Týnec nad Sázavou

Historie

Týnec nad Sázavou leží na obou březích dolního toku řeky Sázavy. Nejstarší historie obce se datuje do 11. století, ze kterého pochází románská rotunda na levém břehu. V místě dnešního fotbalového hřiště a kempu V Náklí se nacházelo středověké sídliště. Ve 13. století bylo vybudováno panské sídlo vzniklé přestavbou areálu rotundy. Jedná se o takzvaný „hrad přechodného typu“. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1318. I přes výhodnou polohu nad brodem přes řeku Sázavu se Týnec ve středověku nestal významným tržním sídlem. Obchodní stezka vedoucí Týncem na jih se postupně přesouvala východním směrem přes Václavice až do Benešova. V 15. století zanikl kamenný palác a ze staršího sídla zůstala pouze rotunda s věží. Vrchnost přesídlila na nedaleké Konopiště a zkázu hradu dokonal požár z roku 1654. První odborní dělníci byli povoláni z Flerchheimu u Mohuče, Bayreuthu, z Nizozemska a z Prahy. Od září 1792 probíhala zkušební výroba, v roce 1803 továrna poprvé vydělávala. Přesto zpočátku výdaje převyšovaly příjmy manufaktury a ta musela být v prvních desetiletích dotována z hraběcí pokladny. Za Jana Karla z Lobkovic došlo roku 1866 pro nízkou rentabilitu výroby způsobenou drahou dopravou surovin k ukončení výroby. V Týnci a okolí došlo k nárůstu počtu dělníků i odborných pracovníků a z obce se stalo průmyslové středisko. Počet obyvatel obce stoupl z 54 před založením manufaktury na 180 v roce 1845 a ani po zániku kameninové výroby nenásledoval významný úbytek obyvatel.

Během první světové války přišli do Týnce váleční uprchlíci z Haliče a Bukoviny. V průběhu války se zde též objevili váleční zajatci a ranění vojáci. Spolkový život téměř ustal a nezakázané spolky byly pod bedlivým dohledem rakouských úřadů. Roku 1922 se Týnec oddělil od Krusičan a stal se samostatnou obcí. Ve 20. letech se Posázaví stalo turistickým výletním cílem a v obci z turistického ruchu přes léto profitovalo mnoho rodin. Zároveň byl v letech 1920–1922 postaven silniční most přes Sázavu. byla k městu připojena vesnice Čakovice i s celým katastrálním územím Čakovice u Řehenic podél Kamenického potoka. Předtím patřily Čakovice k obci Řehenice.

Rok 1932

Ve vsi Týnec nad Sázavou (545 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: lékař, 2 autodopravci, bio Sokol, výroba cementového zboží, cukrář, drogerie, družstvo pro rozvod elektrické energie v Týnci nad Sázavou, elektrotechnický závod, hodinář, 2 holiči, hospodářské skladištní družstvo, 3 hostince, státní hotel, instalace, kamnář, klempíř, kolář, konsum Včela, kovář, 5 krejčí, surové kůže, lakýrník, mlýn, obuvník, 2 pekaři, pila, 3 obchody s lahvovým pivem, pokrývač, rolník, řezník, sedlář, sklenář, 4 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Týnec nad Sázavou, Městská spořitelna v Benešově, stavitel, 3 švadleny, 2 trafiky, 2 truhláři, 2 obchody s uhlím, obchod se zvěřinou a drůbeží.

Ve vsi Krusičany (přísl. Hrusice, 262 obyvatel, samostatná ves se později stala součástí Týnce nad Sázavou) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: 2 hostince, kovář, mlýn, rolník, 2 obchody se smíšeným zbožím, tesařský mistr, trafika.

Ve vsi Pecerady (přísl. Brodce, Hůrka, Ledce, Větrov, Zbořený Kostelec, 1297 obyvatel, sbor, dobrovolných hasičů, samostatná ves se později stala součástí Týnce nad Sázavou) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: 2 cihelny, družstvo pro rozvod elektrické energie v Peceradech, holič, 5 hostinců, konsum Včela, kovář, 4 krejčí, 3 obuvníci, 2 pekaři, obchod s lahvovým pivem, rolník, 2 řezníci, sadař, 4 obchody se smíšeným zbožím, 2 švadleny, Maitnerovy textilní závody, 3 trafiky, truhlář, zednický mistr.

V obci Podělusy (100 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Týnce nad Sázavou) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: cihelna, 2 hostince, kovář, mlýn, obuvník, 5 rolníků, trafika.

