Komorní Lhotka (Okres Frýdek-Místek)

Historie

První písemná zmínka o obci Komorní Lhotka pochází z roku 1455. Za spolehlivou zprávu o této obci však lze pokládat až údaj z listiny vydané 27. července roku 1483. V 15. století náležela jako alodní majetek do rukou šlechticů těšínského knížectví. Majetkem těšínského komorního panství se stala až v pozdním feudalismu (od 2. poloviny 17. století). V 15. století, tedy v době založení, nesla název Bučkova Lhota, v roce 1506 pak Lhota, v 16. století Valašská Lhota a Střižná Lhota. V roce 1621 a 1646 je uváděna jako Ves Elgotka, v roce 1808 jako Litka, v roce 1885 znovu Lhotka a pak od roku 1894 se objevuje její současný název Komorní Lhotka. Ve 20. století po rozdělení Těšínska pak Ligotka Kameralna, německy Cameral Elgot. Občas se ve starých gruntovních knihách objevují názvy Střední či Prostřední Lhota, Ligotka Gnojnicka, Lhotka nad Hnojníkem a Líhotka.

Obec získala první pečetidlo spolu s velkou většinou komorních obcí v roce 1702. Nejstarší obecní pečeť je z roku 1702. Ovál o výšce 21 mm a šířce 25 mm nesl velmi obvyklé, jednoduše provedené znamení celého pluhu obráceného doleva. Majuskulní legenda s názvem obce a datací je situována mezi linku a linku s perlovcem: + ELGOTH+ANNO 1702. Pečetidlo bylo užíváno ještě v polovině 19. století. Po ní nesla pečeť vyobrazení vesničana s dýmkou a dvěma psy stojícími vedle stromu. Na počátku 20. století i v období první republiky měla Komorní Lhotka pouze nápisová razítka, nejprve s německou, později česko-polskou legendou.

Obec vznikla v epoše lánové kolonizace pravděpodobně ve druhé polovině 14. století. Původní obyvatelé vesnice byli pravděpodobně místního původu. Jejich jména v urbáři těšínského knížecího panství z roku 1577 dokládají příchod obyvatel z nedalekých Gut a Smilovic. Dosídlení obce v režii těšínských knížat bylo pak uskutečněno v souvislosti s příchodem Valachů do Těšínských Beskyd v první polovině 16. století. Byla rozsáhlou zemědělskou vsí se značným podílem pastvin a zalesněných ploch. Zdrojem obživy obyvatelstva kromě salašnictví bylo plátenictví a soukenictví. Obec patřila k jednomu z největších středisek plátenické výroby. V roce 1761 bylo v Komorní Lhotce také bělidlo plátna. Podomácké zpracování lnu a vlny se zde udrželo v tradiční podobě až do 50. let 20. století.

Těžké přírodní podmínky a feudální útlak vedly k odpírání poddanských povinností, k útěkům z hospodářství (gruntu) či zbojnictví (jak se odráží například v legendě o Ondrášovi a Jurášovi). Vojenské zatížení této oblasti bylo silné zvláště v období tzv. války o španělské dědictví ve druhé polovině 18. století. Částečné uklidnění přinesl až robotní patent z 6. 7. 1771, vydaný rakouskou císařovou Marií Terezií. Nicméně Těšínská komora se stále více snažila omezit relativní volnost místních horalů. To vedlo k odporu a selským rebeliím. V roce 1800 byla dokonce do Komorní Lhotky převelena posádka 30 mužů k jejich potlačení. 18. a 19. století bylo ve znamení snahy vrchnosti zvýšit výnosy z této oblasti. To však vzhledem k chudobě místního kraje vedlo k odporu poddaných. Postupně docházelo k zániku původního způsobu obživy. Zavedení železnice zrušilo provozované formanství. Docházelo k tomu, že lidé hledali práci mimo obec a nacházeli ji v okolních městech. Byl to především těžký průmysl – doly, hutě.

S obcí je svázána také lázeňská tradice. Malé lázničky vznikly v 19. století (1860) na svahu místní hory Godula. Zdejší pramenité vřídlo využil na svém pozemku místní sedlák Jiří Walica a vystavěl primitivní lázně se

V obci se nachází Základní škola T. G. Masaryka. I když historie školství v obci sahá do konce 18. století byl objekt současné školy vybudován i s přístavbou pro mateřskou školu v létě 1930 jako „Masarykova státní česká obecná škola v Komorní Lhotce“. Dnes se jedná o školu trojtřídní. První třída je samostatná a druhý a třetí ročník jsou spojeny, stejně tak jako čtvrtý a pátý ročník. Součástí školy je od 1. ledna 2003 školní jídelna a mateřská škola v objektu u evangelického kostela.

Na katastru obce se nacházejí také pomníky a památníky. Po první světové válce byl postaven z godulského pískovce uprostřed obce pomník válečným obětem. Za první světové války padlo z obce 17 občanů, za druhé světové války 37 občanů. Na paměť 10. výročí založení Československé republiky byl v roce 1928 na vrchu Godula postaven pomník. Toleranční památník byl postaven na západním svahu Goduly v roce 1936. Pomník na počest 30. výročí osvobození Československa i obce Komorní Lhotky Rudou armádou byl postaven na návsi v roce 1975.

Po roce 1945 byly v obci budovány služby pro občany, rekonstruovaly se komunikace a infrastruktura. Začala vznikat různá občanská sdružení a spolky, které vyvíjely činnost ve prospěch občanů. Rozvoj svobodného podnikání mohl znovu začít až po změně režimu na konci osmdesátých let 20. století.