Stod

Historie

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1235, kdy král Václav I. daroval ves Stod, rozloženou na levém břehu řeky Radbuzy při důležité bavorské cestě, ženskému premonstrátskému klášteru v Chotěšově. Král Jan Lucemburský povolil 14. května 1315 klášteru proměnit ves v městečko s týdenním trhem každý pátek. K roku 1363 Stod získal od Karla IV. další práva a svobody jako právo dědičné, soudní (podle kterého mohl městský soud rozsuzovat vše kromě těžkých zločinů) a užívání městské pečetě.

V roce 1850 se stal Stod městem, ve kterém žilo přibližně 1 500 obyvatel ve více než 180 domech. Pracovalo zde 79 cechovních mistrů, mezi nimi bylo 8 pekařů, 12 řezníků a šenkýřů, 10 obuvníků, 10 hrnčířů a mnoho dalších řemeslníků. V této době existovaly ve Stodě dvě cihelny a dva pivovary.

Za druhé světové války byl převážně Němci osídlený Stod součástí Velkoněmecké říše, na samých hranicích s Protektorátem Čechy a Morava. Po druhé světové válce byla většina obyvatel nuceně vysídlena. V letech 1949–1960 byl Stod okresním městem, v současné době je obcí s rozšířenou působností.

Pamětihodnosti

• Kostel svaté Máří Magdalény
• Pošta (náměstí Komenského 12)
• Hammerschmiedův dům Muzejní 161
• Špitální kaple svatého Jana Nepomuckého
• Pohřebiště umučených s památníkem
• Židovský hřbitov ve Stodě