Střezimíř

Historie

První záznam o gotickém kostele svatého Havla je z roku 1352, kdy farnost patřila k vltavskému děkanátu. V husitských dobách farnost spravovali utrakvističtí kněží a po celé 17. století byla farnost kvůli nedostatku kněží neobsazená a bez bohoslužeb. V roce 1709 majitel Střezimíře rytíř Stanislav Felix (Šťastný), Straník z Kopidlna zdejší duchovní správu obnovil, tj. zřídil obydlí kněze a důkladně zrekonstruoval kostel sv. Havla; viz dva postranní oltáře v chrámové lodi: sv. Antonína Paduánského z roku 1707 a sv. Václava z roku 1709; a také cínová křtitelnice. První střezimířští duchovní pocházeli převážně z řádů sv. Františka a sv. Augustina. Rytíř Stanislav Felix, Straník z Kopidlna zemřel dne 13. února 1719 ve věku 59 let a je pochován v chrámu sv. Havla před hlavním oltářem. V poslední vůli z roku 1717 odkázal nemalou část financí duchovnímu správci ve Střezimíři.

Od roku 1735 zde krátce působil administrátor Antonín Pávek, po něm následoval František Kormout (Kormauth), jenž tu vedl duchovní správu v letech 1735—43.

Roku 1741 rytíř Ferdinand Myslibor Bořek Hamza ze Zábědovic, švagr tehdejšího majitele Střezimíře rytíře Filipa Jakuba Straníka z Kopidlna věnoval 100 zlatých na věčnou fundaci, aby každého dne byla zakoupena za jeden krejcar vosková svíce a zapálena byla před obrazem Panny Marie v střezimířském kostele sv. Havla.

Po Františkovi Kormoutovi vystřídali se ve Střezimíři tito administrátoři: Jan Pavel Vodička 1743-61, Vojtěch Slunečko 1761-64, Benedikt Vilhelm 1765-67, Jan Schmidt 1767-69, Václav Fabian 1769-1774, Václav Sádecký 1774 a Jan Pavel Polz, jenž tu zemřel roku 1843.

Až roku 1843 byla zdejší administratura znovu povýšena na farnost. Prvním farářem stal se Prokop Hinkelmann, jenž tu působil téměř celých 42 let až do své smrti v roce 1885.

Roku 1852 koupil Střezimíř belgický šlechtic Jan Křtitel ď Hoope. Nechal svatostánek opět opravit a daroval mu křížovou cestu na plátně malovanou od belgického malíře Julia Boulangera. Roku 1936 odsud odešel poslední zdejší farář, v dalších desetiletích zde sloužili dojíždějící kněží, v poslední době z Chotovin. Každonedělní bohoslužby zde navštěvuje kolem 20 věřících. Kolem roku 1995 prošel kostel dalšími opravami. V 90. letech 20. století v souvislosti se zřízením plzeňské diecéze byla střezimířská farnost převedena z pražské arcidiecéze do českobudějovické diecéze.

Nejstarší zmínka o střezimířské škole je z roku 1719, roku 1856 byla postavena nová a moderní školní budova. Školním rokem 2002/2003 byla základní škola i s přidruženou mateřskou školou pro nedostatek žáků zrušena. Roku 2022 byla trať přeložena, na novém úseku vybudována zastávka a původní nádraží přeměněno na muzeum se základnou pro projížďky šlapacími drezinami. Pošta byla zřízena roku 1899, od roku 1929 byla vybavena telefonem a téhož roku byla obec elektrifikována. Od roku 2011 v obci aktivně funguje spolek Železnice Česká Sibiř.

Modro-stříbrná hlava štítu obecního znaku je vychází z erbu Miseroniů z Lisonu, kteří Střezimíř sjednotili a obnovili jako samostatné panství. Počet zubů pilového řezu i počet lístků lipové větvičky v zobáku kohouta symbolizuje počet částí obce, tedy pět, lipová větvička odkazuje na památnou lípu v obci. Kohout symbolizuje zasvěcení kostela svatému Havlu a návrší pod kohoutem geografickou polohu obce. Kombinace červené a stříbrné barvy je inspirována erby některých dřívějších vlastníků obce. Vlajka má podobný námět jako znak, pouze zelené návrší je nahrazeno zeleným pruhem.

Pamětihodnosti

• Bývalý farní kostel svatého Havla, gotický, s původním presbytářem se zajímavým žebrovím klenby a nověji dostavěnou lodí
• Kaple svatého Vojtěcha, vystavěna roku 1820 Matějem Kupkou z Lažan
• Zámek Střezimíř, jednopatrová budova obdélníkového půdorysu s pseudorokokovou fasádou, slunečními hodinami na jižní zdi, ozdobnou lucernovitou věžičkou s cibulkou a malým zámeckým parkem. Zámek není přístupný pro veřejnost.