Architektura

Kostel sv. Šimona a Judy

Existence farního kostela náležejícího benešovskému děkanství byla v Týnci doložena již před rokem 1350. Při visitaci 26. listopadu 1379 shledal arcijáhen, že Nejsvětější svátost byla v týneckém kostele uchována pouze ve dřevěné schráně a přikázal faráři Matějovi (1300-1380) aby do nejbližší třetí postní neděle zřídil ve stěně po levé straně hlavního oltáře výklenek se železnou mřížkou. V 15. a 16. století byla týnecká fara obsazována husitskými a později zřejmě protestantskými knežími. Roku 1902 proběhla oprava kostela spojená s provedením nového nátěru fasády a výměnou hlavního oltáře za novogotický. Řezbářskou práci provedl řezbář Šoun z Benešova a na oltář byla z Tyrolska objednána socha ukřižovaného Ježíše.

Továrna na kameninu

Klasicistní továrna na kameninu byla vystavěna počátkem 19. století, zřejmě do roku 1812, jako reakce hraběte Františka Josefa z Vrtby na nedostatečné výrobní kapacity stávající továrny v areálu týneckého zámku. Stavba obdélného půdorysu o rozměrech 18 x 82 m byla vybudována na terénní hraně nad levým břehem Sázavy. Jde o jednopatrovou stavbu s později zobytněným podkrovím v mansardové střeše. V ose severního průčelí je situován mělký rizalit s průjezdem. Rizalit je zakončen tympanonem s bohatou štukovou výzdobou. Ta zobrazuje znak Vrtbů zasazený do dekorativní kartuše, kterou lemují motivy fasces a dělové hlavně, zpoza kartuše vystupují žerdi s vlajkami a kvetoucí ratolesti. Motiv je završen klenotem, kterým je hraběcí koruna s devíti perlami.

Počátkem 50. let 19. století začal pozvolný úpadek kameninové manufaktury a objevily se snahy odprodat výrobní budovu státu, který zde mohl zřídit ústav pro duševně choré, ženské oddělení pražské věznice, nebo vojenský výchovný ústav. Tyto snahy nebyly pro vysoké náklady na adaptaci budovy k potřebným účelům realizovány. Po ukončení výroby kameniny v roce 1866 zůstala budova bez využití, a to až do přelomu 19. a 20. století, kdy bylo levé křídlo přestavěno na hotel s kapacitou 8, později 23 pokojů. Zbytek budovy i přes snahu různých správců nadále chátral. Roku 1951 byl objekt převeden do majetku MNV v Týnci nad Sázavou, který začal plánovat jeho celkovou rekonstrukci. Prvním zásahem byla v roce 1958 instalace střešní věžičky s hodinami. Protože MNV neměl na generální rekonstrukci dostatek prostředků, byl objekt již v roce 1959 převeden na n. p. METAZ, který v letech 1959–1963 a 1969–1972 adaptoval zchátralou budovu na kulturní dům se společenským sálem, širokoúhlým kinem a hotelem. V roce 1967 zde vystoupil na konferenci okresního výboru KSČ prezident Antonín Novotný. V roce 2004 zakoupil budovu Miroslav Němec, který provedl celkovou rekonstrukci interiérů, fasád i zahrady. Objekt byl i nadále provozován jako hotel a kulturní dům s infocentrem. Od září 2021 je majitelem areálu město Týnec nad Sázavou.

Janečkova vila

Vila továrníka Janečka na adrese Na Chmelnici 74, je stavba stojící na bývalém Korbelově vršku na levém břehu Sázavy. Jde o dvojpodlažní podsklepenou budovu kruhového půdorysu, završenou plochou střechou s šestibokou věží na způsob lucerny. V přízemí, stojícím na zvýšené kamenné podezdívce s terasou, byly kolem šestiboké středové haly umístěny místnosti tvořící kuchyňské zázemí vily, pánský pokoj s alkovnou, zimní zahrada, oválná jídelna, pokoj zahradníka, šatna s toaletou a kruhové točité schodiště s kubistickým zábradlím. V patře byla situována pánská a dámská ložnice, šatna, hygienické zázemí, pokoj pro hosta a místnost pro služku. Kolem celého patra obíhala kruhová terasa. Na ploché střeše byla v šestiboké věži ložnice a na terase rozměrný bazén. Součástí pozemku byla i hospodářská budova s garáží, stájí, chlévem a byty zaměstnanců. V hospodářské zahradě pod vilou byl vybudován skleník s bytem zahradníka.

Reprezentační pokoje, schodiště i zábradlí byly obloženy ušlechtilými dřevy, jako byl mahagon, dub, ořech, leštěná bříza. Stropy byly opatřeny štukovými zrcadly.

