Česká Třebová

Historie

Území dnešního města bylo původně pravěkým mořem. Dodnes lze ve městě a okolí nalézt řadu různých fosílií. První písemná zmínka o České Třebové je z roku 1278. Předchůdcem města byla osada na pravém břehu řeky Třebovky s románskou rotundou sv. Kateřiny postavenou v 1. polovině 13. století (první zmínka o ní je však až z roku 1335). Jako město je osada poprvé jmenována roku 1292. V těch dobách patřilo k lanšperskému panství. V darovací listině Václava II. bylo město dáno roku 1304 Zbraslavskému klášteru. V těchto dobách se v České Třebové rozvíjí cechy tkalcovský, hrnčířský a další. V předhusitských dobách patřilo město biskupům litomyšlským, ale v husitských dobách se město přiklonilo k Husovu učení.

Po husitské době město patřilo několika majitelům: Kostkové z Postupic, Vilém z Pernštejna, Petr Bohdanecký z Hodkova. Poslední jmenovaný nechal vystavět na náměstí renesanční radnici, na které je jeho erb. Za vlády Jiřího z Poděbrad pobili českotřebovští občané v roce 1469 zbloudilý oddíl vojska Matyáše Korvína nedaleko města. V Třebové měla sbor jednota bratrská.

V době pobělohorské se stal pánem města rod Lichtenštejnů. V této době byla městu odňata většina práv a město postupně chudlo. Dalšími ranami byly třicetiletá válka, hladomory a požáry. Při požáru v roce 1636 bylo celé město téměř zničeno. Přes všechny překážky ve městě kvetlo lidové umění. Dochovaly se např. malby na skle, řezbářské výtvory a hlavně vyřezávané, malované jesličk, jeden z nejstarších domů a doklad původní zástavby města.Nejbouřlivější rozvoj prodělalo město po roce 1845, když zde Jan Perner vybudoval železnici Olomouc – Česká Třebová – Praha a v roce 1849 trať Brno – Česká Třebová. Od této doby město začíná rapidně růst.

Za 2. světové války byla Česká Třebová hraničním městem: ležela na hranicích Protektorátu. Dříve německá vesnice Rybník, která leží hned vedle města, byla už v Sudetech. Za války bylo málem místní nádraží a část města vyhozena do povětří: na nádraží zastavil německý vlak plný nepoužitého střeliva a výbušnin z východní fronty. Na druhé koleji stál vlak s německým lazaretem. Velitel vlaku se střelivem chtěl svůj vlak vyhodit do povětří, aby nepadl do rukou Rusů. Velitel lazaretního vlaku ho však zastřelil, aby zachránil zraněné vojáky ve svém vlaku.

Po roce 1945 se rozhořel dávný boj České Třebové, Ústí nad Orlicí a Lanškrouna o nové okresní město. Díky protekci u předsedy vlády Zdeňka Fierlingera se okresním městem stalo Ústí nad Orlicí (k veliké nelibosti obyvatel Třebové a Lanškrouna). Podle nového územního uspořádání z roku 1948 byla na okresní město navržena Třebová a i ve vládě (na popud občanů) se začalo jednat o přesunutí okresního úřadu z Ústí do Třebové. O výhodnosti tohoto přesunu nasvědčoval i fakt, že Třebová byla větším městem s evropsky významným železničním uzlem a nacházela se ve středu okresu (což bylo výhodné zejména pro Lanškroun). Konexe ústeckých občanů na novou komunistickou vládu však tento plán na poslední chvíli, na úkor Třebováků, zmařily (pro prostory okresního úřadu již byla v Třebové vyklizena Základní škola v Nádražní ulici), což vedlo českotřebovské občany k protestním shromážděním a sepsání rezoluce tehdejší československé vládě. Dodnes tato nepříjemná událost vyvolává mezi občany Třebové a Ústí zášť.

U příležitosti výročí 700 let od první zmínky udělil městu Česká Třebová prezident Gustáv Husák na návrt Východočeského Krajského národního výboru státní Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (15. června 1978). Rada MěstNV udílela ročně titul Budovatel města.

Po válce byla nedaleko města postavena kasárna železničního vojska ČSLA. byl areál kasáren zabrán sovětskou armádou, která ho opustila v květnu 1990. Od té doby jsou objekty bývalých kasáren využívány různými firmami a institucemi. Z přilehlých paneláků (jež obývali sovětští vojáci) se stalo čtvrté českotřebovské sídliště Borek.

Po roce 1989 se Česká Třebová začala pilně rozvíjet kulturně, hospodářsky, společensky a technicky a navázala řadu mezinárodních styků.

Pověst o znaku a další pověsti

Znak České Třebové s černým kohoutem

• Ve znaku města je černý kohout s lidskou hlavou a trojbokým, špičatým a žlutým kloboukem. Kohout leží na červeném podkladu. O zrodu znaku vypráví pověst: „Městský písař ztratil městské pečetidlo a za to měl být popraven. Jeho žena si při vysypávání odpadků na smetišti všimla, jak kohout v hromadě odpadků vyhrabal ztracené pečetidlo. Žena ho vzala a přinesla rychtáři a konšelům, čímž byl písař díky kohoutu zachráněn.“ A od té doby je ve znaku kohout s hlavou písaře, který o ni málem přišel.

