Nový Jičín

Historie

Pověst o původu jména města

O názvu města existuje několik pověstí. Podle jedné z pověstí bylo město pojmenováno podle udatné dcery majitele starojického hradu Jitky, která se kvůli záchraně malého chlapce pustila do boje s medvědem. Před rozzuřeným zraněným zvířetem ji zachránil pastýř, její budoucí manžel. Na místě, kde byla zachráněna, nechala Jitka postavit kapličku. Vedle ní pak její manžel postavil lovecký zámek, věnovaný Jitce, tedy Jitčin, později Jičín.

Zakládací listina města

Předchůdcem města byla osada pod hradem Starý Jičín. Výhodná geografická poloha na křižovatce důležitých obchodních cest měla příznivý vliv na jeho rozvoj. Nejstarší písemná zpráva o městě pochází z roku 1313, kdy král Jan Lucemburský vydal ve prospěch města listinu, která mu uděluje právo vybírat clo a mýto. Proto váže Nový Jičín svůj vznik s datem udělení tohoto privilegia. Zakládací listina města se nedochovala.

Již při svém vzniku mělo město pravidelný čtvercový tvar a původní půdorys se zachoval dodnes. Pravoúhlý, téměř čtvercový tvar, mělo i městské opevnění, podél něhož procházela obvodová ulice. Opevnění bylo původně jen z hliněného valu s palisádou. Teprve během 14. století bylo nahrazeno kamennými hradbami. Ty obepínaly i panské sídlo (tvrz), nynější zámek. Městský plán je orientován směrem od severozápadu k jihovýchodu, ve směru obchodní cesty od Fulneku do Valašského Meziříčí. Do města vedly dvě brány. Na ně navazovala po obou stranách předměstí, ale jejich rozvoj spadá až do pozdější doby.

14. a 15. století

Počátkem 14. století získal město Nový Jičín i se starojickým panstvím představitel významného šlechtického rodu Vok I. z Kravař. Tento rod patřil k jedné z větví rozrodu Benešoviců, která ve 13. století vlastnila rozsáhlé pozemky na Moravě, zejména na Opavsku. Vok III. a Jan IV. z Kravař udělili městu v roce 1373 práva odúmrti a výročního trhu a další výsady. Za husitských válek město dobyl husitský hejtman Jan Tovačovský z Cimburka v roce 1427. Tehdy panství a město patřilo Janu Jičínskému z Kravař, jehož smrtí v roce 1434 končí vláda pánů z Kravař nad městem. Z období pánů z Kravař pochází původní gotické přízemí nynějšího Žerotínského zámku, část městského opevnění a základ městského znaku.

16. a 17. století

Důležitým obdobím pro rozvoj města bylo více než padesátileté působení dalšího význačného rodu, rodu Žerotínů v 1. polovině 16. století. Ti se v letech 1500–1558 zapsali do historie města zejména přebudováním gotické tvrze pánů z Kravař na pohodlné renesanční sídlo, nynější Žerotínský zámek. Darovali městu v roce 1501 dům na náměstí, který se stal důstojným sídlem městské radnice. Když při požáru roku 1503 lehly popelem dřevěné domy na náměstí, začalo se jejich zásluhou s výstavbou kamenného podloubí a měšťanských domů na náměstí.

Šestnácté století bylo pro město obdobím hospodářského rozkvětu řemesel. Město bohatlo vařením a šenkováním piva, rozvíjelo se především soukenictví. Z celkového počtu 200 řemeslníků celou jednu třetinu tvořili koncem století soukeníci. Po Jihlavě byl Nový Jičín druhým nejvýznamnějším městem soukenické výroby na Moravě. Vlivem řemesel a obchodu bohatla městská pokladna a město bylo natolik ekonomicky silné, že od Žerotínů roku 1558 odkoupilo jejich panství Nový Jičín. Vykoupilo se z poddanství a stalo se městem komorním, podřízeným jen královské koruně. Na krátkou dobu se zásluhou „zimního krále“ Fridricha Falckého stalo r. 1620 dokonce městem královským.

Zatímco šestnácté století bylo ve znamení prosperity města, první polovina 17. století byla obdobím nestability, náboženských a politických bojů, které ohrožovaly jeho svobodu. Třicetiletá válka, která zachvátila většinu zemí Evropy, poznamenala i Nový Jičín. Roku 1621 přepadlo a pobilo vojsko markraběte Jana Jiřího Krnovského v Novém Jičíně oddíl Španělů. Na místě jejich hrobů byla později postavena tzv. Španělská kaple. Při tzv. bitvě u Nového Jičína město opět vyhořelo. V letech 1624 a 1680 postihla Nový Jičín morová rána.

