Hlinsko (Okres Chrudim)

Historie

V průběhu 11. století vznikla na cestě z Čech na Moravu osada, podle pověsti hrnčířů, ve 12. století uvedena strážní osada v původně těžko přístupné a jen řídce obydlené krajině. Půdorys nejstarších částí města potvrzuje tzv. románský původ. Ve 13. století se oblast postupně osidluje, také v důsledku středověké kolonizace realizované klášterem ve Vilémově (Řád svatého Benedikta) a Podlažickým klášterem.

První písemná zmínka o Hlinsku (rok 1349) se vztahuje k panství Rychmburk (v té době Vartenberkové, později páni z Pardubic, z nich např. Smil Flaška z Pardubic), od znaku pánů z Pardubic pochází původní městský znak, vyobrazený např. na městském pečetidle používaném ještě v 18. století. Ve 14. století století získalo město rychtářský úřad.

Z roku 1413 pochází zmínka o Hlinecké tvrzi, v současnosti je nejstarší stavbou v centru města (ulice U tvrze čp. 295). Narůstající počet obyvatel vyžadoval vyšší zemědělskou produkci pro jejich obživu, v zemědělství se proto zavádí tzv. trojpolní systém umožňující vyšší výnosy zemědělských plodin. Zemědělské obdělávání kamenitých polí vyžadovalo nové nářadí, jeho podstatou byly železné části, z roku 1499 pochází např. zmínka o hamru na železářskou výrobu v Koutech (části Hlinska).

V polovině 16. století vzrůstá obchod mezi osídlenými oblastmi Čech, král Ferdinand I. zřídil královské celnice, v Hlinsku v bývalé Hlinecké tvrzi. Městem procházela stará kupecká cesta, zakreslená v Klaudiánově mapě z roku 1518, nejstarší tištěné mapě Čech. V důsledku přírodních poměrů Hlinecka se těžilo dřevo a také kámen pro stavby obydlí a dopravních cest. V 17. století se při lámání kamene začínal používat střelný prach.

V roce 1718 koupil rychmburské panství rod Kinských, vzrostla těžba dřeva, také pro výrobu dřevěného uhlí potřebného pro železářské a sklářské hutě v okolí Hlinska. V letech 1770 až 1772 zasáhl Hlinsko a okolí hladomor v souvislosti s celkovou neúrodou v českých zemích v důsledku agrometeorologických poměrů (za jeden rok zemřelo na následky hladovění kolem 250 000 obyvatel Čech).

Od poloviny 18. století se zvýšilo pěstování lnu, zpracováním získávána příze a z ní se produkovaly tkaniny, nejdříve na domácích tkalcovských stavech. Domácím pracovníkům a řemeslníkům byla pro stavbu obydlí vymezena lokalita na pravém břehu Chrudimky, později nazvaná Betlém pro vzhled souboru rozmanitých lidových staveb. V okolí Hlinska další původní i přenesené lidové stavby z oblasti Českomoravské vrchoviny (tzv. Českého Horácka) soustředěny na Veselém Kopci, původní též v Dřevíkově, Svobodných Hamrech a Možděnici (částech obce Vysočina).

V roce 1834 se Hlinsko stalo městem nezávislým na vrchnosti, od roku 1851 v Hlinsku tzv. manufaktura s tkalcovskými stavy a propojením na domácí tkalce (v roce 1858 měla 95 tkalcovských stavů). V roce 1865 zřízen okres, jeho sídlem Hlinsko až do roku 1919. S rozvojem průmyslu a řemesel vznikla potřeba nových dopravních cest. Mezi Pardubicemi a tehdy Německým Brodem (později Havlíčkovým Brodem) vybudována železnice, v roce 1871 stavba dokončena a zahájen provoz také v železniční stanici Hlinsko v Čechách, dnes železniční trať 238 (Pardubice – Havlíčkův Brod).

