Nový Jičín

město, 23676 obyvatel k 1.1.2014, 44,71 km2
Nový Jičín

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Novém Jičíně.
  • Čtvercové Masarykovo náměstí s podloubím, řadou historických domů a Mariánským sloupem z roku 1710 uprostřed. Před sloupem stojí drobná kašna s bronzovou plastikou Fr. Barwiga. V nedávné době přibyly fontánky a miskovitá kašna se sochou sv. Mikuláše.
  • Měšťanský dům Stará pošta ( Masarykovo náměstí 20) s dvojitou renesanční lodžií z roku 1563
  • Zbytky hradeb ze 16. století s nárožní Farskou baštou z roku 1613 ve východním cípu hradeb.
  • Renesanční Žerotínský zámek jižně od náměstí vznikl přestavbou staršího panského sídla v letech 1533-1558 a byl romanticky upraven koncem 19. století. Dnes je v něm muzeum.
  • Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie je barokní trojlodní s bočními oratořemi, vystavěné na starších základech v letech 1729-1734. Věž v západním průčelí je z let 1587-1618, jak o tom svědčí latinský nápis nad branou. Na věži je zvon z roku 1488, další zvony jsou moderní. Kostel má velmi cenné barokní zařízení, oltářní obraz od Eliase Herberta z roku 1739, plastiky od O. Zahnera a vyřezávané lavice z téže doby.
  • Kostel Nejsvětější Trojice z doby kolem 1500 je jednolodní obdélná stavba s pětibokým závěrem a věží v ose západního průčelí. Kostel patrně sloužil utrakvistům a Českým bratřím, po roce 1650 byla dokončena věž a do konce 17. století i většina vnitřního vybavení. Do roku 1890 sloužil jako hřbitovní.

Zajímavosti

V roce 2001 byl Nový Jičín oceněn titulem Historické město roku a stal se nositelem Ceny za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací a zón. Nový Jičín má pravidelné čtvercové Masarykovo náměstí, které je zřejmě jako jediné v ČR po celém obvodu lemováno podloubím pokračujícím i v postranních uličkách. Celé náměstí, včetně podloubí a morového sloupu, prošlo v letech 2008 a 2009 rozsáhlou rekonstrukcí. Na plochu náměstí přibyly nové vodní prvky a je zde i kvalitní a čisté nezpoplatněné veřejné WC v centru města.

Na okraji centra Nového Jičína se nachází dříve světoznámá továrna Tonak a.s. s více než 200 let dlouhou tradicí; vyrábí klobouky a vyváží je i v dnešní době do celého světa.

Historie

Související informace naleznete také v článku Dějiny Nového Jičína.

Znak města

Ruka vystupující z oblaku, která drží polovinu zavinuté střely v červeném poli. Stříbrná zavinutá střela v červeném poli byla znakem pánů z Kravař, městský znak Nového Jičína využívá část této figury. Původní podobu znaku máme vyobrazenou na nejstarší zachované pečeti města z roku 1398.

Název města

O názvu města existuje několik pověstí. Podle jedné z pověstí bylo město pojmenováno podle udatné dcery majitele starojického hradu Jitky, která se kvůli záchraně malého chlapce pustila do boje s medvědem. Před rozzuřeným zraněným zvířetem ji zachránil pastýř, její budoucí manžel. Na místě, kde byla zachráněna, nechala Jitka postavit kapličku. Vedle ní pak její manžel postavil lovecký zámek, věnovaný Jitce, tedy Jitčin, později Jičín.

Podle vědecké teorie je jméno města odvozováno od slovanského slova dik, divoký kanec, který se na tomto území vyskytoval v hojném počtu. Odtud zprvu Dičín, později Jičín. Tuto teorii potvrzuje také jméno nedalekého kopce – Svinec.

Zakládací listina města

Nejstarší písemná zpráva o městě pochází z r. 1313, kdy král Jan Lucemburský vydal ve prospěch města listinu, která mu uděluje právo vybírat clo a mýto. Proto váže Nový Jičín svůj vznik s datem udělení tohoto privilegia. Zakládací listina města se nedochovala.

