Suchdol nad Odrou

Historie

Počátky osídlení

První osada na území dnešního Suchdola byla založena ve 13. století slovanskými horníky, kteří zde dolovali stříbrnou rudu.

Roku 1421 Vok VII. ustanovil, že suchdolského poddanského platu bude užívat fulnecký špitál. V roce 1437 se jeho leník Smil Doubravka o toto právo se špitálem soudil. Dalším držitelem panství byl Hanuš z Deštného, jemuž Suchdol přiřkla opavská knížata Vilém a Arnošt. Od roku 1457 vlastnili suchdolské dědičné fojtství Michal z Klimkovic a jeho potomci. Řemeslníci, kteří se v obci usadili, byli povinni fojtovi platem. V roce 1480 nechal Jan ze Žerotína zapsat Fulnecko do zemských desk trhových v Olomouci, čímž připadlo Fulnecko i Suchdol k Markrabství moravskému. V roce 1540 se stal majitelem fulneckého panství opavský zemský hejtman Oldřich Cetrys z Kynšperka. Cetrysové panství rozdělili mezi své potomky a v jejich rodě zůstal Suchdol po příštích 113 let. Baltazar Cetrys z Kynšperka, jehož sídlem se stal Kunvald, přičlenil suchdolskou rychtu k panství kunvaldskému. V roce 1605 koupil fojtství suchdolské Fabian Telčík, syn kunčického fojta Michala Telčíka, v jehož rodě se majetek rychty udržel celých 340 let až do roku 1945. Když v roce 1723 agitoval v Suchdole představitel Jednoty bratrské a spoluzakladatel lužického Herrnhutu (Ochranova) Kristián David ze Ženklavy, tak jej do Saska následovalo do roku 1727 nejméně osmdesát čtyři osob ze Suchdolu a navíc další obyvatelé z blízkého i vzdálenějšího okolí. V dokumentech je uvedeno, že jich pod ochranu hraběte Mikuláše Ludvíka z Zinzendorfu na jeho panství následovalo celkem nejméně 280 ze Suchdolu a 167 z Kunína. Emigranti cestovali bez veškerého majetku, který ve svých vesnicích byli nuceni zanechat.

V 18. století byl Suchdol stále součástí kunvaldského (po přejmenování kunínského) panství. V roce 1741 obec zažila vpád Prusů během válek o rakouské dědictví. V roce 1799 se obec stala jednou z prvních, kde se provedlo očkování veřejnosti proti neštovicím, o což se zasloužila hraběnka Marie Walburga Truchsess-Zeil. Následovalo bouřlivé období napoleonských válek, kdy Moravskou bránou táhly desetitisícové armády vojáků. Suchdol tak navštívily francouzská i ruská armáda. V suchdolské kronice je záznam, že na faře strávil dvě noci legendární ruský vojevůdce Suvorov. Po bitvě u Slavkova v roce 1805 procházeli Suchdolem vracející se ruští vojáci nakažení tyfem. Tato nákaza se rozšířila na celé Kravařsko, takže v některých obcích, Suchdol nevyjímaje, onemocnělo až 85 % obyvatelstva. Boje první světové války se odehrávaly daleko od Suchdola. Proto krom nedostatku mužů život v obci nejvíce poznamenal nedostatek potravin. Hospodaření s touto komoditou přísně řídily úřady. Pro válečné účely byly odevzdány k roztavení zvony z evangelického kostela. V bojích druhé světové války padlo celkem 130 místních suchdolských Němců. V roce 1970 vznikla v oblasti Kletenské nádrže chatová oblast určená k rekreaci místních obyvatel. Samotná obec Kletné byla k Suchdolu připojena v roce 1974, a stala se tak její místní částí. Postupně byly v obci vybudovány kulturní dům (1977), obecní vodovod (1978) a čistírna odpadních vod (2004).

Po Sametové revoluci se obecní politický život opět stal svobodným a byla obnovena nezávislá místní samospráva. Došlo také již od roku 1990 k privatizaci suchdolských podniků a rozvoji soukromého podnikání. Územní plán obce byl schválen v roce 1998. Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.

Památky a turistické zajímavosti

Kulturní památky

V seznamu nemovitých kulturních památek České republiky jsou zapsány v Suchdole nad Odrou čtyři objekty: Evangelický kostel, kostel Nejsvětější Trojice, fara a výpravní budova železniční stanice. Evangelický kostel byl zbudován v letech 1852–1858 a je v držení Českobratrské církve evangelické. Stavbu započal stavitel Appelt z Bilska a po přepracování projektu stavbu dokončil v roce 1858 vídeňský architekt Ludwig Förster. Kostel je zbudovaný v honosném arkádovém stylu. V roce 1856 byl při nedostavěném kostele otevřen evangelický hřbitov. Římskokatolický farní kostel Nejsvětější Trojice byl postavený v roce 1605 na místě dřevěného kostelíka zasvěceného svaté Kateřině. Pozdně renesanční budova má příkrou, přibližně 27 m dlouhou šindelovou střechu s velkou a malou věží. Kostel byl nejméně čtyřikrát opravován v důsledku živelních pohrom. Další nemovitou kulturní památkou je farní budova při kostele. První dochovalá zmínka o faře je z roku 1337, kdy byl nalezen podpis jistého Petruse, faráře ze Suchdolu. Dnešní vzhled má fara od roku 1730, kdy dostala barokní podobu od vídeňského architekta J. L. Hildebrandta. Přestože má novou střešní krytinu, je neobydlená a chátrá. Poslední ze zapsaných kulturních památek je výpravní budova železniční stanice, která vznikla v roce 1847 na trati bývalé severní Ferdinandovy dráhy, jež spojovala Vídeň se solnými ložisky v polské Haliči.

