Vysoké Mýto

Historie

Už název města, založeného na místě starší osady, svědčí o královském založení, protože pouze panovník byl oprávněn zavádět mýta. Přímým předchůdcem města bylo městské založení u Tisové v poloze Staré Mýto. Na příkaz krále Přemysla Otakara II. provedl lokaci na dnešním místě, podle urbanistického stylu stejně jako v pozdějším městě Poličce, lokátor Kondrád z Limberka (Cun(d)radus de Lewendorf / Con(d)rad von Lewendorf), který sem přivedl osadníky ze severního Německa. Město prosperovalo díky Trstenické stezce (cestě) vedoucí ze středních Čech do moravských center a uděleným právům: mílovému, várečnému a hrdelnímu. Město bylo opevněno postupně stavěným dvojitým prstencem masivních kamenných hradeb s 25 baštami a třemi branami, zpevněnými předsunutými barbakány. Přesné datum založení nicméně chybí, datuje se podle zakládací smlouvy města Poličky ze dne 27. srpna 1265, která se na existenci Vysokého Mýta odvolává.

V roce 1307 učinil český král Rudolf Habsburský z Vysokého Mýta věnné město českých královen. Pro svou ženu Elišku Rejčku vybral pět měst, která měla přispívat na život královen a po smrti jejich mužů jim poskytovat vdovské věno. Do základní pětice patřily kromě Vysokého Mýta také Polička, Chrudim, Jaroměř a dnešní Hradec Králové. Později přibyla ještě města Mělník, Dvůr Králové, Nový Bydžov a Trutnov. Vysoké Mýto zůstalo v držení českých královen až do novověku.

Ve své bohaté historii město prožívalo doby rozkvětu, kdy bohatlo a lidem se dařilo, ale přicházely také zhoubné požáry a cizí vojska. První zmínka o chrámu sv. Vavřince pochází z roku 1349. V roce 1421 bylo město po krátkém odporu dobyto husitskými vojsky Pražanů, mnoho lidí bylo pobito a část města vypálena. První soupis domů v královských městech byl proveden roku 1567, zde jich bylo evidováno celkem 380. Vysokému Mýtu se nevyhnuly ani pohromy, v roce 1700 vyhořelo a roku 1714 ho postihla morová epidemie. Opevnění kolem městských bran bylo zbořeno 1808, což napomohlo dalšímu rozvoji města. Roku 1879 zde bylo založeno gymnázium a v roce 1882 bylo město připojeno na železniční síť.

Mezi roky 1851–1959 bylo sídlem vysokomýtského okresu. Od druhé poloviny 18. století bylo Vysoké Mýto také tradičním sídlem vojenské posádky, rozšířené v závěru 19. a ve 20. století. Od roku 1968 zde sídlila pětitisícová jednotka sovětské okupační armády (48. motostřelecká divize), která zanechala ve městě velkou materiální a ekologickou spoušť. Po jejím odchodu v roce 1990 se město postupně vzpamatovalo a ze šedého poničeného města rozkvetlo do současné podoby.

Historii města knižně zpracovali v 19. století Alois Vojtěch Šembera (1845) a Hermenegild Jireček (1884), později na jejich práci navázal F. Hnát (1934), který rozšířil historii o část věnovanou první světové válce. Historii doby pobělohorské popisuje Edita Štěříková – o osudech exulantů z Vysokého Mýta, Zálší aj. se zmiňuje např. v knize Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. V roce 2004 vydalo město Vysoké Mýto soubornou publikaci Vysoké Mýto, tradice a současnost.

