Hartmanice

Historie

První písemná zmínka o Hartmanicích pochází z roku 1219, další z roku 1315. Původní osada na tzv. Březnické stezce spojující Čechy s Bavorskem vznikla za účelem výběru cla. Hartmanice patří mezi nejstarší sídla v této části Šumavy, jež byla Kelty nazývána „Gabreta“. Od konce 13. století se zde těžilo zlato, a došlo tak k rozkvětu městečka, které mohlo být v roce 1320 za vlády Jana Lucemburského povýšeno na „královské svobodné zlatohorské město“. Do toho roku patřily Hartmanice k panství Velhartice, v pozdějších letech již náležely k hornímu právu Kašperských Hor. Před rokem 1340 spolu s dalšími českými zlatými doly král zastavil hartmanické doly Petrovi z Rožmberka. Výrazné zbytky dolovacích prací jsou patrné na svahu vrchu Hamižná, západně od silnice z Hartmanic do Dobré Vody.

V letech 1603–1848 náležely Hartmanice i s okolím městu Sušici. Během třicetileté války bylo městečko vypáleno a několik let bylo zcela pusté. Až po roce 1650 byly Hartmanice opět obydleny, české obyvatelstvo zde však nahradili švábští Němci, kteří zde tvořili naprostou početní většinu až do roku 1918.

V polovině 19. století došlo ke zrušení nevolnictví, s čímž souvisel i vznik nových správních jednotek – okresů. Hartmanice připadly logicky pod okres Sušice, v roce 1875 vznikl menší soudní okres se sídlem v Hartmanicích, který zahrnoval okolní „německé“ obce sušického okresu. V roce 1869 byla v Hartmanicích založena pošta, roku 1873 pak hasičský sbor. Na sklonku 19. století bylo v Hartmanicích zajímavé národnostní složení – kromě převažujících Němců zde po roce 1847 vznikla relativně početná židovská komunita čítající téměř 120 osob v roce 1890 (13 % obyvatel městečka). Ve stejném roce zde žilo pouze 7 česky hovořících osob.

Ke zvratu došlo po první světové válce a po vyhlášení samostatnosti ČSR roku 1918. Zatímco v roce 1910 žilo v Hartmanicích pouze 8 Čechů a Němci tvořili 90 % populace, při sčítání v roce 1921 bylo v Hartmanicích přihlášeno již 73 osob československé národnosti a podíl Němců poklesl na 81 %. Na nárůst počtu Čechů v Hartmanicích mělo kladný vliv založení české školy v roce 1920. V důsledku Mnichovské dohody byl celý soudní okres Hartmanice v roce 1938 odstoupen nacistickému Německu. Židovská komunita za druhé světové války zanikla, mnoho jejích členů zahynulo v koncentračních táborech. Koncem války, v dubnu 1945 procházel Hartmanicemi pochod smrti žen z koncentračního tábora Helmbrechts do Volar. Nelidské podmínky pochodu si vyžádaly dvanáct obětí, které jsou pohřbeny na hartmanickém židovském hřbitově.

Po osvobození (dne 5. května 1945) se městečko navrátilo pod českou správu – starousedlým Němcům byl konfiskován majetek a došlo k jejich vysídlení. Na jejich místo přišli dosídlenci z Čech a Slovenska, včetně volyňských Čechů a slovenských Rumunů. Po roce 1948 došlo k zestátnění veškerých provozů, vznikl státní statek.

V roce 1952 byl na území rozprostírajícím se mezi Hartmanicemi a „problematickou“ hranicí s NSR vyhlášen vojenský výcvikový prostor se sídlem na Dobré Vodě. V centru VVP byla vesnice Prášily, téměř veškerá další sídla . V období socialistické výstavby se Hartmanice staly střediskovou obcí, což jim přineslo alespoň částečný rozvoj na úkor jejich osad. V průběhu 70. a 80. let byla postavena budo Náměstí v Hartmanicích V roce 1991 byl vyhlášen NP Šumava a zároveň byl koncem roku zrušen VVP Dobrá Voda, který představoval značnou brzdu rozvoje zejména turistického ruchu v celé oblasti. Roku 1992 byl Hartmanicím navrácen status města.

Postupně vznikají nové drobné živnosti, dochází k částečné privatizaci zemědělské výroby, vznikají nové drobné řemeslné provozy věnující se železářství, sklenářství a drobné umělecké výrobě. Mnoho občanů pronajímá části svých domů za účelem ubytování v soukromí.

Rozvíjí se také oblast kultury – na Dobré Vodě vzniká pobočka Západočeského muzea – Muzeum Dr. Šimona Adlera, pojednávající o historii a životě v této části Šumavy a zahrnující prohlídku zrekonstruovaného kostela svatého Vintíře. Po roce 2004 zahájilo občanské sdružení, založené Michalem Klímou, obnovu hartmanické synagogy, jež byla dokončena na jaře roku 2006. Ve zrekonstruovaném objektu vznikla moderní expozice o životě Němců, Židů a Čechů v obci a válečných i poválečných událostech. Za zmínku stojí také vznik turistického infocentra v budově MěÚ.

