Domažlice

Historie

Nejstarší psané zmínky o Domažlicích se datují ke konci 10. století, kdy zde existovala pouhá osada.

„K významné fortifikačně statutární změně lokality dochází v 60. letech 13. století, kdy se trhová osada z rozhodnutí českého krále mění v opevněné královské město. Vznik nově vysazeného města spadá do období rozmachu zakladatelské a opevňovací aktivity českého krále Přemysla Otakara II. Tehdy se Domažlice spolu s dalšími vybranými příhraničními lokalitami stávají součástí velkolepého hraničního opevnění proti Bavorsku i jednou z důležitých opor Přemyslovy státnické politiky.“ Místní hrad se stal sídlem purkrabího, pod jehož pravomoc náležely i svobodné chodské vsi. Roku 1373 byly předměstí a okolní vsi vypáleny bavorskými vojsky.

V období husitských válek se město přidalo na stranu táboritů. V srpnu roku 1431 bylo obléháno vojsky čtvrté křížové výpravy v čele s markrabětem Fridrichem Braniborským a kardinálem Giulianem Cesarinim, jež 14. srpna mezi Domažlicemi a městečkem Kdyně porazily spojené husitské svazy pod velením Prokopa Holého (bitva u Domažlic). Město pak nadále stálo při králi Jiřím z Poděbrad a roku 1467 se Domažličtí postavili s českým vojskem proti bavorské křížové výpravě v bitvě u Nýrska. V období pozdní gotiky byl vylepšen městský obranný systém, přičemž došlo k výstavbě kruhové hlásky na náměstí, jež dodnes tvoří klasickou dominantu Domažlic. Z roku 1592 pak pochází nejstarší vyobrazení města, podle něhož se dají vysledovat proměny centrální zástavby.

Počátkem 17. století se Domažlice i přilehlé obce připojily ke stavovskému povstání, na které po Bílé hoře navázalo povstání Chodů. Celkově znamenalo 17. století pro město úpadek. Situace se postupně zlepšovala až v 18. století. Tehdy se již začal rozvíjet drobný průmysl a Domažlice se staly důležitým městem s trhovým právem. 19. století přineslo české národní obrození.

Národopisná oblast Chodska se tehdy stala velmi oblíbenou pro mnohé významné osobnosti. V této době došlo k další modernizaci města – bouraly se hradby a některé brány, hradební příkopy byly zasypány a město se mohlo rozšiřovat i za své původně jasně stanovené území.

V neděli 22. února 1891 pronesl v sále Baucově předvolební projev před třemi stovkami voličů profesor Tomáš Garrigue Masaryk.

Dne 13. srpna 1939 se při příležitosti Vavřinecké poutě, jako vyjádření odporu odstoupení československého pohraničí, konalo velké protestní shromáždění. Domažlice totiž díky svému převažujícímu českému obyvatelstvu zůstaly na území Protektorátu Čechy a Morava, zatímco mnohé obce v jejich okolí se podle procentuálního zastoupení Němců staly součástí nacistické říše. Celou situaci komplikoval ještě fakt, že hranice byla častokrát utvořena nesmyslně. Vlak z Plzně do Domažlic údajně sedmkrát přejížděl tehdejší státní hranici.

Ke konci druhé světové války působila na Domažlicku odbojová organizace Niva, součást Rady tří. Dne 21. dubna 1945 navázala spojení s americkou armádou, která se blížila k městu od západu. Niva informovala Američany o umístění německých jednotek a pomáhala jim nalézt nejvhodnější cesty postupu. Dne 5. května 1945 Američané město osvobodili.

Roku 1948 byla uzavřena hranice a Domažlicko, dříve významná příhraniční oblast na rozhraní Čech a Bavorska, se stalo oblastí na výspě východního bloku.

V roce 1960 Domažlice obhájily status okresního města. Moderní okres Domažlice od toho roku zahrnoval území o ploše přibližně 1140 km². Do jeho území byla spojena největší města, jako jsou Kdyně, Horšovský Týn nebo Holýšov, spolu s přilehlými obcemi. To podpořilo rozvoj průmyslu i služeb ve městě.

Postupně vznikly nové průmyslové závody a budovy správních úřadů. Vlivem výstavby sídlišť, zejména na Týnském předměstí, rostl počet obyvatel. Ten v 70. letech překročil počet 10 000 a nadále rostl. Sídlištní výstavba nezasáhla citelněji do historického jádra města.

Po roce 1989 došlo po otevření hranic k opětovnému rozvoji turistického ruchu ve městě i okolí. Město začalo spolupracovat se svým bavorským protějškem Furth im Wald.

Mezi nejvýznamnější počiny současné doby můžeme řadit přeložku silnice I/26, která v roce 1998 odvedla tranzitní dopravu z předměstí, a výstavbu nové nemocnice, která nahradila nevyhovující areál v roce 2006.

