Václavice

Historie

Středověk

Starobylá vesnice je raně středověkého původu, spojovaná s patrociniem českého světce sv. Václava. První písemná zmínka o obci je v českých pozemkových listinách zapsána k roku 1194, kdy již tato ves svatého Václava existovala a patřila ke statkům kláštera křižovníků, strážců Božího hrobu v Praze na Zderaze (uvádí ji Regesta regni Bohemiae et Moraviae, I. díl, strana 189). Další zmínka pochází z roku 1238 uvádí téhož majitele, a třetí zmínka je k roku 1271.

Kamenný kostel sv. Václava je původem z doby přechodné románsko-gotické, zachovala se z něj pouze věž, k níž byl kolem roku 1352 dostavěn nový chrám s křížovými žebrovými klenbami. Úpravy z doby renesanční po roce 1600 dokumentuje znak Doroty Hodějovské na okně v sakristii. Střecha věže pochází z roku 1864 a celý kostel byl upraven roku 1902. Před kostelem stojí kamenné sochy sv. Víta, Vojtěcha a Norberta, přenesené z Nové Vsi u Bečova. Na klenbě hlavní lodi upoutá velký skleněný (křišťálový) lustr.

1939–1945

Za druhé světové války se ves stala součástí vojenského cvičiště Zbraní SS Benešov a její obyvatelé se museli 1. dubna 1943 vystěhovat.