Strážov

Historie

Strážov byl pravděpodobně založen v době panování krále Přemysla Otakara II. jako součást obranného pásu hraničních tvrzí již ve 13. století, avšak první písemná zmínka o městě pochází až z roku 1352, kdy patřil k opáleckému panství. Strážov měl za úkol chránit a udržovat Světelskou stezku, která vedla z Zwieselu, přes Železnou Rudu, Strážov a Klatovy dále do českého vnitrozemí. Králováci byli poddaní pouze králi. Roku 1372 byli majiteli vladyckých dvorů Strážov, Viteň, Božtěšice a Brtí vladykové Bohuslav, Otík, Bušek a farář Sluka. Později je Strážov připomínán jako městečko. Již v této době je zde zmiňován kostel. Z počátku 15. století pochází první zmínka o přítomnosti Židů. Po husitských válkách byly pod Strážovem objeveny žíly s vysokým obsahem stříbra a olova. Pozůstatky důlní činnosti jsou u města stále patrné. V témže čase vymřel rod strážovských vladyků, čímž se Strážov až do roku 1848 stal poddanským městečkem opálecké vrchnosti.

Šestnácté století

Dne 24. června 1524 (v den svatého Jana Křtitele) udělil Ludvík Jagellonský Strážovu městská práva (právo vyšší a nižší popravy, právo týdenního trhu každou sobotu, právo dvou výročních čtrnáctidenních trhů, právo samosprávy), o rok později bylo Strážovu na prosbu Viléma Švihovského z Rýzmberka uděleno právo opevnění a městský znak. Vilém a jeho dědici měli právo vybírat ve Strážově clo, za což museli udržovat průjezdné cesty a mosty. Hradební právo pravděpodobně nikdy nebylo uplatněno nebo opevnění záhy shořelo při požáru města na přelomu třicátých a čtyřicátých let 16. století. Mapa prvního vojenského mapování dokládá existenci hradby okolo kostela svatého Jiří.

V roce 1954 Strážov dočasně ztratil městská práva nabytá v 16. století, avšak od 23. ledna 2007 byl obci vrácen status města.

Sedmnácté století

Jiří Adam I. Bořita z Martinic uspěl u Ferdinanda II. se žádostí o potvrzení privilegií Ludvíka Jagellonského (právo trhu, právo popravy) a privilegií Rudolfa II. (výše cla). Po vyčerpání stříbrných ložisek však došlo k zavírání dolů, což ovlivnilo život celého města. Třicetiletá válka znamenala pro město další ránu: zejména rok 1641, kdy Strážov vyplenila a vypálila švédská vojska. Přesto pak císař Ferdinand III. potvrdil privilegia udělená jeho otcem Ferdinandem II., přeložil týdenní trh ze soboty na čtvrtek a povolil sklad soli. Roku 1680 je poprvé zmiňována dřevěná synagoga. Karel VI. a následně i Marie Terezie potvrdili privilegia svých předchůdců v plném znění. Marie Terezie pak ještě povolila čtvrteční trhy na len a přízi. Josef II. rozšiřuje stávající tržní práva o trh po sv. Jakubovi a podrobuje strážovské týdenní trhy a soudní záležitosti zemským ustanovením. Roku 1770 je poprvé užit německý název Drosau, avšak v roce 1880 se vrátí užívání českého názvu Strážov. Při sčítání roku 1771 zjištěno 117 popisných čísel křesťanských a 16 židovských, z toho 48 selských gruntů, 9 chalup a 5 veřejných budov.