Železnice s velkokapacitními přepravními možnostmi pomohla rozvoji průmyslové výroby v Hlinsku, vznikla výroba koberců (později firma Plyšan), kožešnictví (ve 20. století firma Kara, sídlem Trutnov) a rozšířila se produkce textilií (firma Technolen, v Hlinsku od roku 1850), těžen je také kámen (tzv. hlinecká šedomodrá žula, ve 20. století hojně využívaná jako stavební i umělecký materiál, z ní vybudovány např. památníky v areálu Národní kulturní památky Ležáky, tzv. hrobodomy).

Během první světové války ve městě zřízen vojenský lazaret, ve válce padlým občanům postaven v roce 1925 pomník (Adámkova třída, před budovou Gymnázia K. V. Raise). V roce 1926 vybudován Husův sbor náboženské obce Církve československé husitské (dnes Adámkova třída čp. 943). Hlinsko se stalo také bezpečným úkrytem v období Protekorátu Čechy a Morava pro Husův pomník (dílo akademického sochaře F. V. Foita z obce Doupě u Telče), původně vztyčena v roce 1928 v Jihlavě, dnes v areálu s urnovým hájem v lokalitě Na Skalce, vrch 637 metrů v jižní části Hlinska.

Druhá světová válka znamenala tragickou událost pro osm kilometrů severně od Hlinska vzdálenou osadu Ležáky (vypálena nacisty v době tzv. heydrichiády, souvislost s Operací Silver A a také Operací Anthropoid). V roce 1943 do Hlinska přenesena z Prahy elektrotechnická výroba (akciová společnost ESA), v poválečných letech národní podnik Elektro-Praga a následně firma s obchodní značkou ETA.

V novodobé historii bylo Hlinsko v Čechách okresním městem v letech 1949–1960, ve městě se nacházel okresní soud, archiv, vojenská správa ČSLA. Území okresu se téměř shodovalo s dnešní oblastí mikroregionu Hlinecko, zahrnovalo navíc obce od Horního Bradla až po Milovy a dále Skuteč a okolí. Po roce 1960 město o výsadu okresu přišlo a bylo začleněno do okresu chrudimského.

Správním centrem se město stalo opět od 1. ledna 2003 po reformě veřejné správy, hlinecký tzv. „malý okres“ byl zřízen ve formě obvodu obce III. stupně (obec s rozšířenou působností), viz Správa. Služby poskytují poliklinika, prodejny obchodních řetězců, školy, sportoviště (např. krytý zimní stadion a plavecký bazén, lyžařská sjezdovka aj.).

Pamětihodnosti

Hlinecká tvrz, nejstarší stavba na území města, původně gotická tvrz při obchodní cestě, později hlinecký statek spojený na počátku 14. století s rychmburským panstvím, první písemná zmínka pochází z roku 1413, od roku 1547 v objektu tzv. královská celnice, následně renesanční přestavba, v roce 1874 v objektu objeveno 400 českých grošů pocházejících z doby vlády Václava III., v roce 1904 budova stavebně upravena, v roce 1972 již zchátralou budovu zakoupila Českobratrská církev evangelická, zajistila opravu a rozšířila přístavbou, dnes v objektu modlitebna.
Ježdíkův dům U tvrze, postaven v roce 1904, projektoval český architekt Ladislav Skřivánek ve stylu novorenesanční tvorby, na fasádě sgrafitová výzdoba, autor akademický malíř Láďa Novák, znázorněny výjevy z hlinecké a české historie, díla na fasádách domů vytvářel podle prací Mikoláše Alše.
Kostel Narození Panny Marie, postaven na místě původně gotického kostela, na náklady hraběte Štěpána Viléma Kinského v letech 1730–1745 přestavěn, stavitel Donát Morazzi.
Radnice, původní stavba z roku 1598, v letech 1788–1792 přestavěna v barokním stylu, v roce 1850 stavebně upravena do současné podoby, sídlo Městského úřadu Hlinsko. O stavbu se zasloužili měšťané Václav František Hříb a jeho otčím Josef Pantůček, stavitel Václav Sitta.
Kostel sv. Petra a Pavla v Chlumu u Hlinska, soubor sakrálních staveb tvoří barokní jednolodní kostel z konce 17. století se samostatnou dřevěnou zvonicí z roku 1804 a kamenným empírovým křížem z roku 1835. V kostele zvon z roku 1802 s nápisem v cyrilici, dřevěná zvonice nesla zvon z roku 1750 od Carla Sebalda, zvon z roku 1835 a zvon z roku 1875 s reliéfem Ukřižování.

