Terešov

Historie

První písemná zmínka o místním názvu Terešov pochází z roku 1361. Vzešel odtud rod Kořenských z Terešova, který si zde roku 1414 dal postavit gotickou tvrz, kromě toho získal roku 1414 Kaceřov a Olešnou, později k rodovému majetku připojil také Radyni. Terešovskou tvrz přestavěli po roce 1616 Běšínové z Běšin.

Židovská komunita

Terešov (, Terešoj) má historicky nejstarší a také jednu z nejdůležitějších židovských obcí na Rokycansku. První zmínka o Židech v Terešově pochází již z roku 1623 (některé prameny udávají již o sto let dříve).

Židé údajně přišli do Terešova z pražského ghetta během jedné z morových ran, která postihla Prahu. Nebyli ale do vesnice kvůli obavě z nákazy vpuštěni, a tak prý byli nuceni přebývat v okolních lesích. Prvních několik zemřelých pochovali na místě zdejšího židovského hřbitova, což údajně zapříčinilo jeho vznik.

Terešov až do 19. století hrál roli přirozeného administrativního a náboženského centra pro místní, malé židovské obce, roztroušené po okolních vsích. Nacházel se zde židovský hřbitov, synagoga, škola, rabinát, pohřební bratrstvo, mikve, košer řezník atd. Důležitost Terešova jako správního střediska se snížila až během 19. století, kdy se osamostatnily některé okolní židovské obce, např. Hřešihlavy a definitivně po roce 1848, kdy byl zrušen zákaz pobytu Židů v Rokycanech a Plzni, jakož i všech ostatních městech, kde se do té doby Židé usazovat nesměli.

Židovský sídelní okrsek je dodnes v podstatě dochován, nachází se v jihozápadním cípu vesnice, po silnici směrem na Biskoupky. Většina jednopatrových domků dodnes dochována.

Židovský hřbitov se nachází asi dva kilometry severovýchodně od vesnice, po levé straně při silnici směrem na Bílou Skálu, nalevo za Terešovským potokem. Na ploše cca 4000 m² se zde dochovalo asi 300 náhrobních kamenů (nicméně počet pohřbených se předpokládá vzhledem k důležitosti a historii ŽO daleko vyšší), zejména barokního, klasicistního, secesního a novodobého typu. Je zde pohřben J. A. Popper, zakladatel místní chemické továrny a poslední známý představený místní židovské obce, nebo Julius Bondy, vydavatel časopisu Österreichischer Ungarischer Zintwarenfabrikant.

Ačkoliv místní synagoga, na rozdíl od mnoha jiných, přečkala období holocaustu téměř bez úhony, osudnou se jí stala až lhostejnost komunistických úřadů, a tak byla pro špatný technický stav roku 1964 stržena. Budovu ovšem šlo zachránit, např. adaptací na požární zbrojnici apod..

Pamětihodnosti

• Zámek – vrcholně barokní drobná stavba venkovského šlechtického sídla typu maison de plaissance (francouzsky dům pro potěšení), na obdélném půdorysu se středním rizalitem a mansardovou střechou; čestný dvůr a květná zahrada s osově postavenými domky byly zničeny v 60. letech 20. století, kdy byl zámek adaptován pro nápravně výchovný ústav mládeže.
• Socha svatého Jana Nepomuckého – barokní z první poloviny 18. století
• Sýpka
• Silniční most – propustek
• Usedlost čp. 4 (E39)
• Kaple svatého Vojtěcha v lese, asi dva kilometry od vesnice; s trojbokým závěrem, postavena roku 1738, původně se třemi oltáři: sv. Vojtěcha, Barbory a sv. Antonína Paduánského
• Židovský hřbitov