Devatenácté století

Ferdinand I. Dobrotivý potvrdil privilegium tří výročních trhů a jednoho týdenního trhu s možností posunu na předchozí či následující den. Příležitostí pro nový rozvoj bylo založení továrny na kůže (1842), sboru dobrovolných hasičů (1875), krajkářské školy (1896) či Tělovýchovné jednoty Sokol (1897). Další ránu pro město však znamenalo otevření železničních tratí Plzeň – Železná Ruda (Plzeňsko-březenská dráha) a Horažďovice–Domažlice, které obě vedly poměrně daleko od Strážova. V 19. století byl též přesunut hřbitov od kostela k cestě směrem na Lehom, došlo k zavedení telefonní linky, zřízení poštovního úřadu a četnické stanice. Roku 1871 se staví radnice s věží a hodinami a o osmnáct let později též budova obecné školy. Z roku 1827 pochází záznam o prvním ranhojiči a do roku 1874, kdy byl zřízen zdravotní obvod, zde působilo již pět ranhojičů židovského původu. Rok 1880 znamenal přečíslování židovských domů z římských číslic na arabské, ale zároveň počátek emigrace židovského obyvatelstva. načež bylo v roce 1913 vybavení synagogy převezeno do Kraslic.

Střed města na začátku 21. století vyhlášen městskou památkovou zónou a Strážov získal titul Vesnice roku Plzeňského kraje. 21. století se obecně nese v duchu návratu k původním hodnotám: rekonstrukce historického centra a židovského hřbitova, navrácení statusu města, obnovení činnosti TJ Sokol, pořádání masopustních průvodů, dožínkových slavností a dalších akcí k připomenutí hodnot, zvyků a obyčejů předků.

Pamětihodnosti

Kulturní památky

• Raně gotický, farní kostel svatého Jiří, který je poprvé zmiňován v polovině 14. století, stojí v nejstarší části města zvané Hradčany. Kostelní věž byla přistavěna počátkem 19. století a zastřešena bání roku 1855. Poslední velkou stavební změnou bylo prodloužení kostelní lodi v roce 1936. Uvnitř kostela se nacházejí tři oltáře – hlavní zasvěcený svatý Jiří a dva vedlejší zasvěcené svatému Janu Nepomuckému a čtrnácti Pomocníkům. V 15. nebo 16. století byl ulit zvon Jakub neboli Kuba (307 kilogramů), který byl do Strážova převezen v roce 1783 z některého ze zrušených klášterů a zrekvírován v době první světové války. V roce 1654 byl ulit zvon Bartoloměj neboli Bárta (202 kilogramů, výška 57 centimetrů, průměr 68 centimetrů), který byl zrekvírován v době druhé světové války, ale později zachráněn.
• Socha svatého Jana Nepomuckého na náměstí před radnicí z roku 1732.
• Pomník padlým v první a druhé světové válce na náměstí, který vznikl přebudováním původní kašny. Pomník obsahuje jména padlých rodáků a nápis „Zborov – Terronne – Dosso Alto – Sibiř“ odkazuje na bitvy první světové války.
• Pomník na hrobu rudoarmějce M. Vojvody na místním hřbitově
• Domy čp. 21 a 185

Ostatní pamětihodnosti

• Centrum města, které bylo roku 2003 vyhlášeno městskou památkovou zónou
• Šumavská vyhlídka na Vinném vrchu zbudovaná v roce 2009
• Židovský hřbitov na svahu Smrkové hory
• Mikve
• Místo, kde stávala synagoga
• Bývalá židovská škola
• Budova obecné školy
• Budova měšťanské školy
• Čtverhranná kašna u základní školy nesoucí letopočet 1863
• Kámen doteku

Rodáci

• Abraham Benisch (1811–1878), hebreista a žurnalista
• Václav Křížek (1833–1881), ředitel reálného gymnázia v Táboře
• František Haas (1857–1924), zemský školní inspektor
• Wilhelm Löwith (1861–1932), malíř, otec filosofa Karla Löwitha
• František Toušek (1867–1944), přednosta okresního trestního soudu v Brně
• Emil Kasík (1875–1933), poslanec Národního shromáždění, správce okresní nemocenské pokladny v Klatovech
• Josef Toman (1894, Lukavice – 1972), nevidomý klavírista, varhaník a hudební skladatel
• Václav Soušek (1899, Javoříčko – 1982), akademický malíř
• Josef Jan Kalivoda (1905–1945), spisovatel a dramatik
• Jiří Presl (1926–2003), gynekolog, ředitel Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze Podolí
• Miroslav Toman (* 1935, Viteň), komunistický ministr zemědělství a místopředseda vlády
• František Fremuth (* 1941, Mladotice), profesor biofyziky