Převážně protestantské město bylo za účast na stavovském proticísařském povstání v roce 1624 potrestáno. Ztratilo svou samostatnost a stalo se opět městem poddanským. Bylo darováno olomouckým jezuitům, v jejichž majetku zůstalo až do zrušení jezuitského řádu roku 1773. V roce 1626 obsadili město mansfeldští, císařovi protivníci, a vypudili katolické duchovní. Po třech letech, v roce 1629, po nejistotách a náboženských bojích město rezignovalo a přestoupilo na novou víru. V roce 1635 bylo panství jezuity pokatoličtěno.

Válečné útrapy třicetileté války však ještě neskončily. V roce 1643 napadli město Švédové a znovu ho vyplenili. Od druhé poloviny 17. století utichaly válečné a náboženské rozbroje, byla příhodnější doba pro rozvoj řemesel a obchodu. Opět převažuje soukenictví, a to jak ve výrobě, tak i v obchodu. Na portálu z roku 1661 nad vstupem do obřadní místnosti na radnici v Novém Jičíně je psáno (latinsky): Buď bdělý, města milující, buď ve všem spravedlivý. Moudrosti napomáhá, kdokoliv překračuje tento práh.

18. a 19. století

V roce 1768 zachvátil požár barokní měšťanské domy, které pak byly přestavěny v klasicistním duchu. V roce 1773 došlo ke zrušení jezuitského řádu, který měl až do této doby město Nový Jičín v držení. Roku 1775 pak Marie Terezie prohlásila Nový Jičín za svobodné municipální město.

Význam města vzrostl zavedením státních úřadů v roce 1850, kdy se Nový Jičín stal sídlem okresního hejtmanství, berního úřadu, okresního a krajského soudu. Díky tomu se stalo město přirozeným právním, hospodářským a kulturním centrem. Význam města by se jistě posílil, kdyby jeho občané ve 40. letech 19. století nepodcenili význam železnice. Pro průmyslový rozvoj města to byla neodpustitelná chyba a město na ni doplácí do dnešních dnů. Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím ve městě se postupně stala výroba klobouků, v Novém Jičíně založil Johan Hückel v roce 1865 první továrnu na strojní výrobu klobouků v Rakouském císařství. Největší továrnou, která v této době vznikla, byla doutníková a tabáková továrna, kterou na žádost městské rady zřídil v roce 1870 stát. Už tři roky po vzniku zaměstnávala okolo 2 500 dělníků, převážně žen. Roku 1879 začal Josef Rotter vyrábět kočárové svítilny a položil tak základy následné společnosti Autopal.

Od 20. století

V období před první světovou válkou převažovalo ve městě německé obyvatelstvo, začaly se projevovat národnostní rozdíly. Měly silný vliv na život města, zejména po nástupu nacismu v Německu. Nový Jičín se stal baštou Henleinovy strany, zvláště za starostování Dr. Ernsta Schollicha.

Od října 1938 do května 1945 bylo město součástí Německa. Po roce 1938 poklesl podíl obyvatel české národnosti na 2 000. Válečná léta město poznamenala spíše celkovým úpadkem než vyslovenými ztrátami. Nedošlo zde k žádným bojovým akcím ani k bombardování. Nový Jičín osvobodila Rudá armáda 6. května 1945. Krátce po osvobození se do města vrátili menšinoví čeští obyvatelé, kteří zde žili před válkou a společně s nimi přicházeli noví osídlenci z různých krajů Čech, Moravy a Volyně a východních států Evropy.

Po odsunu Němců se poměr národnostního složení obyvatelstva města změnil ve prospěch majority českého obyvatelstva, dosídlením obyvatel z Maďarska, Slovenska, Hané, jižní Moravy. Nedostatek bytů byl řešen masovou výstavbou panelových domů v okrajových částech města, v nichž vyrostla dvě nová sídliště. Roku 1967 byl Nový Jičín prohlášen městskou památkovou rezervací.