Vilu v novobarokním stylu navrhli roku 1925 architekti Karel a Otta Kohnovi. V červnu 1939 byla architektem Hendrychem na ploché střeše navržena přístavba ložnice se šatnou a hygienickým zázemím. V 90. letech 20. století byla vila přestavěna dle návrhu architekta Jana Šestáka.

Budování továrního města

Společně s budováním slévárny zamýšlel ing. František Janeček vytvořit na pravém břehu řeky tovární město po vzoru Zlína. Dle prvotních úvah mělo dosáhnout výhledového počtu 30 000 obyvatel. Na území kolem dnešní Jílovské ulice byla poprvé uvažována zástavba v ideovém návrhu sídliště, vytvořeném architektem R. Hrabou začátkem okupace v roce 1939. Návrh představoval sídliště značných rozměrů pro cca 50 000 obyvatel.

Následující návrh sídliště pocházel pravděpodobně z roku 1940 a jeho autorem byl architekt Emanuel Hruška. Jeho návrh počítal s výstavbou továrního města ve stylu Baťovského urbanismu s ústřední osou tvořenou bulvárem o délce 1 800 metrů vycházejícím z plánovaného náměstí v oblasti dnešní Okružní ulice dále severním směrem přes zahradní město k Holému vrchu, na kterém gradoval vodárenskou vyhlídkovou věží. Návrh zahrnoval vybudování centra města odvozeného ze zlínského náměstí Práce, s kinem, divadlem, společenským domem, hotelem, veřejnou tržnicí městským úřadem a jídelnou. Ze středu náměstí vyrůstal jako nejvyšší budova obce cca 60 metrů vysoký věžový dům ředitelství podniku ing. Janečka. Dále plán překládal trasu železnice o 500 metrů severním směrem. Dle návrhu bylo v letech 1941–1942 vybudováno stavebním družstvem Nový Život v místě dnešní ulice 9. května sedm dvojdomků, přičemž jihovýchodní hrana jejich parcel kopírovala tvar plánované přeložky dráhy v těchto místech.

Roku 1947 byl ředitelstvím Zbrojovky Brno vypracován návrh výstavby 15 obytných budov severně od stávajících dvojdomků. Dle tohoto plánu byla ve dvouletém hospodářském plánu v letech 1947–1950 vystavěna kolonie 14 typových domů se samostatně stoijící trafostanicí a společnou kotelnou, doplněná v roce 1951 dvěma domy nově schváleného typu T12/51 s celkem 12 byty.

Podrobný upravovací plán vytvořený pro výhledový počet 1 500 obyvatel z prosince 1947 vypracovaný architektem Václavem Sixtou řešil celé území dnešního obvodu sídliště s ponecháním dosavadních dílčích návrhů. Plochy na pravém břehu Sázavy určené pro novou výstavbu tvořili se stávající zástavbou rodinných domů a kolonií Nový Život provázanou jednotku určenou převážně pro ubytování zaměstnanců závodu. V plánu byla preferována nová zástavba v podobě rodinných dvojdomků se zahradami a s občanskou vybaveností v centru města, zhruba v oblasti dnešní Pěší ulice. V Sixtově plánu nebyla reflektována ve stejné době již v plánové dokumentaci rozpracovaná dvouletková kolonie. Obecní sportovní areál byl situován do oblasti Náklí.

V roce 1953 měl n. p. Metaz v plánu výstavbu 24 bytových jednotek ve svobodárně typu T20 a stejný počet bytových jednotek v obytném domě typu T13. Pro tuto výstavbu vypracovalo pražské středisko Stavoprojektu pod vedením architekta F. Valenty zastavovací plán, dle kterého byly v západní části sídliště při Husově ulici situovány tři dvoupodlažní domy T13/52 a při Jílovské ulici 2 svobodárny T20/52. Z rozhodnutí KNV byl plán pozměněn tak, že při vyústění Husovy ulice na státní silnici byly vybudovány dvojdomy typu T13/52 a severněji dvě svobodárny. Dle investičního plánu pro rok 1954 měl n. p. Metaz v plánu dalších 72 bytových jednotek v typech T13 s očekávaným začátkem výstavby ve třetím čtvrtletí 1954. S další výstavbou sídliště se dle zápisu schůze MNV ze 14. září 1954 plánovalo pokračovat až v roce 1955.