Památková rezervace Betlém

Betlém je název urbanistického celku v centru města, jeho část byla v roce 1995 prohlášena památkovou rezervací lidové architektury vesnického typu pod názvem Hlinsko – Betlém ve správě Národního památkového ústavu (příspěvková organizace Ministerstva kultury České republiky).

Urbanistický celek tvoří soubor lidových staveb vznikajících v první polovině 18. století na pravém břehu řeky Chrudimky ve vymezeném území bývalých pastvin, v roce 1731 se dvěma chalupami venkovského typu a v průběhu 19. století zcela zastavěném. Lidové stavby v původní městské čtvrti tvoří roubené, poloroubené i částečně zděné chalupy, obydlí hrnčířů, tkalců, továrních dělníků, v současnosti také s expozicemi hračkáře, pilníkáře, ševce aj., dokumentují lidovou architekturu v české části národopisné oblasti Horácko.

Stavebním materiálem bylo hlavně dřevo, zdila se pouze část kolem topení. Domky byly přízemní, se sedlovou střechou. Původní střešní krytina byl šindel ze smrkového dřeva, později tzv. lepenka. Uvnitř byla většinou jedna velká místnost – světnice, dále síň s černou kuchyní a komora. Součástí některých stavení byl chlívek pro ustájení dobytka nebo stodůlka pro uchování zemědělských plodin. Domky byly ozdobeny nápisy na záklopových prknech, barvy okenních rámů a dveří byly většinou velmi nápadné, zářivé. V polovině 19. století bylo odkryto roubení a spáry mezi nimi se vymazávaly zdícím materiálem a bílily. Koncem století se stěny natíraly vápenným nátěrem rozličných barev – bílou, modrou nebo růžovou. Také začalo přibývat zděných stavení. Mnoho domků bylo postupně zrenovováno.

Objekty v majetku České republiky byly v roce 2012 revitalizovány, část zpřístupněna veřejnosti, s expozicemi týkajícími se života na Hlinecku (život, práce, zvyky atd.), v některých objektech pravidelné výstavy – sezónní i celoroční. Expozice Betlém dříve částí Souboru lidových staveb Vysočina pod Územní památkovou správou na Sychrově v rámci Národního památkového ústavu, s účinností od 11. prosince 2018 součástí Muzea v přírodě Vysočina, organizačně začleněného do Národního muzea v přírodě.

Městské muzeum a galerie

Městské muzeum a galerie tvoří dva objekty, muzeum je jedno z nejstarších v českých zemích, vzniklo v roce 1874, na návrh hlineckého rodáka a starosty Karla Adámka bylo započato se sbírkami pro muzeum. Zaměřením sbírek se stalo prvním okresním muzeem v Čechách. V muzeu expozice z historie Hlinecka, pamětní síň rodiny Adámků, historie školství, řemesel, ukázky dobového ošacení, módních doplňků, sbírka hraček.

V budově galerie se nachází nová stálá expozice představující nejvýznamnější malíře Hlinecka se zaměřením především na krajinomalbu – žánr pro tuto oblast nejtypičtější a jistě i nejvýznamnější. S důrazem na životní příběhy umělců a jejich odkaz pro zdejší kraj nechybí dílo Františka Kavána, Gustava Macouna, Ludvíka Kuby, Jaroslava Panušky, Oldřicha Blažíčka, Jana Honsy, Rudolfa Hanycha, Karla Beneše a dalších i současných malířů. K vidění jsou rovněž některé nově zrestaurované obrazy. Malířské dílo je doplněno i tvorbou sochařskou Karla Lidického a Olbrama Zoubka a také řezbářskou prací Jindřicha Hegra. V prostorách stálé expozice je aktuálně vystaveno 65 děl od 34 autorů.