Vývoj statusu města

• 1313 – 20. červenec 1558 – Nový Jičín byl poddanským městem
• 20. červenec 1558 – 23. květen 1624 – Nový Jičín byl svobodným komorním městem
• 23. květen 1624 – 16. září 1775 – Nový Jičín byl opět poddanským městem (kvůli aktivní účasti odboje protestantských stavů proti císaři Ferdinandovi II.)
• 16. září 1775 – Díky Marii Terezii se Nový Jičín stal svobodným městem municipiálním; od roku 1850 byl okresním městem a sídlem krajského soudu
• 21. listopad 1918 – Nový Jičín se stal součástí ČSR
• 30. září 1938 – Nový Jičín byl připojen ke Třetí říši
• 6. květen 1945 – Nový Jičín byl osvobozen Rudou armádou a stal se opět součástí ČSR jako město okresní

Pamětihodnosti

• Čtvercové Masarykovo náměstí s podloubím, řadou historických domů a Mariánským sloupem z roku 1710 uprostřed. Před sloupem stojí drobná kašna s bronzovou plastikou Fr. Barwiga. V nedávné době přibyly fontánky a miskovitá kašna se sochou sv. Mikuláše.
• Měšťanský dům Stará pošta (Masarykovo náměstí 20) s dvojitou renesanční lodžií z roku 1563
• Zbytky hradeb ze 16. století s nárožní Farskou baštou z roku 1613 ve východním cípu hradeb.
• Renesanční Žerotínský zámek jižně od náměstí vznikl přestavbou staršího panského sídla v letech 1533–1558 a byl romanticky upraven koncem 19. století. Dnes je v něm muzeum.
• Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie je barokní trojlodní s bočními oratořemi, vystavěné na starších základech v letech 1729–1734. Věž v západním průčelí je z let 1587–1618, jak o tom svědčí latinský nápis nad branou. Na věži je zvon z roku 1488, další zvony jsou moderní. Kostel má velmi cenné barokní zařízení, oltářní obraz od Eliase Herberta z roku 1739, plastiky od O. Zahnera a vyřezávané lavice z téže doby.
• Kostel Nejsvětější Trojice z doby kolem 1500 je jednolodní obdélná stavba s pětibokým závěrem a věží v ose západního průčelí. Kostel patrně sloužil utrakvistům a Českým bratřím, po roce 1650 byla dokončena věž a do konce 17. století i většina vnitřního vybavení. Do roku 1890 sloužil jako hřbitovní.
• Budova bývalého krajského soudu (čp. 139), dnes jeden z objektů městského úřadu v Novém Jičíně
• Vily Johanna a Augusta Hückela

Galerie

Zajímavosti

• V roce 2001 byl Nový Jičín oceněn titulem Historické město roku a stal se nositelem Ceny za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací a zón. Nový Jičín má pravidelné čtvercové Masarykovo náměstí, které je zřejmě jako jediné v ČR po celém obvodu lemováno podloubím pokračujícím i v postranních uličkách. Celé náměstí, včetně podloubí a morového sloupu, prošlo v letech 2008 a 2009 rozsáhlou rekonstrukcí, během níž na plochu náměstí přibyly nové vodní prvky
• V roce 1909 založili v Novém Jičíně v ulici Hoblíkova (tehdy Mlýnská) Karel Kryl nejstarší a Ferdinand Scotti ve své době patrně nejvýznamnější mimopražskou tiskárnu Kryl & Scotti (později Karel Kryl), jež byla po záboru Sudet odstěhována do Kroměříže, kde fungovala do roku 1950, kdy byly tiskařské stroje zničeny a vzácné tisky Krylům odebrány.
• Píseň Bratříčku, zavírej vrátka hrál Karel Kryl veřejně vůbec poprvé bezprostředně po invazi večer 21. srpna na novojičínském náměstí.
• Na okraji centra Nového Jičína se nachází továrna Tonak, jejíž počátky sahají do roku 1799 a která od 19. století dodnes exportuje klobouky do celého světa.
• Před rozmachem výroby klobouků byl Nový Jičín proslulý výrobou kočárů a drožek, jež se exportovaly mj. i do Pruska a Ruska. Tzv. Neutitscheinky (podle německého názvu města) zmiňuje ve svém díle Vojna a mír i L. N. Tolstoj.
• Z Nového Jičína do Štramberka vede Křížová cesta ze 17. století, svou délkou 8,5 kilometru jedna z nejdelších v České republice.
• 28. listopadu 2013 byla v místech někdejší Novojičínské tabákové továrny otevřena obchodní galerie Tabačka.
• V roce 2015 získal Nový Jičín ocenění za nejkrásnější náměstí, nejkrásnější nádraží, krajský vítěz historické město roku, památka roku, mezinárodní cena za cyklostezku.