Předchůdcem města byla osada pod hradem Starý Jičín. Výhodná geografická poloha na křižovatce důležitých obchodních cest měla příznivý vliv na jeho rozvoj.

Již při svém vzniku mělo město pravidelný čtvercový tvar a původní půdorys se zachoval dodnes. Pravoúhlý, téměř čtvercový tvar, mělo i městské opevnění, podél něhož procházela obvodová ulice. Opevnění bylo původně jen z hliněného valu s palisádou.

Teprve během 14. století bylo nahrazeno kamennými hradbami. Ty obepínaly i panské sídlo (tvrz), nynější zámek. Městský plán je orientován směrem od severozápadu k jihovýchodu, ve směru obchodní cesty od Fulneku do Valašského Meziříčí. Do města vedly dvě brány. Na ně navazovala po obou stranách předměstí, ale jejich rozvoj spadá až do pozdější doby.

14.–15. století

Počátkem 14. století získal město Nový Jičín i se starojickým panstvím představitel významného šlechtického rodu Vok I. z Kravař. Tento rod patřil k jedné z větví rozrodu Benešoviců, která ve 13. století vlastnila rozsáhlé pozemky na Moravě, zejména na Opavsku. Vok III. a Jan IV. z Kravař udělili městu v roce 1373 práva odúmrti a výročního trhu a další výsady. Za husitských válek město dobyl husitský hejtman Jan Tovačovský z Cimburka v roce 1427. Tehdy panství a město patřilo Janu Jičínskému z Kravař, jehož smrtí v roce 1434 končí vláda pánů z Kravař nad městem. Z období pánů z Kravař pochází původní gotické přízemí nynějšího Žerotínského zámku, část městského opevnění a základ městského znaku.

16.–17. století

Důležitým obdobím pro rozvoj města bylo více než padesátileté působení dalšího význačného rodu, rodu Žerotínů v 1. polovině 16. století.

Ti se v letech 1500 – 1558 zapsali do historie města zejména přebudováním gotické tvrze pánů z Kravař na pohodlné renesanční sídlo, nynější Žerotínský zámek. Darovali městu v roce 1501 dům na náměstí, který se stal důstojným sídlem městské radnice. Když při požáru r. 1503 lehly popelem dřevěné domy na náměstí, začalo se jejich zásluhou s výstavbou kamenného podloubí a měšťanských domů na náměstí.

Šestnácté století bylo pro město obdobím hospodářského rozkvětu řemesel. Město bohatlo vařením a šenkováním piva, rozvíjelo se především soukenictví. Z celkového počtu 200 řemeslníků celou jednu třetinu tvořili koncem století soukeníci. Po Jihlavě byl Nový Jičín druhým nejvýznamnějším městem soukenické výroby na Moravě.

Vlivem řemesel a obchodu bohatla městská pokladna a město bylo natolik ekonomicky silné, že od Žerotínů r. 1558 odkoupilo jejich panství Nový Jičín. Vykoupilo se z poddanství a stalo se městem komorním, podřízeným jen královské koruně. Na krátkou dobu se zásluhou „zimního krále“ Fridricha Falckého stalo r. 1620 dokonce městem královským.

Zatímco šestnácté století bylo ve znamení prosperity města, první polovina 17. století byla obdobím nestability, náboženských a politických bojů, které ohrožovaly jeho svobodu.

Třicetiletá válka, která zachvátila většinu zemí Evropy, poznamenala i Nový Jičín. Roku 1621 přepadlo a pobilo vojsko markraběte Jana Jiřího Krnovského v Novém Jičíně oddíl Španělů. Na místě jejich hrobů byla později postavena tzv. Španělská kaple. Při bitvě město opět vyhořelo. V letech 1624 a 1680 postihla Nový Jičín morová rána.

