Semily

Historie

První písemná zmínka o Semilech, resp. o farním kostele, je z roku 1352, a dá se tedy předpokládat, že obec samotná existovala již dříve. Vsi Podmoklice a Klinkovice jsou připomínány již v roce 1318 jako majetek Voka z Rotštejna. V Semilech sídlila šlechta, která zde pravděpodobně na Koštofranku vystavěla tvrz a později u Jizery dvůr a nakonec na počátku 18. století zámek. V roce 1542 se majetkové poměry ustálily a Semily se dostaly do vlastnictví rodu Smiřických ze Smiřic. Později přešly do rukou Albrechta z Valdštejna, který je v roce 1628 postoupil do zástavy Mikuláši Desfoursovi, jenž je roku 1635 získal do dědičného vlastnictví.

V roce 1691 postihl Semily požár, při němž shořela většina domů včetně někdejší fary, školy, radnice, panských domů a dvou kostelů. Majitel panství Ferdinand Ignác Desfours mimo řady opatření k obnově nechal postavit nový jednopatrový barokní zámek, v jehož severozápadním křídle je částečně zakomponována i budova původní renesanční tvrze.

V roce 1713 již měly Semily více domů nežli před požárem. Byly pak v majetku Desfoursů až do roku 1748, kdy byly prodány hr. Františku Václavu Caretto-Millesimo, zeti Ferdinanda Desfourse. Panství bylo v roce 1754 ještě rozšířeno o statek Jesenný a Škodějov. Roku 1810 prodal Josef Caretto-Milesimo semilské panství podnikateli Jakubu Veithovi, který se zde za kontinentální blokády snažil zavést výrobu řepného sirobu. V roce 1824 koupil Semily Karel Alain Gabriel kníže Rohan, vévoda Montbazonský a Bouillonský. Zámek Rohanové od roku 1850 pronajímali nově vytvořeným státním úřadům, jako okresnímu hejtmanství, okresnímu soudu, bernímu úřadu aj. Město na přelomu let 1898/1899 za 270 tisíc zlatých koupilo část velkostatku včetně zámku, pivovarů a lesů, čímž si vytvořilo podmínky k dalšímu růstu. Nezbytnou přístavbu zámku si již nemohlo dovolit a prodalo jej proto roku 1924 státu. Ten jej využívá dodnes, po zrušení okresních úřadů v roce 2002 je mj. sídlem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Semily se staly pověřenou obcí 3. stupně s 21 spádovými obcemi. Roku 1939 se se Semily sloučila obec Podmoklice a v roce 1964 byly připojeny také Bítouchov a Spálov.

Obyvatelstvo se živilo zemědělstvím a řemesly, zejména zpracováním lnu a bavlny a tkalcovstvím, od poloviny 19. století v továrnách. K průmyslovému rozvoji Semil a Podmoklic přispěla stavba železniční tratě z Pardubic do Liberce v letech 1856–1858.

Počátkem 20. století se začalo více dbát na vzhled města. Nevzhledné budovy, které nebyly zničeny po dalším požáru, byly zbourány a nahrazeny většími a výstavnějšími. Postavila se i Semilská nemocnice a vyrostla vilová čtvrť Na Kruhách v místech, kde byly původně jen louky. Čistý přírůstek domů v 1. desetiletí 20. století byl 115.

Po skončení 1. světové války bylo postaveno dalších 26 domů Na Kruhách a 46 domů na Letné. Zbudovala se učňovská škola, druhá budova nemocnice, krematorium a v Podmoklicích škola. Po 2. světové válce bylo vystaveno gymnázium, Základní škola Dr. F. L. Riegra, vyrostlo několik bytových sídlišť: Oleška, Řeky, Pod nádražím, Černý most; výstavba rodinných domů pokračovala nad nádražím, v lokalitě Vinice a Nad špejcharem.