Pamětihodnosti

• V centru města je téměř čtvercové náměstí Přemysla Otakara II. (rozměry stran: 153, 147, 134 a 127 m), největší téměř čtvercové náměstí v ČR lemuje 47 domů; patří k významným památkám gotického urbanismu v Čechách.
• Mariánský sloup se sochami patronů sv. Vavřince, Jana Nepomuckého, Floriána byl postaven na paměť moru z roku 1714
• Radnice, připomínaná k z roku 1423, pozdně gotická stavba přebudovaná koncem 19. století s dvojlodním sálem v přízemí
• Gotické, renesanční a barokní domy
• Zbytky opevnění stavěného od první poloviny 14. století (hlavně na východní a severní straně města) se dvěma branami „přemyslovského typu“ s dvojicí nestejně vysokých hranolových věží a věží třetí brány:
• Pražská brána (dříve také Vraclavská) je nejzachovalejší částí bývalého opevnění ze 14. století. Vyhořela sice při velkých požárech města v letech 1461, 1700, 1774 a 1816, ale její gotické dispozice zůstaly nedotčeny dodnes. Novogotická rekonstrukce v letech 1882–1883 byla provedena podle plánů architekta Františka Schmoranze. Z ochozu ve výšce 48 metrů je výhled na město.
• Litomyšlská brána – Na počátku 19. století po četných požárech a demolici nezbylo z obou věží mnoho, a tak byly v letech 1864–1867 novogoticky dostavěny. Na počátku 20. století bránu na objednávku města vyzdobil Mikoláš Aleš: na předměstské straně brány vytvořil fresku sv. Jiří bojujícího s drakem, heraldický znak Vysokého Mýta. Před branou v domě čp. 123 zachován průjezd vnější brány (barbakanu).
• Choceňská věž zvaná Karaska – Svůj původní kamenný korpus ze 14. století si zachovala až do dnešní doby, jen původní užší báň byla v barokní době nahrazena typickou širokou bání. Vyhořela v roce 1569, 1700 a 1844. Roku 1614 zde byla zvonice, vězení a do roku 1700 tu měl byt i hlásný. Do 1. poloviny 19. století tvořila součást Choceňské brány s kulisovým průjezdem a menší nižší věží (podobně, jak se to zachovalo dodnes u Pražské brány); menší boční věž i s bránou byla však po posledním požáru roku 1844 zbourána, zůstala pouze Karaska.
• Zbytky hradeb v Jungmannových sadech s kamennými deskami – Do části hradeb na bývalém choceňském parkánu (v dnešních Jungmannových sadech) jsou od obrozenských dob vsazovány pamětní tabule připomínající významné události života města.
• Klášterská bašta – Hradební bašta segmentového, uvnitř však půlkruhového půdorysu pocházející z 2. poloviny 14. století. Stojí u husity zničeného kláštera řádu minoritů. Roku 1862 došlo k jejímu zrestaurování. Bašta byla dvoupatrová a ve druhém patře měla tři střílny. Pod ní jsou ještě patrné zbytky parkánové hradby.
• Vodárenská bašta – Hranolová hradební bašta v severozápadním rohu bývalých městských hradeb. Pochází z 2. poloviny 14. století, roku 1700 u ní byla prolomena hradba, od roku 1768 sloužila jako vodárna. Několikrát vyhořela a byla přestavěna. Věž má velmi silné zdivo (1,5 m), jednotlivé strany čtvercové podstavy měří 8 metrů.
• Kostel svatého Vavřince, založen pravděpodobně ve 2. polovině 13. století, regotizován 1899. Uvnitř je barokní hlavní oltář se sochami od Matěje Václava Jäckela z roku 1700; obraz Nanebevzetí Panny Marie namaloval Petr Brandl v roce 1778. Pozdně gotická Madona s Ježíškem a královskými insigniemi je dřevořezba z doby po roce 1500. Jižně od kostela stojí mohutná zvonice z roku 1583.

• Hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice – Postaven v renesančním stylu v roce 1543 mistrem Blažejem z Litomyšle v bývalé kněžské zahradě jako hřbitovní kostel. Hřbitov se v jeho okolí nacházel až do počátku 20. století, kdy byl zrušen a nový hřbitov zřízen na Litomyšlském předměstí. Stavba nemá věž, ale poměrně unikátní barokní štít od pardubického sochaře Vlčka.
• Socha Přemysla Otakara II. – realizovalo ji občanské sdružení Pomník zakladateli města a byla slavnostně odhalena 8. září 2012 v rámci oslav 750. výročí založeni města Vysokého Mýta. Sochu vyrobil umělecký kovář a sochař Karel Bureš a použil na ni 300 kg železa a 1–2 gramy zlata. Socha mohla být realizována díky finančním příspěvkům 237 dárců. V soše jsou uloženy ostatky z pohřbu krále Přemysla Otakara II. Socha stojí na žulovém podstavci před Pražskou branou.
• Husův sbor – moderní chrámová architektura z roku 1937 navazuje svým výrazem na českou architekturu 20. let 20. století. V průčelí předstupuje před štítem plochá věžovitá část zakončená kalichem s dvojitým křížem.
• Secesní Sokolovna z roku 1900 v severním cípu historického města. Vystavena na místě zaniklého kláštera řádu minoritů. Budova dominuje před Klášterskou baštou.
• Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě z bohatých sbírek vytvořilo dvě stálé expozice: Vysoké Mýto světové a Historie hasičské firmy Stratílek. Spravuje také Muzeum českého karosářství a barokní areál sv. Mikuláše na Vraclavi. Během roku nabízí řadu krátkodobých výstav.
• Stará radnice – připomíná se roku 1433 jako nová městská radnice. Hodnotná pozdně gotická stavba s klasicistní přestavbou. Ve sklepních prostorách bývaly uloženy obecní peníze, originály městských privilegií, korouhev, pečetidla a zbroj. Od roku 1615 bylo v zadní části vězení. Roku 1848 se budova stala sídlem okresního soudu a pro jeho potřeby byla postavena v zadní části parcely nová věznice. Z té doby pochází rakouský císařský orel v průčelí, jeden z mála zachovaných v Čechách. Okresní soud tu působil až do roku 1959. Dne 6. 9. 2014 bylo ve zrekonstruované budově otevřeno Muzeum českého karosářství.
• Tyršova plovárna se nachází na okraji města směrem na Pardubice. Byla zřízena roku 1933, s použitím budovy z pardubické výstavy tělesné kultury a sportu. Má pouze jednu nádrž, vybavenou sestupným dnem, dovolujícím koupání od malých děti po dospělé, na mělčině je na betonové dno nasypán písek. Voda se čerpá z místních zdrojů s vysokým obsahem přírodních látek např. železa, proto bývá voda zabarvená do hněda. Součástí je skokanská věž o výšce 3 metry, tobogán a rodinná skluzavka. Dominantou plovárny je vodopád ve tvaru houby. V areálu plovárny se nabízí další sportovní vyžití jako minigolf, stolní tenis, plážové hry, pétanque, ruské kuželky a dětské prolézačky s kolotočem.
• Památník obětem války s Maďarskem, nachází se v Jungmannových sadech.

Osobnosti

• Přemysl Otakar II. (1233–1278), český král, zakladatel města
• Eliška Rejčka (1288–1335), první držitelka královského věnného města
• Burian Stradonius Joseffi (1564–1617), humanistický básník a purkmistr
• Bedřich Bridel (1619–1680), jezuita, barokní spisovatel a básník
• Jan Joseffi (1693–1762), mecenáš a zakladatel církevní fundace v Knířově
• Josef Lipavský (1772–1810), hudební skladatel
• Martin Kopecký (1777–1854), purkmistr královských měst Lokte v letech 1821–1826 a Plzně v letech 1828–1850
• Josef Šembera (1794–1866), malíř a grafik
• Alois Vojtěch Šembera (1807–1882), jazykovědec a literární historik, univerzitní profesor
• Josef Jireček (1825–1888), literární historik a politik
• Hermenegild Jireček (1827–1909), právník a politik
• Josef Leander Beneš (1830–1897), právník a pedagog
• Antonín Tůma (1855–1916), nakladatel a politik, starosta města
• Hermenegild Škorpil (1858–1923), archeolog, geolog, botanik
• Karel Škorpil (1859–1964), archeolog, zakladatel bulharské archeologie
• Otmar Vaňorný (1860–1947), překladatel antické poezie
• Noemi Jirečková (1874–1963), klavírní virtuózka
• Josef Doležal (1878–1961), houslista, ředitel hudební školy a sbormistr
• Josef Böhm (1881–1967), dirigent, skladatel, poslední žák Antonína Dvořáka
• Josef Kaplický (1899–1962), malíř, grafik, architekt, sochař
• Václav Ševčík (1900–1971), umělecký fotograf
• František Matoušek (1901–1961), malíř
• Josef Sodomka (1904 – 1965 ), podnikatel a designér, zakladatel karosárny Sodomka
• Václav Peřina (1907–1979), malíř
• Maria Tauberová (1911–2003), operní pěvkyně-sopranistka
• Václav Vojtěch Tošovský (1912–2007), dětský chirurg, primář, profesor UK a spisovatel
• Václav Hübner (1922–2000), elektrotechnik, amatérský astronom a skaut
• Zdeněk Mlynář (1930–1997), politolog a politik
• Marie Málková (* 1941), herečka
• Viktor Vrabec (1941-2022), herec
• Pavel Černý (* 1949), teolog, kazatel Církve bratrské, v letech 2005–2009 předseda Ekumenické rady církví v ČR
• Miloš Fikejz (1959–2019), filmový encyklopedista, fotograf a publicista
• Ivana Andrlová (* 1960), herečka
• Martin Dejdar (* 1965), herec, moderátor, filmový producent
• Linda Bartošová (* 1993), modelka, vítězka české soutěže a zástupkyně Česka při Miss World 2012