Osobnosti

Rodáci a měšťané

• páni z Kravař
• Žerotínové
• Hugo Baar (1873–1912), malíř
• Miloslav Baláš (1907–1983), spisovatel
• Marie Bayerová (1922–1997), česká překladatelka německy psaných děl a filozofka
• Božena Benešová (1873–1936), spisovatelka
• Anton Berger, malíř
• Ignác Johann Berger, malíř
• Julius Valentin Berger, malíř
• Ignác Böhm (1805–1878), ř. k. kněz, vysvěcen 1829, 1829–1842 kaplan ve Vrahovicích a 1858–1878 jako farář tamtéž
• Jan Brod (1912–1985), český lékař, nefrolog
• Otakar Bystřina (1861–1931), spisovatel
• Max Czeike (1879–1945), architekt, od roku 1910 až do své smrti v roce 1945 působil ve slovinském Mariboru
• František Černík (* 1953), hokejista a člen Síně slávy českého hokeje
• Karel David (* 1964), atlet, olympionik, držitel českého rekordu v maratonském běhu
• Oldřich Dědek (1920-1973), herec
• A. F. Dopper, použil jako první v Novém Jičíně parní stroj ve své továrně
• Karel Dostál-Lutinov (1871–1923), ř. k. kněz, vysvěcen 1894, spisovatel a básník, protagonista a vůdčí osobnost Katolické moderny
• Harun Farocki (1944-2014), německý filmový režisér
• Jaroslav Hlaďo (1913–1990), československý válečný letec a pedagog
• Miroslav Janík (* 1948), ekolog, pedagog a výtvarník
• Tomáš Kačo (* 1987), klavírista a hudební skladatel romského původu
• Antonín Kolig, malíř
• Kateřina Konečná (* 1981), politička
• Ivan Landsmann (1949-2017), spisovatel
• Oldřich Lošťák (1902–1908), architekt a stavitel
• Viktor Lošťák (1929–2020), stavební inženýr, podnikatel, významný hybatel místního dění
• Viktor Lošťák (* 1969), politik, podnikatel, softwarový architekt, publicista
• Karel Kryl (1944–1994), prožil zde své mládí, a to včetně vojenské intervence v roce 1968, zde také složil píseň „Bratříčku, zavírej vrátka“
• Max Mannheimer, malíř, spisovatel, osvětimský vězeň, který přežil holokaust, čestný občan
• Lenka Masná (* 1985), atletka, olympionička
• Karel Jaroslav Maška (1851–1916), archeolog, objevitel šipecké čelisti
• Stanislav Moša (* 1956), režisér a textař
• Alfred Neubauer (1891–1980), manažer Mercedes
• Julius von Newald (1824–1897), rakouský právník a starosta Vídně
• Eduard Orel (1841–1892), námořní důstojník, cestovatel, polární badatel
• Ondřej Pavelka (* 1955), herec
• Vlasta Redl (* 1959), zpěvák
• Ondřej Řepa z Greiffensdorfu († 1596), vícenásobný purkmistr a stavebník domu Stará pošta
• Vladimír Smékal (* 1935), psycholog, univerzitní profesor, autor několika psychologických knih
• Leopold Sulovský (* 1954), horolezec, první Čech na Mount Everestu, senátor
• Jan Šrámek (1870–1956), kněz, politik, zakladatel ČSL
• Antonín Štefek (* 1963), římskokatolický kněz
• Otto Thienemann, dvorní architekt Nového Jičína
• Iva Trhoňová (* 1965), autorka knih o pečení
• Eduard Veith (1858–1925), malíř figurálních obrazů, podobizen, divadelních opon a jevištních výprav
• Otakar Zelenka, malíř

Slavné návštěvy

• Josef II. – v roce 1787 přenocoval v Novém Jičíně
• Ernst Gideon von Laudon – v roce 1790 zemřel v rohovém domě na náměstí (dnes je zde restaurace U Laudona)
• hrabě Alexandr Vasiljevič Suvorov – 6. února 1800 přespal v budově Staré pošty
• maršál Michail Kutuzov – roku 1805 přespal v budově Staré pošty
• Jaroslav Vrchlický – v roce 1903 zde přednášel
• Tomáš Garrigue Masaryk – v roce 1899 a v letech 1907–1911 každoročně zde pobýval a přednášel
• Václav Havel – jako prezident v srpnu 1999
• Václav Klaus – jako prezident v dubnu 2003 a v březnu 2006
• Miloš Zeman – jako prezident v září 2017