V roce 1960 daroval Karel Lidický galerii monumentální plastiku „Mistr Jan Hus“, stala se základem pro činnost a sbírky galerie. Každoročně je pořádána sezónní výstava pod názvem Výtvarné Hlinecko.

Osobnosti

Ve městě se narodily nebo působily významné osobnosti, například:

Bohumil Adámek (1848–1915), básník, dramatik a sběratel lidových tradic, autor divadelní hry Salomena (z doby odboje českých stavů proti Ferdinandovi I. Habsburskému), zahajovací představení činohry Národního divadla 19. listopadu 1883, přátelil se s K. V. Raisem v době jeho pobytu v Hlinsku.
Karel Adámek (1840–1918), bratr Bohumila Adámka, národopisec, politik, starosta a spisovatel, zasloužil se o vedení železniční trati z Pardubice do tehdy Německého Brodu přes Hlinsko (existovala varianta trasy přes Trhovou Kamenici), v roce 1868 na setkání lidu pod Košumberkem vystoupil s podporou českého státoprávního uspořádání, v roce 1874 se podílel na založení muzea, v roce 1885 sepsal a v roce 1886 vyšla tiskem jeho práce s názvem „Z naší doby“, týkající se demografické, kulturní a hospodářské situace v zemích Koruny české.
Miloslav Veselský (1866–1913), český politik, poslanec Moravského zemského sněmu a v letech 1910–1913 starosta Kroměříže
Karel Václav Adámek (1868–1944), syn Karla Adámka, etnograf, kulturní historik, muzejník a spisovatel, autor monografie „Lid na Hlinecku“, spoluzakladatel národopisného spolku a v roce 1893 spoluorganizátor národopisné výstavy v Hlinsku, v městském muzeu věnována rodu Adámků stálá expozice.
František Malinský (1850–1926), lékař, podnikatel, politik a starosta města a místního Sokola
Karel Václav Rais (1859–1926), učitel a český spisovatel, v letech 1882 až 1887 učitelem v Hlinsku na obecné smíšené škole, po něm pojmenované gymnázium, člen učitelského spolku Komenský, v románu „Západ" dal městu název „Skalsko“.
Karel Lidický (1900–1976), sochař, medailér a vysokoškolský pedagog, tvůrce soch též na Hlinecku, v letech 1982 až 2004 výstavní a pamětní síň v objektu Městského muzea a galerie v Hlinsku, následně upravena na soubor Lidického plastik provázaný s tvorbou malířů Hlinecka.
Valerie Kaplanová (1917–1999), divadelní a filmová herečka, od roku 1961 byla členkou Východočeského divadla v Pardubicích.
Benedikt Voldán (1851–1916), kantor, skladatel. Udržoval přátelské vztahy s učitelem K. H. Borovského Antonínem Línkem, který mu odkázal většinu svých hudebnin.
Vladimír Matějka (1921–1990), římskokatolický kněz, pronásledovaný komunistickým režimem.
Josef Rybička (1922–2015), zpěvák, pěvecký a hlasový pedagog.
Jan Vokál (* 1958), římskokatolický biskup, od roku 1991 úředník ve Vatikánu, v roce 2011 papežem Benediktem XVI. jmenovaný 25. královéhradeckým biskupem.
Karel Hais (1912–1997), český anglista, tvůrce televizního kurzu angličtiny, učebnic a slovníků.
Stanislav Zedníček (1914–2002), básník, učitel a nakladatelský redaktor, blízký přítel Vladimíra Holana
Jaroslav Róna (* 1958), český sochař, keramik, umělecký sklář, grafik, scénograf, v letech 1972–1975 na Středním odborném učilišti v Hlinsku, vyučil se kožešníkem.
Jan Chvojka (* 1980) český právník , bývalý poslanec a bývalý ministr pro lidská práva České republiky za stranu ČSSD
Alois Šedivý (1915–1990) pilot, kapitán letectva (plukovník československé armády in memoriam), příslušník 311. československé bombardovací peruti RAF. V Hlinsku se narodil, po smrti rodičů vyrůstal u prarodičů ve Zlešicích. V roce 2025 mu byla v Hlinsku odhalena pamětní deska.