Pamětihodnosti

Viz též|Seznam kulturních památek v Doma V centru města se nachází historické jádro s měšťanskými domy ze 14. až 16. století, které jsou dnes součástí městské památkové rezervace. Dochovaly se také zbytky městského opevnění, zámek, který vznikl přestavbou původního hradu v 18. století, gotický farní kostel a klášter.

• Z původního Chodského hradu založeného Přemyslem Otakarem II. se zachovala jenom věž a část opevnění. V letech 1726–1730 byl hrad barokně přestavěn na solnici. V roce 1995 hrad vyhořel, ale následky požáru se naštěstí podařilo relativně brzy odstranit. Dnes najdeme v objektu hradu Muzeum Chodska.
• Arciděkanský kostel Narození Panny Marie – původně raně gotický z druhé poloviny 13. století. V 15. století zaklenut a změněn v trojlodí, vyhořel roku 1747, v letech 1751–1756 barokně přestavěn. Ke kostelu přiléhá městská věž, která tvoří dominantu náměstí Míru i celých Domažlic. Věž je 56 metrů vysoká, nahoru vede 194 schodů. Je šikmá, její odchýlení od svislé osy činí 59 centimetrů. Ve věži byly po požáru v roce 1822 zavěšeny čtyři zvony (největší Zikmund z roku 1824 váží 1760 kg, dále Marie, nejmladší je Jan – Umíráček, nejstarší je Advent).
• Dolní brána – asi nejznámější domažlická brána. Najdeme ji na dolním konci náměstí Míru. Pochází z 60. let 13. století.
• Radnice – novorenesanční budova vystavěná na místě původní renesanční stavby, byla vybudována v roce 1893.
• Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie – kostel u augustiniánského kláštera, založený ve druhé polovině 13. století, byl přestavěn v letech 1774–1787.
• Kostel Zvěstování Panně Marii (U Svatých) – původně farní kostel pro venkovské obce. U kostela je tzv. malá fara. Založen počátkem 14. století, opraven po požáru roku 1648. V těsné blízkosti kostela stával kostel svatého Jakuba a odtud se říká kostelu „U Svatých“.
• Kostel svatého Vavřince (na Veselé Hoře) – Kostel byl postaven roku 1775 na místě kaple z let 1695–1698, obnoven roku 1851.
• Kaple svaté Anny (pod Vavřinečkem)
• Národní památník Domažlice – největší husitský žulový kalich v Evropě s naučnou stezkou a originální sochařskou galerií pod širým nebem (vrch Baldov)

Další stavby

• Kellnerův mlýn – Hořejší Předměstí, Kozinova čp. 52, zbořen
• Ludvíkův mlýn – Hořejší Předměstí, Kozinova čp. 49, zbořen
• Váchalův mlýn – Hořejší Předměstí, Kozinova čp. 46

Osobnosti

• Jindřich Šimon Baar (1869–1925), katolický kněz, básník a spisovatel
• Alfons Bébar, OSA (1881–1940), převor domažlického kláštera
• Josef Batelka (1932–2014), architekt
• Karel Matěj Čapek-Chod, spisovatel a novinář (1860–1927)
• Augustin Emil Dorničák, OSA (1929–2008), převor domažlického kláštera
• Gabriel Hart (1894–1961), herec a režisér
• Václav Jehlička (* 1948), politik, senátor a v letech 2007–2009 ministr kultury
• Jindřich Jindřich (1876–1967), hudební skladatel, klavírista, sbormistr, etnograf a sběratel lidových písní
• Ladislav Klíma (1878–1928), filosof
• Antonín Konrády (1931–2025), muzikant a zpěvák
• Matt Konop (1906–1983), důstojník armády Spojených států amerických, čestný občan města Domažlice
• Karel Kuneš st. (1898–1970), malíř, grafik a skautský vedoucí
• Karel Kuneš ml. (1920–1997), akademický sochař, modelér keramiky, malíř a skautský vedoucí
• František Michl (1901–1977), malíř, designér a grafik
• Josef Mukařovský (1851–1921), malíř
• Božena Němcová (1820–1862), spisovatelka
• Václav Pavlík (1884–1953), gymnaziální profesor, legionář, starosta Domažlic
• Josef Pelnář (1872–1964), lékař, jeden ze zakladatelů českého vnitřního lékařství
• Emanuel Peroutka (1860–1912), profesor starověkých dějin
• Karel Pezl (1927–2022), náčelník Generálního štábu Armády České republiky
• Jan Procházka (1914–1943), protinacistický odbojář člen Obrany národa
• Antonín Rozsypal (1866–1937), právník a státní úředník, v letech 1928 až 1937 zemský prezident Podkarpatské Rusi
• Antonín Steidl (1832–1913), lékař a politik, okresní starosta
• Jan Vrba (1889–1961), lesník, učitel, básník a spisovatel
• Zdeněk Vyšohlíd (* 1948), filosof
• Klement Weber (1890–1971), lékař, člen Československé akademie věd a prezident Československé kardiologické společnosti