Kralovice

Historie

Okolí Kralovic bylo osídlené již v pravěku. V roce 1895 bylo asi 2,5 kilometru severozápadně od městského centra bylo a severozápadním úpatí Červené hory objeveno pohřebiště z doby halštatské a laténské tvořené třiceti hroby. Dvanáct hrobů ve čtyřech mohylách bylo prozkoumáno. Obsahovaly pozůstatky keramických nádob, nožů, mečů, spon, korálků a další předměty. Další pohřebiště bylo roku 1972 objeveno na jihozápadním úpatí, a byly prozkoumány celkem čtyři mohyly o průměru pět až šest metrů. Město v téže době získalo řadu obchodních a právních výsad.

Za husitských válek bylo město silně poškozeno a král Zikmund je zastavil s okolními vesnicemi bratrům Bedřichu a Hanuši z Kolovrat. Ti později rozdělili městečko na dvě části – jedna patřila ke krašovskému panství, druhá k hradu Libštejn na druhém břehu Berounky. Hanušovu polovinu se plaskému klášteru podařilo získat roku 1480 od jeho syna Hanuše II. z Kolovrat za 1 600 kop grošů. Libštejnskou polovinu získal klášter roku 1513, ale po pěti letech přešla polovina města ke kaceřovskému panství.

S Kaceřovem získal Kralovice v roce 1531 Florián Gryspek a od stagnujícího kláštera získal do zástavy roku 1543 i druhou část. Na žádost Gryspeka povýšil 29. září 1547 král Ferdinand I. Habsburský Kralovice na město a udělil jim městský znak, právo pečetit červeným voskem a mnoho tržních výsad. Součástí povýšení bylo také hradební právo, ale opevnění nikdy nebylo postaveno. Z roku 1450 se dochoval dopis Jindřicha z Kolovrat, který výslovně uvádí absenci opevnění, ale dokládá existenci městských bran.

Gryspekové si ve městě vystavěli malý zámek a také nechali renesančně přestavět gotický kostel sv. Petra a Pavla. V pobělohorské době byly Kralovice i s dalším majetkem Gryspekům konfiskovány a roku 1623 vráceny plaskému klášteru za zásluhy ve stavovském povstání a věrnost císaři. Během třicetileté války bylo v městě ze 105 domů zničeno 52. V roce 1650 žilo v domech, jenž přečkaly válečné hrůzy, 253 obyvatel. Město zůstalo v majetku plaského kláštera až do jeho zrušení v roce 1785.

Ke konci 18. století byl v Kralovicích zřízen regulovaný magistrát a v 19. století bylo město součástí panství rakouského politika K. W. Metternicha. Přibližně v polovině 19. století stálo 285 domů a okolo 1 800 obyvatel. Domy budované převážně ze dřeva byly obětí opakujících se požárů, např. roku 1845 vyhořely Kralovice z poloviny. Na sklonku 19. století se město rychle rozrostlo – ve 335 domech žily necelé dva tisíce obyvatel, kteří obvykle pracovali v zemědělství nebo se živili drobnými řemesly. Kralovice byly známé dobytčími trhy či chovem kralovického prasete.

V roce 1910 byla v Kralovicích poprvé otevřena městská knihovna, dnes nejstarší kulturní instituce města. Rozkvět Kralovice zaznamenaly především mezi světovými válkami a po roce 1945, kdy se severozápadní část města rozrostla o řadu rodinných domů a vilek. V téže době se do Kralovic koncentrovala řada podniků poskytujících služby pro zemědělství a drobný průmysl lokálního významu. V letech 1850–1949 byly Kralovice sídlem okresu.