Převážně protestantské město bylo za účast na stavovském proticísařském povstání v roce 1624 potrestáno. Ztratilo svou samostatnost a stalo se opět městem poddanským. Bylo darováno olomouckým jezuitům, v jejichž majetku zůstalo až do zrušení jezuitského řádu roku 1773. V roce 1626 obsadili město mansfeldští, císařovi protivníci, a vypudili katolické duchovní. Po třech letech, v roce 1629, po nejistotách a náboženských bojích město rezignovalo a přestoupilo na novou víru. V roce 1635 bylo panství jezuity pokatoličtěno.

Válečné útrapy třicetileté války však ještě neskončily. V roce 1643 napadli město Švédové a znovu ho vyplenili. Od druhé poloviny 17. století utichaly válečné a náboženské rozbroje, byla příhodnější doba pro rozvoj řemesel a obchodu. Opět převažuje soukenictví a to jak ve výrobě, tak i v obchodu.

18.–19. století

V roce 1768 zachvátil požár barokní měšťanské domy, které pak byly přestavěny v klasicistním duchu. V roce 1773 došlo ke zrušení jezuitského řádu, který měl až do této doby město Nový Jičín v držení. Roku 1775 pak Marie Terezie prohlásila Nový Jičín za svobodné municipální město.

Význam města vzrostl zavedením státních úřadů v r. 1850, kdy se Nový Jičín stal sídlem okresního hejtmanství, berního úřadu, okresního a krajského soudu. Díky tomu se stalo město přirozeným právním, hospodářským a kulturním centrem. Význam města by se jistě posílil, kdyby jeho občané ve 40. letech 19. století nepodcenili význam železnice. Pro průmyslový rozvoj města to byla neodpustitelná chyba a město na ni doplácí do dnešních dnů. Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím ve městě se postupně stala výroba klobouků, v Novém Jičíně založil Johan Hückel v roce 1865 první továrnu na strojní výrobu klobouků v Rakouském císařství. Největší továrnou, která v této době vznikla, byla doutníková a tabáková továrna, kterou na žádost městské rady zřídil v roce 1870 stát. Už tři roky po vzniku zaměstnávala okolo 2 500 dělníků, převážně žen. Roku 1879 začal Josef Rotter vyrábět kočárové svítilny a položil tak základy následné společnosti Autopal.

Od 20. století

V období před 1. světovou válkou převažovalo ve městě německé obyvatelstvo, začaly se projevovat národnostní rozdíly. Měly silný vliv na život města, zejména po nástupu nacismu v Německu. Nový Jičín se stal baštou Henleinovy strany, zvláště za starostování Dr. Ernsta Schollicha. V roce 1921 měl Nový Jičín 13 226 obyvatel a z toho 3 917 Čechů a v roce 1930 měl 13 997 obyvatel a z toho 4 236 Čechů.

Od října 1938 do května 1945 bylo město součástí Německa. Po roce 1938 poklesl podíl obyvatel české národnosti na 2 000. Válečná léta město poznamenala spíše celkovým úpadkem než vyslovenými ztrátami. Nedošlo zde k žádným bojovým akcím ani k bombardování.

Nový Jičín osvobodila Rudá armáda 6. května 1945. Krátce po osvobození se do města vrátilo menšinové české obyvatelstvo, kteří zde žili před válkou a společně s nimi přicházeli noví osídlenci z různých krajů Čech, Moravy a Volyně a východních státu Evropy.

Po odsunu Němců se poměr národnostního složení obyvatelstva města změnil v majoritní většinu českého obyvatelstva, dosídlením obyvatel z Maďarska, Slovenska, Hané, jižní Moravy. Nedostatek bytů byl řešen masovou výstavbou panelových domů v okrajových částech města, v nichž vyrostla dvě nová sídliště.

Roku 1967 byl Nový Jičín prohlášen městskou památkovou rezervací.

