Drahoňův Újezd

Historie

Historie vsi

První písemná zmínka o obci (Drahonow) pochází z roku 1352. Dle Drahoně z rodu Chotětínů (měl týž erb, jakého užil roku 1266 Zdislav, maršálek královského dvora), který zde vlastnil dvůr, nazýval se Újezd již ve 14. století Drahoňovým (1369 Drahonow Vgezd). Drobných šlechtických statků však zde bylo více a drželi je roku 1359 Ota a Beneš z Chrástu a Jan Drahoň, který později byl arcibiskupským purkrabím v Roudnici. K dílu Drahoně náležel dvůr, čtvrtina podacího práva ke kostelu, poplužní dvůr i dvůr kmetcí a mlýn v Ječném a dvory v Plískově a v Cekově. Ve stejném období se zde připomíná i Ježek z Baštin a z Drahoňova Újezda. V roce 1379 byli držiteli zdejších dvorů Drahoň, Anežka, Oldřich z Chrástu a Václav Drahoň z Ječného. K roku 1406 připomíná se zde Jan z Drahoňova Újezda a roku 1410 koupil jeden zdejší statek Vítek, nazývaný Krušic, přišlý z Chodouně, který plat z úročníka odevzdal tamnímu kostelu. Postupně se zdejší usedlosti slučovaly ve dva celky, jejichž držiteli byli v roce 1412 Jindřich Drahoň a Petr, dědicové Lukášovi; v letech 1426 až 1435 vdova Anna a vladyka Drhan. Někdy v této době vznikly v Újezdě dvě tvrze, na každém statku jedna; neměly však dlouhého trvání.

Jedna z tvrzí stávala asi v místech nynější školy a pozůstatky zdí a sklepu dvorce byly odkryty na počátku 20. století. Roku 1466 seděl na této tvrzi Jan Vlk z Miletic, jehož syn Burian prodal tvrz, dvůr, hlas podací Václavu z Lobkovic, jenž roku 1531 odkázal tento majetek Janu z Lobkovic. Ten dal v roce 1549 zděděné zboží zapsat do zemských desk a spojil je se Zbirohem. Od toho času se na tvrzi se nesídlilo a tvrz zanikla.

Druhá tvrz stávala na druhém konci vesnice při cestě do Chotětína, v místech, kde se dochoval pomístní označení „ve dvoře“. Tento statek byl větší a náležela k němu tvrz, část vsi, dvůr, podací právo ke kostelu, ves Plískov, dědiny v Ječném, v Cekově, statek v Terešově, v Němčovicích a v Přísednici, mlýn a mlýniště pod Plískovem. Majitelem byl Jan Vratislav z Mitrovic na Dobříši; nesídlil však zde. Po něm seděl zde asi roku 1535 jeho syn Jan, který zde obvěnil svou manželku a na tvrzi přebýval. Syn tohoto Jiřík, hejtman na Chlumci, prodal vše, co zde měl, i s příslušenstvím, roku 1585 Ladislavovi staršímu z Lobkovic, který to vše spojil se Zbirohem. Tvrz brzy zanikla a jen dvůr připadal až do konce 19. století ke Zbirohu a posléze byl rozprodán. V roce 1652 není už o tvrzích v Drahoňově Újezdě ani zmínka; byly již zpustlé. Bývalá sýpka s klenutými místnostmi je pozůstatkem této někdejší tvrze.

Historie kostela

Již v roce 1352 se připomíná újezdský kostel svatého Jakuba Většího jako farní a podrobovali se k němu roku 1359 Ota a Beneš z Chrástu s Teodorikem ze Soběšic, s Janem, řečeným Drahoněm z Újezda a bratry Drahoněm a Zdislavem z Chotětína. Roku 1374 dosazovali sem kněze bratři Zdislav z Chotětína a Albert z Drahoňova Újezda. V roce 1412 byla spolupatronkou Dorota, vdova po Michálkovi z Chotětína, jako poručnice nezletilých dědiců. V letech 1426 až 1435 byli vykonávali podací právo vdova Anna a vladyka Drhan. Z této poslední doby jsou známi faráři Jan (1407) a Nikolin (1423). Husitské učení se zde příliš nešířilo a patronové kostela byli katolíci. Koncem 16. a počátkem 17. století byli v Újezdě kněží katoličtí, ale, jak bylo tehdy poměrně běžné, přidržovali se různých způsobů kališnických či protestantských, z čehož vznikaly časté rozepře s patrony kostela, jimiž byli držitelé zbirožského panství. Takové rozepře a požitky ze dvorů v Újezdě a v Biskoupkách měl farář Machač, dosazený sem roku 1609. Když po bitvě na Bílé hoře nastal nedostatek kněží, přisluhovali zdejší faráři na okolních opuštěných farnostech. Z původního stavby zachoval se gotický presbytář a stará křtitelnice, vytesaná z jediného kusu hrubozrnného pískovce. Kostelní loď a věž pocházejí z roku 1764.

Tolik kronika, ve které je podrobně a pečlivě popsána doba první světové války, meziválečná a časy války druhé, poválečný nástup komunismu a dění v obci až do roku 1983.

Pamětihodnosti

Ve vsi je památkově chráněn farní kostel svatého Jakuba Většího, dále dva areály zemědělských usedlostí – čp. 3 (obytné stavení a stodola) a čp. 6 (obytné stavení, špýchar a chlévy), obytné stavení čp. 15, zaniklá tvrz Rovný a fara čp. 1. V obci se u kostela též nachází památný strom – Lípa v Drahoňově Újezdě, od roku 1999 chráněná lípa srdčitá (výška 10 m, obvod kmene 5,9 m).

Zaniklá Rovný se nachází v lese při zelené turistické značce cca 1,5 km od Plískova. Původně zde byla ves Rovensko, která zanikla v 16. století. Samotná tvrz byla chráněna vodním příkopem, valem a rybníkem. Nejstarším známým držitelem tvrze byl Mikuláš (Niklín) z Rovného, připomínaný roku 1367. Posledním známým majitelem pak byl Václav Gut z Dubňan v roce 1486. Koncem 15. století bylo zdejší panství připojeno k Libštejnu a tvrz zpustla.