Památky a zajímavosti

Řada stavebních památek v Semilech pochází z počátku 20. století. Mezi ně se řadí například secesní Obecní dům a sokolovna (někdejší Dělnický dům), nárožní dům v Husově ulici nebo novorománský kostel sv. Petra a Pavla.

• Děkanský kostel sv. Petra a Pavla byl postaven v letech 1908 až 1911 na místě původního barokního kostela se hřbitovem, pocházejícího z roku 1702, jemuž zase předcházela řada dřevěných staveb. Jde o trojlodní novorománskou basiliku s plochým stropem a mohutnou věží dle projektu karlínského architekta Bohumila Štěrby, s kněžištěm netradičně obráceným na západ. Z původní stavby jsou zachovány v nikách na průčelí dvě nadživotní kamenné sochy sv. Petra a sv. Pavla. Zařízení je vesměs pseudoslohové z doby stavby chrámu, vše buď z dílny, nebo aspoň podle návrhů řezbářské dílny Petra Buška synové na Sychrově. K nejcennějším artefaktům patří vitráže od Benedikta Škardy z Brna, jejichž donátoři jsou na nich zmíněni. Umělecky hodnotné jsou také tympanony nad třemi vstupy do chrámu, které provedl pražský sochař Jindřich Čapek. Varhany patří k nejvýznamnějším dílům mistra Josefa Kobrle z Lomnice nad Popelkou – vybavil je dvěma manuály, pedálem, 18 rejstříky a pneumatickou kuželkovou vzdušnicí, píšťaly uložil ve dvou skříních románského slohu, od 1926 měchy poháněny elektřinou. Ve věži jsou zavěšeny tři zvony – nejstarší „ke cti Boží“ je datován 1537, druhý sv. Jana Křtitele pochází z kostela na Koštofranku a má vročení 1590 a poslední, zasvěcený sv. Anežce České, věnoval děkan Alfréd Kostka roku 1991 k uctění památky svého otce, jenž zahynul v koncentračním táboře.

• Hřbitovní kostel Umučení sv. Jana Křtitele na Koštofranku měl rovněž dřevěného předchůdce, kterého si těsně před rokem 1590 postavili podle celkem reálné hypotézy katoličtí obyvatelé Semil, když farní kostel ve městě zabrali po reformaci utrakvisté. Kamenný byl vystavěn v barokním slohu v letech 1723 až 1727. Průčelí je zdobeno vysokým trojbokým štítem a pilastry. Plochý strop, stěny s pilastry, v kněžišti nástropní malba Jan Křtitel káže národům z roku 1761, z téže doby iluzivně malovaná architektura hlavního oltáře s malbou Hlavy sv. Jana Křtitele ve vězení. Po stranách sochy sv. Veroniky a sv. Heleny, dva jednoduché protějškové oltáře s obrazy sv. Václava a sv. Prokopa, P. Marie Růžencové a sv. Barbory z konce 18. století a kazatelna s malovanými obrazy evangelistů z 17. století.

Riegrův domek

Dům čp. 68, jemuž místní lidé říkají Riegrův domek, je poslední zachovanou stavbou kdysi rozsáhlého komplexu budov Riegrova mlýna, bývala v něm konírna. Na domě je také umístěna pamětní deska jako vzpomínka na slavného semilského rodáka F. L. Riegra.

Komunistická mozaika

Staronovým symbolem semilského náměstí se po svém odkrytí v roce 2009 stala komunistická mozaika s rudou hvězdou, srpem a kladivem, umístěná vysoko na průčelí domu a dominující Riegrovu náměstí. Od roku 1990 byla překrytá reklamním bannerem. Kontroverzní výzdoba náměstí byla zároveň při odhalení doplněna citátem George Santayany: „Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat.“

V roce 2016 v participativním rozpočtu občané odhlasovali definitivní zakrytí kontroverzní mozaiky novou fasádou, na níž bude vyveden znak města. Realizace tohoto projektu proběhla na podzim 2018.