Vývoj území města

1. ledna 1966 byla k město připojena vesnice Žilina. 1. ledna 1974 byly připojeny obce Bludovice a Kojetín. 1 ledna 1975 byla připojena vesnice Loučka. 1. ledna 1979 byl k Novému Jičínu připojen Straník. V 70. letech byla připojena Libhošť. Roku 1994 se oddělil Šenov u Nového Jičína. K počátku roku 2011 se na základě místního referenda oddělila Libhošť.

Vývoj statusu města

  • 1313 – 20. červenec 1558 - Nový Jičín byl poddanským městem
  • 20. červenec 1558 – 23. květen 1624 - Nový Jičín byl svobodným komorním městem
  • 23. května 1624 - 16. září 1775 - Nový Jičín byl opět poddanským městem (kvůli aktivní účasti odboje protestantských stavů proti císaři Ferdinandovi II.)
  • 16. září 1775 - Díky Marii Terezii se Nový Jičín stal svobodným městem municipiálním; od roku 1850 byl okresním městem a sídlem krajského soudu
  • 21. listopadu 1918 - Nový Jičín se stal součástí ČSR
  • 30. září 1938 - Nový Jičín byl připojen ke Třetí říši
  • 6. května 1945 - Nový Jičín byl osvobozen Rudou armádou a stal se opět součástí ČSR jako město okresní

Osobnosti

Rodáci a měšťané

  • Páni z Kravař
  • Žerotínové
  • Hugo Baar – malíř
  • Miloslav Baláš – spisovatel
  • Božena Benešová – spisovatelka
  • Anton Berger – malíř
  • Ignác Johann Berger – malíř
  • Julius Valentin Berger – malíř
  • Jan Brod – český lékař, nefrolog
  • Otakar Bystřina – spisovatel
  • Max Czeike – architekt, od roku 1910 až do své smrti v roce 1945 působil ve slovinském Mariboru
  • A. F. Dopper – použil jako první v Novém Jičíně parní stroj ve své továrně
  • Karel Dostál-Lutinov – kněz a spisovatel
  • Antonín Kolig – malíř
  • Karel Kryl – prožil zde své mládí, a to včetně vojenské intervence v roce 1968, zde také složil legendární píseň Bratříčku, zavírej vrátka
  • Max Mannheimer - malíř, spisovatel, osvětimský vězeň, který přežil holokaust, čestný občan
  • Lenka Masná – atletka, olympionička
  • Karel Jaroslav Maška – archeolog, objevitel šipecké čelisti
  • Alfred Neubauer – slavný manažer Mercedes, rodák Nového Jičína
  • Eduard Orel – cestovatel, polární badatel
  • František Palacký – narodil se a žil v nedalekých Hodslavicích
  • Ondřej Pavelka – herec
  • Vlasta Redl – zpěvák
  • Ondřej Řepa z Greiffensdorfu – nejznámější měšťan
  • Jan Šrámek – kněz, politik, zakladatel ČSL
  • Otto Thienemann – dvorní architekt Nového Jičína
  • Eduard Veith – malíř
  • Otakar Zelenka – malíř

Slavné návštěvy

  • Josef II. - v roce 1787 přenocoval v Novém Jičíně
  • Ernst Gideon von Laudon - v roce 1790 zemřel v rohovém domě na náměstí (dnes je zde restaurace U Laudona)
  • hrabě Alexandr Suvorov - 6. února 1800 přespal v budově Staré pošty
  • maršál Michail Kutuzov - roku 1805 přespal v budově Staré pošty
  • Jaroslav Vrchlický - v roce 1903 zde přednášel
  • Tomáš Garrigue Masaryk - v roce 1899 a v letech 1907 - 1911 každoročně zde pobýval a přednášel
  • Václav Havel - jako prezident v srpnu 1999
  • Václav Klaus - jako prezident v dubnu 2003 a v březnu 2006

Oficiální web město Nový Jičín:
www.novy-jicin.cz

PSČ Nový Jičín: 741 01

Počasí

Počasí

Zdroj textu cs.wikipedia.org

V okolí