V letech 1994–2000 došlo k přestavbě obecní kotelny na spalování dřevní štěpky a dalších bioodpadů. Tento krok měl velký ekologický význam, neboť došlo ke snížení nežádoucích emisí. Kotelna zásobuje teplem většinu objektů v Hartmanicích, ročně spotřebuje 2 000 t dřevního odpadu a má dostatečnou kapacitu i pro případný další růst obce. V roce 2003 byla dokončena výstavba domu s pečovatelskou službou, nákladem 16,8 mil. Kč. Značný ekologický význam měla rekonstrukce čističky odpadních vod provedená v roce 2006 tak, aby kvalita vody odpovídala evropským normám. Z celkových nákladů přesahujících 7 milionů Kč bylo 75 % hrazeno z fondů EU. Důležitá byla také rekonstrukce místních komunikací provedená v letech 2002–2006, kdy došlo zejména k opravě mostů poškozených povodněmi a obnově úseků silnic nejnižších tříd vedoucích do odlehlých osad Hartmanic. Také tento projekt byl částečně financován Evropskou unií. Dále bylo vybudováno nové sportoviště, kanalizace v oblasti náměstí, byla provedena rekonstrukce vodovodu, chodníků a elektrického vedení, sociálního zařízení v objektu základní školy a úprava turistické naučné stezky na vrcholu Hamižné.

Počet obyvatel Hartmanic má přesto trvale klesající tendenci: v roce 1970 žilo v katastru obce 1 336 obyvatel, v roce 1991 pak 1 234, při sčítání lidu v roce 2001 bylo napočítáno již jen 1 161 lidí a dle údajů z roku 2009 žilo v obci 1 076 lidí. Za posledních 8 let tak v Hartmanicích ubylo dalších 8 % obyvatel, což je již o 2 % více než v období let 1991–2001. Tento jev je nejvíce patrný ve školství, kdy je velký problém naplnit nové třídy dětmi. Se stejným problémem se však potýká většina obcí v této části okresu Klatovy – i přes celorepublikově relativně pozitivní ukazatele vývoje počtu obyvatel zde populace klesá a průměrný věk se zvyšuje. Nejvíce je pokles obyvatel i nadále patrný v osadách – v letech 1991–2001 zaznamenalo 13 z 23 osad (vč. Hartmanic) pokles obyvatel, 2 osady nově vznikly, 1 osada je již od 90. let bez trvalých obyvatel a jen 7 osad zaznamenalo drobný přírůstek nebo stagnaci počtu obyvatel.

Pamětihodnosti

• Kostel svaté Kateřiny – původně gotický kostel z 15. století, v 18. století přestavěn částečně barokně
• Horská synagoga – budova vystavěná na náklady hartmanicko-kundratické židovské obce roku 1881. V průběhu druhé světové války přestavěna na truhlářskou dílnu, podobnému účelu sloužila synagoga i v poválečných letech, později také jako objekt státních lesů a armádní sklad pneumatik. V 80. letech budova předána MNV k demolici, ke které ale nedošlo, objekt celá 90. léta chátral, byl navrácen Plzeňské židovské obci, která jej však pro nedostatek peněz musela prodat soukromníkovi. Po roce 2002 byla zahájena náročná rekonstrukce, která byla dokončena v roce 2006. Dnes sídlo Památníku Hartmanice.
• Šumavské stavení č. 37 – 19. století, inspirováno volarským domem
• Kostel svatého Vintíře na Dobré Vodě – barokní poutní kostel z roku 1706, zasvěcen jako jediný na světě „Sv.“ Vintířovi na místě původní kaple. V období existence VVP Dobrá Voda využíván jako skladiště, kompletně zrekonstruován v roce 1995 k 950. výročí úmrtí Svatého Vintíře. Kostel byl do roku 2001 vybaven unikátními skleněnými plastikami – největším skleněným oltářem na světě, vážícím čtyři tuny, a čtrnáctidílnou skleněnou křížovou cestou. Prohlídky kostela zajišťuje Muzeum Dr. Šimona Adlera v Dobré Vodě.
• Zámeček Dolejší Krušec – patrový barokní zámeček z 18. století
• Zámeček Hořejší Krušec – empírový zámeček vystavěný kolem roku 1800
• Zámek Dolejší Těšov – raně barokní zámek ze 17. století
• Zámek Kundratice – empírový zámek z druhé poloviny 18. století na místě původní tvrze
• Umrlčí prkna Kochánov – nad osadou dvě umrlčí prkna, jedna z posledních dodnes zachovalých. Pokud nebožtík zemřel v zimě, kdy nebylo možné vykopat hrob, byl uložen venku na zdobené prkno. Na jaře byl pak pohřben a prkno vystaveno na místě, kam zesnulý rád chodíval.
• Mochov – zachovalé objekty lidové šumavské architektury

Osobnosti

• Isak Simon Bloch (1805–1878), židovský podnikatel, v okolí Hartmanic vlastnil továrny na broušení skla a zrcadel
• Šimon Adler (1884–1944), rabín z Dobré Vody, učitel náboženství a archivář, zemřel v Osvětimi