V říjnu 1952 oznámilo Ministerstvo všeobecného strojírenství svůj dlouhodobý záměr výstavby podnikového sídliště v Týnci nad Sázavou s konečným počtem 1 000 bytových jednotek v obytných domech a 300 bytových jednotek na svobodárnách s výhledovým dokončením do roku 1960. Tento plán byl následně redukován na 598 bytových jednotek pro n. p. Metaz a 72 bytů pro n. p. Jawa a zařazena byla výstavba objektů občanského vybavení na pravém břehu řeky. Projekt sídliště měl být vyhotoven nejpozději do 30. června 1957. Vplánu bylo rozdělit sídliště na 2–3 okrsky s nadokrskovým střediskem občanské vybavenosti. Jednotlivé okrsky měly být seskupeny do vzájemně architektonicky sladěných bloků, přičemž výšková hladina neměla přesáhnout tři podlaží, z většiny měla být dvojpodlažní. Občanská vybavenost dle návrhu zahrnovala lékárnu, dvě prodejny potravin, dvě mlékárny a pekárny, dvě masny, prodejnu ovoce-zelenina, oděvy, prádlo, domácí potřeby, drobné zboží, drogerie, papírnictví, knihkupectví, tabák, bufet a cukrářství. Všechny tyto distribuční jednotky měly být až do výstavby samostatných objektů umístěny v přízemí obytných staveb. V souboru sídliště byla dále navržena osmiletá střední škola a mateřská škola. Dle tohoto územního plánu probíhala výstavba města až do roku 1989.

Masarykův most

Až do konce 19. století leželo historické jádro obce na levém břehu Sázavy. Po výstavbě železnice na pravém břehu neexistovalo mezi nádražím a obcí žádné silniční spojení, neboť předchozí dřevěný most byl stržen povodní roku 1776 a znovu již obnoven nebyl. Po konci první světové války bylo za finančního přispění státu přistoupeno k výstavbě nového obecního mostu. Dle protokolu z 1. března 1919 přispěl obecní úřad v Krusičanech na výstavbu mostu částkou 50 000 Kč, celkové náklady na výstavbu dosáhly 1 432 857 Kč.

Železobetonový most se třemi oblouky o světlosti 30 metrů a dvěma kamenem obezděnými pilíři provedla firma Müller & Kapsa, podnikatelství staveb Plzeň. Vypracováním projektu byl pověřen ing. Antonín Chramosta. Jako první mostní stavba v samostatném Československu byl pojmenován po prezidentu T. G. Masarykovi. Prezident se i přes pozvání nemohl slavnostního otevření mostu na podzim 1921 zúčastnit.

Železniční most

Železniční most byl postaven přes řeku Sázavu v roce 1896 při výstavbě tratě z Vraného nad Vltavou do Čerčan, tvořily ho dva příhradové nýtované ocelové oblouky o cca 50 metrech délky a dolní prvková mostovka z plávkové oceli, která dosahovala vyšší pevnosti i houževnatosti, než starší svářková ocel. Spodní stavba sestávala z jednoho pilíře kolmého na tok řeky s břitem na protivodní straně a dvou opěr na březích.

Most roku 1895 navrhla firma Bratři Prášilové a spol. Ocelové díly dodala firma Pražská akciová strojírna. Celková délka mostu byla 109,3 metru. Most se v původní podobě zachoval až do konce září 2013, kdy byl jako značně zchátralý a nevyhovující provozu snesen a nahrazen novým.

Nový most byl postaven jako ocelová konstrukce, složená z příhradových nosníků a ortotropní desky, Most byl osazen průběžným kolejovým štěrkovým ložem a bezstykovou kolejí. Bylo zesíleno podzákladí kamenného pilíře a opěr. Délka nového mostu byla 104,14 metrů. Zhotovitelem stavby bylo sdružení firem Chládek a Tintěra, Pardubice a.s., Porr a.s. a Mostostal Kielce S.A.

Památky a pamětihodnosti

• Věž románského hradu s přilehlou rotundou ze 12. století – Původní hrad měl pravděpodobně vztah k prastaré obchodní stezce, která vedla přes Sázavu kolem hradu Kostelce z jižních Čech na Prahu. Ke kamenité rotundě jako sakrálnímu objektu patřil též sídelní objekt, odkrytý při výzkumu v roce 1969. Měl jen kůlovou konstrukci a pocházel asi z 11. století. Na jeho místě vznikl na přelomu 12. a 13. století kamenný románský palác a u něho později obranná hranolová věž při rotundě. Dnes je v budově paláce umístěno městské muzeum s expozicí týnecké kameniny, jejíž výrobou byla obec v letech 1791–1866 proslulá.
• Kostel svatých Šimona a Judy
• Společenský dům - bývalá továrna na kameninu
• Měšťanský dům U Micků
• Fara
• Přírodní rezervace Čížov severně od města
• Hrad Zbořený Kostelec