Dalšími kulturními památkami či zajímavostmi, jež nejsou zahrnuty do seznamu nemovitých kulturních památek, jsou socha císaře Josefa II. v životní velikosti, která stojí před budovou muzea městyse, dále pomník památce padlých hrdinů z první světové války datovaný k roku 1939, tři památné stromy (Komenského lípa, buk lesní červenolistý a dub letní), pamětní deska Zde kázal v roce 1618–1621 Jan Amos Komenský umístěná u římskokatolického kostela v roce 1992, památník všech obětí světových válek s upomínkou na bývalé německé občany na evangelickém hřbitově z roku 2002, pamětní deska v upomínku na 47 neznámých politických vězňů z transportu smrti v roce 1945, kteří byli pohřbeni na břehu řeky Odry, umístěná na budově železniční výpravní stanice, a konečně pamětní deska v upomínku na událost, kdy hraběnka Marie Walburga z Truchsess–Waldburg–Zeilu nechala jako první v tehdejším Rakousku očkovat obyvatele proti neštovicím.

Muzea

V Suchdolu nad Odrou působí dvě muzea:

• Muzeum Moravských bratří nabízí návštěvníkům expozici z exilu 280 místních obyvatel do Herrnhutu v Sasku v 18. století, kteří obnovili Jednotu bratrskou a zakládali misijní osady ve všech částech světa. Expozice je věnovaná osobnostem Jednoty bratrské, především prvnímu biskupu Davidu Nitschmannovi, Melchioru Zeisbergerovi a Johannu Münsterovi. V dalších prostorách muzea jsou expozice k misiím Moravanů ve světě a k exekucím na kunvaldském panství. Muzeum vede archiv a shromažďuje exponáty k tematice moravských bratří. Muzeum prošlo v roce 2006 rozsáhlou rekonstrukcí.

• Muzeum obce Suchdol nad Odrou je umístěno v budově zaniklé Zemské hospodářské zimní školy. Prohlídka nabízí k zhlédnutí expozici o historii a vzniku městyse, expozici se zaměřením na největší leteckou bitvu nad Moravou z 17. prosince 1944 zvaná Krvavá neděle a westernovou expozici zaměřenou na tradici Československého Pony Expressu.

Kulturní a sportovní život

O kulturní život v Suchdole nad Odrou se stará především Klub kultury mající zázemí ve zdejším Kulturním domě. Provozuje kulturní i sportovní akce a kurzy. Úřad městyse pořádá i tradiční akce jako Suchdolská pouť (květen), Velikonoční taškařice v maskách (březen), Hry bez venkovských hranic (červen) nebo Pooderské koštování (klání o nejlepší slivovici). Místní tradicí je od roku 1985 každoroční jízda československého a dnes i evropského Pony Expressu. Městys má vlastní lidovou knihovnu.

V Suchdole nad Odrou je velký sportovní areál s fotbalovým hřištěm, tenisovými kurty a basketbalovým hřištěm. Proto zde fungují i úspěšné sportovní kluby kopané a házené. Oddíl kopané byl založen v roce 1945 pod názvem SK Železničáři a od roku 1992 se nazývá TJ Lokomotiva. Součástí života městyse jsou i tradiční sportovní akce jako je Memoriál A. Dohnala (cykloběžecká pouť na sv. Hostýn), Memoriál V. Mrtvého (tradiční turnaj v házené), turnaj ve stolním tenise nebo turnaj ve florbalu. Pro relaxaci zde funguje sauna a hydromasážní bazén. V Městysi funguje velmi aktivní kynologická organizace, která již několikrát dokázala zorganizovat kynologické závody s mezinárodním významem (MR ČKNO 2004,2010; MR IPO 2005,2007)

Osobnosti

V Suchdole nad Odrou se za dobu jeho existence narodilo či působilo mnoho významných osobností různého původu i náboženství.

• David Nitschmann (1696–1772), misionář a první biskup Moravské církve, tj. obnovené Jednoty bratrské (Unitas Fratrum)
• David Zeisberger (1721–1808), duchovní Moravské církve a misionář mezi domorodci Severní Ameriky
• David Nitschmann (1676–1758), tesař a misionář Moravské církve
• Franz Benisch (1766–1854), římskokatolický kněz, žák Josefa Dobrovského, vysvěcen 1790, ThDr., 1813–1837 superior olomouckého arcibiskupského kněžského semináře, čestný kroměřížský kanovník, rada olomouckého a lvovského arcibiskupa, přísedící obou konzistoří
• Heinrich Teltschik (1801–1878), dědičný rychtář a politik, v roce 1848 poslanec Říšského sněmu
• Franz Teltschik (1803–1869), politik, v roce 1848 poslanec Říšského sněmu
• Jindřich Schulig (1849–1930), vlastivědný spisovatel, jenž shromáždil velké množství historického materiálu k dějinám Kravařska
• Wilhelm Teltschik (1863–1937), majitel dědičné rychty, politik, na počátku 20. století poslanec Říšské rady
• Josef Vincourek (1900–1976), hudební skladatel, dirigent (Česká filharmonie, Národní divadlo) a pedagog. Vystudoval gymnázium v Prostějově a byl blízkým přítelem Jiřího Wolkera.
• Stefan Weigel (1848–1924), četnický strážmistr, rodák z Uničova, jenž 25 let působil v Suchdole nad Odrou, byl vlastivědným pracovníkem a amatérským archeologem
• Vilém A. Vita (1846–1919), malíř působící ve Vídni, svá díla vystavoval mimo jiné i v Paříži
• Bernard Rudofsky (1905–1988), architekt, spisovatel a výtvarník žijící v Americe. Napsal publikaci Architecture without architects
• Gustav Adolf Říčan (1912–1973), evangelický farář a historik, propagátor odkazu Moravských bratří