Z hlediska heraldiky patří uvedený znak do kategorie tzv. záhadných znaků, tj. znaků, u nichž není jasný jejich původ, ani význam.

• Říká se, že ve městě občané korunovali rakouského krále Karla I. na českého krále a to ve stodole hrncem, když městem projížděl se svojí manželkou Zitou.
• Vypráví se, že v chodbě pod rotundou svaté Kateřiny je ukrytý zvon, vyrobený z ryzího zlata. Mnozí hledači pokladů se jej v minulosti snažili nalézt, ale dosud žádný z nich neuspěl.
• Z České Třebové a okolí pochází přes 35 pověstí. Např. O Javorce, U tří čertů, Vodník v Benátkách, Ohnivý kočár na pivní cestě, Lakomý sedlák, Lesní panny, O Zuzaně, O lesním muži,…
• Kaple sv. Kateřiny – pověst o vzniku nejstarší stavby ve městě, podle které místo pro stavbu kaple vybrala sv. Kateřina a zabránila tak jejímu postavení na jiném místě.
• Soudek dukátů – příběh českotřebovských hrnčířů obchodujících dokonce ve Vídni. Vyprávění o nepoctivém hrnčíři, který si přivlastnil soudek dukátů jednoho z Vídeňanů, jenž peníze ukryl mezi soudky s klejtem.
• Poklad – soubor příběhů popisující nálezy pokladů ve městě Česká Třebová a okolí.
• O Javorce – dvě pověsti popisující ztrátu vody ve studni v Javorce a její opětovné nalezení.
• Jelenice – příběhy o setkání obyvatel s přízraky popravených lidí na Šibeničním vrchu, pokladu v podzemí a původu pojmenování podle výskytu jelenů nebo pradávného pohřebiště v místech Jelenice.
• O Uhrových dolech – příběh popisují povraždění uherského oddílu v době vlády Jiřího z Poděbrad. Další příběh popisuje vojsko ukryté v podzemní chodbě.
• Založení kaple Panny Marie na Horách – v přepadeném uherském vojsku zemřel podle pověsti syn ze vznešené uherské rodiny. Matka navštívila místa, kde zemřel její syn a na památku jeho smrti umístila na strom obrázek Panny Marie. Další pověst objasňuje vznik kaple mladíkem, který si bral peníze, které vděční občané házeli do pramene s léčivou vodou jako poděkování za uzdravení. Po oslepnutí mladíka a jeho následném uzdravení, postavil sám z vděčnosti za ušetřené peníze kapli nad pramenem.
• Jezero na Kozlovském kopci – pověst popisující a vysvětlující ztrátu vody z pramene v Kozlově a pokus o vykopání pramene nepoctivým havířem.
• Černá stezka – vyprávění stařečka děvčeti o starých zakázaných stezkách, které používali nepoctivý obchodníci a pašeráci.
• Huráně – popis o setkání s „příšernostmi“ v Dolích.
• Svatý Prokop v Jilovici – příběh o vojáku, který si u sochy sv. Prokopa schoval našetřené peníze před odchodem do armády a šťastném nalezení po návratu z vojny.
• Mariánské husy – příběh o pravidelném návratu divokých hus na splav v České Třebové.
• Čarodějníci – příběhy o čarodějnicích a čarodějích v České Třebové a jejich činech.
• Volák – příběh popisují krádež truhly nákupčího dobytka pro armádu, jeho prokletí a odsouzení zloděje manželkou voláka.

Osobnosti

Starostové a další představitelé města Česká Třebová

Rodáci města Česká Třebová

Čestní občané města Česká Třebová

Ceny města Česká Třebová – Ceny Kohout

Ceny města Česká Třebová – Ceny Kohout každoročně udílí starosta města po schválení Rady města a Zastupitelstva města na doporučení kulturní a sportovní komise za výborné výsledky občanů a spolků města za předchozí rok. Název ceny je odvozen od vyobrazení kohouta s lidskou hlavou z městského znaku. První udílení cen z 27. května 1999 bylo neveřejné a odehrálo se na radnici města. V roce 2000 a od roku 2003 jsou ocenění předávána na slavnostním kulturním večeru ve velkém sále Kulturního centra Česká Třebová (kino Svět). V letech 2001 a 2002 se slavnostní akt konal ve velkém sále Národního domu. Cena má podobu keramického poháru se stylizovaným českotřebovským kohoutem ze Šíchovy keramické dílny. Pouze dva první ročníky probíhaly na základě ankety občanů (a s mimořádnými oceněními starosty města). Současně je od roku 2007 udílena Cena starosty města, ovšem nikoliv v podobě keramického poháru, ale keramického obrazu. Tato cena je plně v gesci starosty a není schvalována Radou a Zastupitelstvem. Viz seznam oceněných.