Choceň

Historie

Středověk

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1227, kdy území Kojata, syn Hrabišův přenechal Hocen (dnešní Choceň) svým bratrům Sezimovi a Milotovi. Město ležící na obou březích řeky Tiché Orlice, obklopeno kopci a lesy nelákalo k expanzi. V roce 1292 vlastnil tehdejší trhovou ves Choceň (villa forensis Choczna) král Václav II.

Počátkem 14. století ji získal Mikuláš z Potštejna a založil zde hrad; protože byl považován za zemského škůdce, byl hrad (spolu s dalšími) roku 1338 rozbořen vojskem kralevice Karla; roku 1341 se hrad nazýval oppido Kotzen, když se syn Mikuláše z Potštejna zřekl práv k Chocni jako bývalému jmění královskému. Další změny majitelů ve 14. století považoval August Sedláček za obtížné nepřetržitě vysledovat. Ten si zvolil Choceň za své sídlo a nechal si v letech 1561–1562 na břehu řeky Orlice vystavět zámek. Vzápětí na nově přikoupeném pozemku zřídil i rozsáhlý poplužní dvůr. Za jeho vlády si měšťané v roce 1564 pořídili dům pro vybudování radnice, v níž byly uloženy nově zřízené knihy trhové, sirotčí, soudní a sňatků. Na králi Ferdinandovi I. Habsburském vymohl Zikmund v roce 1558 pro Choceň privilegia na pořádání dvou výročních osmidenních trhů, které měly začínat vždy na Obrácení svatého Pavla (25. ledna) a na svatého Václava (28. září). Udělil privilegia cechu řeznickému (1571) a krejčovskému (1576). Roku 1581 osvobodil radnici od všech poddanských platů a robot, udělil choceňským měšťanům právo várečné a ob k místnímu farnímu kostelu s podmínkou, že Chocen. Město bylo tedy utrakvistické, jako drtivá většina lokalit ve východ Fara

Roku 1602, za panství Hertvíka, zničil další požár téměř celé město. Dřevěná stavení však byla znovu obnovena a zámek přestavěn. V roce 1619 udělil Hertvíkův syn Rudolf Žejdlic ze Šenfeldu výsady tkalcovskému cechu. Rudolf Žejdlic zemřel roku 1622 (údajně byl otráven) a za účast ve stavovském odboji bylo panství zkonfiskováno a prodáno roku 1623 Albrechtu z Valdštejna. Ten k němu připojil přikoupené statky Dobříkov a Zámrsk a panství jako celek prodal ještě v roce 1623 Vincenci Muschingerovi z Gumpendorfu. Od něj je v roce 1628 získal Ferdinand Zikmund Kurz ze Senftenau. V té době dolehl na městečko pobělohorský útisk, kontribuce, zvyšovaly se berně a byla zrušena někdejší privilegia. Nastal všeobecný úpadek živností a řemesel, zákaz vaření piva, přišly nové robotní povinnosti, vzrůstal tlak katolické církve na konverzi zbývajících nekatolíků a s tím spojené případné represálie. Za vlády Trauttmansdorffů od roku 1686 nastal další nárůst feudálního útlaku.

Ke změně k lepšímu došlo až s příchodem Kinských. V roce 1709 převzal panství hrabě Norbert Oktavián Kinský, který dal městečku dva nové trhy: výroční a týdenní. Městu byla udělena nová pečeť, která nahradila tehdejší starobylou pečeť husitskou. V 18. století ve městě postupně vznikl komplex architektonicky cenných barokních staveb fary (1731), nového kostela (1732), kde byl také obnoven literátský kůr, budovy špitálu (1750) a zvonice. Dřevěná socha sv. Floriána byla v době baroka nahrazena mohutným kamenným morovým sloupem. Vynikající tradici tu vždy měla řemeslná výroba. K pivovarské, vinařské, mlynářské, nožířské a tkalcovské výrobě přibyly v 18. století cechy zámečnický, kovářský, truhlářský, hrnčířský, bednářský, provaznický, pekařský a perníkářský. V blízkosti staré brusírny vznikla u náhonu papírna, která pracovala až do roku 1857.

Devatenácté století

V první polovině 19. století nastal významný hospodářský rozvoj v důsledku vynikajícího hospodaření velkostatku Kinských a výstavby železničních tratí Praha–Olomouc (1845), Choceň–Broumov (1875) a Choceň–Litomyšl (1882). Tím se Choceň stala důležitým regionálním železničním uzlem.

Zámek dal do současné podoby přestavět v roce 1829 kníže Rudolf Kinský († 1836), a v letech 1849–1850 dala kněžna – vdova Vilemína Kinská přistavět i pseudogotickou kapli Nanebevzetí Panny Marie. Kinští založili a vedli v Chocni přádelnu lnu, rozvíjel se místní strojírenský průmysl a dobré hospodaření choceňského velkostatku Kinských vedlo k postupnému zdokonalování zemědělské výroby i mezi rolníky. Na počátku 20. století měla Choceň téměř 5500 obyvatel a řadu průmyslových podniků, a to např. přádelnu, tkalcovnu, výrobnu uzenářských nástrojů, továrnu na hasičské stříkačky. Během první světové války se zde nacházel uprchlický tábor pro polské běžence a ruské válečné zajatce.

Pamětihodnosti

Viz též|Seznam kulturních památek v Choc

• Zámek Choceň – zámek z roku 1562
• Kostel svatého Františka Serafinského
• Mariánský sloup na Tyršově náměstí
• Historický špitál, Záměstí 217
• Městský dům, Jungmanova 306
• Socha svatého Jana Nepomuckého
• Evangelický sbor v Chocni
• Hradiště Zítkov
• Hradiště Hlavačov
• Kruhová výtopna železničního depa Choceň
• Cretornis hlavaci – jediný dosud objevený ptakoještěr v Česku (mezí Chocní a Zářeckou Lhotou)

Osobnosti

• Jan Berka Choceňský (okolo 1494–1545), lékař a vydavatel lékařských spisů, mistr pražské univerzity a děkan artistické fakulty
• Tomáš Norbert Koutník (1698–1775), učitel, varhaník a hudební skladatel
• Václav Tomáš Matějka (1773–1830), skladatel a kytarista
• Ervín Špindler (1843–1918), politik, novinář a překladatel
• Marie Bečvářová (1878–1936), herečka
• Josef Augustin Paukert (1879–1960), sochař a medailér
• Jindřich Veselý (1885–1939), učitel, historik a teoretik loutkového divadla
• Karel Driml (1891–1929), lékař, popularizátor vědy, autor loutkových her
• Adolf Schneeberger (1897–1977), fotograf
• Ladislav Brom (1908–1969), herec, filmový režisér a producent
• Oldřich Pelc (1908–1994), československý voják a příslušník výsadku Potash
• Čeněk Mužík (1906–1988), architekt
• Vilém Nezbeda (1912–2004), básník a překladatel, ligový rozhodčí a vrcholný fotbalový funkcionář
• Milena Lukešová (1922–2008), česká spisovatelka
• Vladimír Mikeš (1927), básník a překladatel
• Ivana Andrlová (1960), herečka
• Martin Stráník (1990), horolezec