dráhy na severním okraji města. Plánovány byly již od roku 1867, v letech 1872 až 1874 vznikly první dílny a nové budovy byly v unikátním areálu v několika etapách přistavovány až do 80. let 20. století. Dominantou rozlehlého areálu je několik komínů, včetně 140 metrů vysokého betonového a 72 metrů vysokého cihlového. V současnosti v areálu sídlí firma Nymwag zabývající se výrobou nákladních železničních vozů.
• Parní vodárna s cihlovým komínem mezi železnicí a ulicí P. Bezruče na severu města, založená roku 1872.
• Železobetonový silniční most přes Labe z roku 1912.
• Železniční most přes Labe, postaven v roce 1882. Jednokolejný most o čtyřech polích s rozpětím 42 metrů tvořila nýtovaná příhradová konstrukce, návodní pilíře byly obloženy žulovými kvádry, pobřežní pískovcovými. Mostní konstrukce byla vyměněna v roce 1958. Roku 2007 prošel další výraznou rekonstrukcí, při níž byla mostní konstrukce zdvihnuta o 1,08 metru.
• Zdymadlo a plavební komora byly postaveny v letech 1914 až 1922, v roce 1924 byla dokončena též hydroelektrárna. V elektrárně jsou umístěny čtyři Francisovy turbíny a jedna Kaplanova turbína, které jsou stále funkční. Zdymadlo, také archit, postavená v roce 1903 v Jízdecké ulici na severu historického jádra města. Stavbu v rámci realizace nového městského vodovodu projektoval slavný architekt Osvald Polívka a proslulý inženýr Vladimír Hráský. Byla technicky vybavena firmami Škoda Plzeň a Breitfeld, Daněk a spol., vyzdobena štukováním, bosáží a chrliči ve tvaru démonů. Věž o výšce 37 metrů je jednou z největších dominant města a slouží stále svému účelu.

Dělnická kolonie

Kolonie

U hlavního nádraží dnes ohrožené pozůstatky „Zahradního Města“, dělnické železniční kolonie – společné dílo Carla Schlimpa a urbanistického vizionáře Camilla Sitteho. Harmonické prostředí zeleně, na tu dobu kvalitní životní standard a občanská vybavenost v jednom místě – to vše se zde soustředilo v progresivní urbanistické myšlence.

Železničářská kolonie se stala samostatně hospodařícím městským celkem s centrálním zásobováním potravinami a službami. Tento model později převzal i Baťa ve Zlíně. Do roku 1916 byla vybudována první část zahradního města, jednoposchoďové dělnické domy, domy pro vyšší a nižší drážní úředníky, prádelna, koloniál a dřevěné domy pro dělníky. Poté začala výstavba druhé části zahradního města, postaveny byly přízemní domky. Celkem zde bydlelo 222 rodin, což odpovídá počtu přibližně 1 000 obyvatel. V původním návrhu bylo plánováno i vybudování kostela pro celý komplex. Z toho sešlo a potřeby věřících uspokojila kaple v novostavbě gymnázia. Roku 1933 byly definitivně odstraněny dřevěné domky (v místech dnešního „mrakodrapu“ bývalého železničního učiliště).

Celý komplex zahradního města přešel pod správu místního národního výboru v roce 1961. Od té doby byly zbourány už zhruba dvě třetiny ojedinělého urbanistického pokusu. Zůstalo 10 „čtyřdomků“, které si jejich majitelé s větším či menším citem opravují. Zachováno a opraveno bylo pět domů původně určených pro vyšší drážní úředníky. Připomínkou staré krásy je opravená budova prádelny, poslední původní budova v Nádražní ulici dostala novou střechu a fasádu v létě 2007. Na jaře 2017 proběhla další rekonstrukce, budova konečně našla nové uplatnění. Je otevřeno dialyzační středisko společnosti Fresenius.

Osobnosti

• Jan Kamarith, též Mitis (1460–1525), zpěvák a varhaník, správce školy, později městský písař a konšel
• Tomáš Mitis z Limuz, též Mytis nebo jen Tomáš z Limuz (1523–1591), básník, překladatel a editor, přední reprezentant latinizujícího humanismu v Čechách
• Prokop Lupáč z Hlaváčova (asi 1530–1587), český básník, humanista a historik, rektor v Nymburce
• Bohuslav Matěj Černohorský (1684–1742), hudební skladatel, kněz, varhaník a hudební pedagog
• Jan Bechyna (1810–1834), vrah, domnělý skladatel písně Horo, horo, vysoká jsi
• Josef Seigerschmidt (1816–1884), starosta města a okresní starosta, poslanec zemského sněmu
• Božena Němcová (1820–1862), spisovatelka, napsala o Nymburce knížku Kávová společnost a o nymburském kraji V zámku a podzámčí
• Hanuš Karlík (1850–1927), cukrovarník, čestný občan (1909)
• Emil Zimmler (1863–1950), stavební inženýr a vysokoškolský pedagog, mj. spoluautor vodní elektrárny na Labi
• Antonín Janoušek (1877–1941), rodák, český novinář a komunistický politik, předseda Slovenské republiky rad v roce 1919
• Rudolf Bechyně (1881–1948), ministr, člen sociální demokratické strany
• Karel Dostal (1884–1966), český herec
• Otakar Husák (1885–1964), čs. legionář, generál, ministr obrany
• František Rachlík (1904–1980), prozaik a dramatik
• Jan Seidel (1908–1998), hudební skladatel
• František Veselý (1910–1968), nymburský tenorista a úředník
• Bohumil Hrabal (1914–1997), prozaik, vyrůstal v místním pivovaru, napsal o Nymburce prózy, např. Městečko, kde se zastavil čas, Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony, Ostře sledované vlaky (děj z nedalekých Kostomlat)
• Vilém Bufka (1915–1967), příslušník 311. československé bombardovací perutě RAF, autor vzpomínkové literatury
• Miroslav Macháček (1922–1991), herec a divadelní režisér narozen v Nymburce v Eliščině třídě, kde také na jeho výročí 90. narozenin odhalila jeho dcera Kateřina Macháčková pamětní desku
• Vratislav Effenberger (1923–1986), básník a literární badatel
• Jiří Navrátil (1926–2018), učitel, hudebník a organizátor kulturního a společenského života
• Karel Ruml (* 1928), skaut, odbojář
• Milan Veselý (1944–2014), violoncellista, dirigent Nymburského komorního orchestru
• Petr Fuksa (* 1969), olympionik, mistr světa a Evropy v rychlostní kanoistice
• Jaroslav Kmenta (* 1969), investigativní novinář a spisovatel
• Radek Bejbl (* 1972), fotbalový reprezentant
• Jan Bořil (* 1991), fotbalový obránce
• Přemysl Krejčík (* 1991), spisovatel, pedagog, knižní redaktor, bývalý hudebník
• Martin Fuksa (* 1993), olympijský vítěz, mistr světa a Evropy v rychlostní kanoistice