Pamětihodnosti

; Kostel svatého Petra a Pavla: Původně gotický kostel svatého Petra a Pavla zmiňovaný již roku 1250 byl za Floriána Gryspeka renesančně přestavěn. Gryspek nechal zřídit i rodinnou hrobku připojenou ke kostelu, kde spočinul se svou chotí a dalšími členy rodu Gryspeků. Kryptu s mumifikovanými těly v prosklených rakvích je možno na požádání obsluhy kostela navštívit. V kostele jsou funkční varhany pocházející ze 17. století. ; Fara: Budova barokní fary čp. 158 se nachází v sousedství kostela svatého Petra a Pavla nad Kralovickým potokem. Postavena byla v roce 1703 za opata Evžena Tyttla. Sklepy fary jsou vytesány do skály, přízemní prostory jsou sklenuté, v patře jsou barokní malby, střecha valbová. Před farou barokní vjezd datovaný do roku 1763. ; Poplužní dvůr a zámek : Poplužní dvůr byl situován v severní části města. V první polovině 15. století byl občas používán Bedřichem a Hanušem z Kolovrat. Po návratu dvora do majetku plaského kláštera byl dvůr využíván věřiteli kláštera, např. v roce 1513 na dvoře sídlil Nikl z Rajchu, 1521 Šebestián Holznecher z Fišpachu a v letech 1534–1541 Volf Sosenský ze Stebna. Když Kralovice získal Florián Gryspek, přenechal dvůr Jiřímu Velvarskému ze Saxendorfu, svému úředníku na Kaceřově. V poslední čtvrtině 16. století nechal Florián Gryspek postavit ve dvoře patrový renesanční zámeček s nárožní věží. Po konfiskaci majetku Gryspeků připadly Kralovice zpět plaskému klášteru a ten dával dvůr do užívání svým různým věřitelům, např. v roce 1628 jej opat Jiří Vašmucius půjčil Janu Tillingerovi ze Strádáně. Po zrušení kláštera připadl dvůr náboženskému fondu, který kralovický dvůr rozprodal v roce 1798. Zámek sloužil jako hostinec. Při velkém požáru Kralovic v roce 1845 byl zámek značně poškozen. Věž zcela zanikla, budova byla snížena o patro a přízemí dostalo novou podobu. Ve své poslední podobě sloužila jako hostinec čp. 74. Budova zámku byla stržena v roce 1983 a na jejím místě byl postaven obchodní dům. ; Hřbitovní kaple svatého Jana Křtitele : Na novém hřbitově z let 1836–1838 nechal zkoušený rada kralovického magistrátu Antonín Bäuml postavit kapli svatého Jana Křtitele k uctění památky své manželky. Základní kámen kaple byl slavnostně vysvěcen farářem Jakubem Langem v létě 1842. Dochovala se informace o stavebních nákladech, které činily 764 zlatých, ale není známo, kdy byla kaple dokončena nebo vysvěcena. Ostatky Terezie Bäumlové byly uloženy do základů kaple. Roku 1867 darovala Občanská záložna v Kralovicích kapli dva zvonky ulité plzeňským zvonařem K. Pernerem. ; Českobratrský kostel v Kralovicích: Českobratrský kostel od architekta Hanuše Zápala pochází z roku 1934.

Spořitelna - bývalá okresní záložna hospodářská

Hodnotná funkcionalistická stavba železobetonové konstrukce dle projektu architektů Františka Stalmacha a Jana Svobody z roku 1937. Budova na náměstí Osvobození č. 50 byla dostavěna a zkolaudována v roce 1939.

Osobnosti

Rodáci

• Ondřej Trojer (1648–1699), opat plaského kláštera
• Jan Velflík (1835–1871), rakouský právník a politik české národnosti, poslanec Českého zemského sněmu
• František Ekert (1845–1902), katolický kněz, historik a spisovatel
• František Nachtikal (1874–1939), profesor technické fyziky
• Otto Eckert (1910–1995), sochař, keramik a pedagog
• Marie Uchytilová-Kučová (1924–1989), sochařka a medailérka
• Václav Podestát (* 1960), umělecký fotograf, profesor Slezské univerzity, muzejník
• Václav Švamberk (* 1962), autor řady odborných knih o včelařství
• Antonín Alexandr Švihlík (1799–1846), kněz, překladatel, spisovatel

Významní obyvatelé

• Irena Bukačová (* 1949), historička, spisovatelka, překladatelka a bývalá ředitelka Muzea a galerie Severního Plzeňska
• Antonín Hubka (1872–1919), český politik a menšinový pracovník, poslanec Říšské rady
• Karel Rom (* 1950), regionální historik a publicista
• Jan Jindřich Marek (1803–1853), český obrozenecký kněz a spisovatel. Svá díla publikoval pod pseudonymem Jan z Hvězdy
• Bohumír Struska (1896–1983), spisovatel a ochotnický režisér a dramatik, v literárním světě používal zdrobnělinu svého jména Bohuš
• Ferdinand Šrekr (1869–1936), novinář, publicista a nakladatel
• Josef Vorel (1912–1997), historik, muzejní a vlastivědný pracovník
• Hanuš Zápal (1885–1964), český architekt, zakladatel Spolku pro záchranu Mariánské Týnice