Soběslavice

Historie

Název obce se odvozuje od knížete Soběslava, což však historické záznamy o jeho životě nepotvrzují. Pouze podle legendy se měl tento kníže po zbavení trůnu na počátku 11. století uchýlit do zdejší krajiny, hustě zalesněné s hojností zvěře, a vystavět na území dnešní obce pevný hrad či spíše malou tvrz. Připomínkou této tvrze měla být hluboká studna, která byla zasypána počátkem devatenáctého století (dnes dům č. 9). První písemná zmínka o obci pochází z roku 1371. Nejdříve byla zřejmě osidlována západní, později východní část rokle kolem které se obec rozkládá. Vzhledem k tomuto uspořádání a dřívějšímu charakteru chalup bývala obec připodobňována k Betlému. Obec i okolní osady přináležely ke svijanskému panství a k farnosti Vlastibořice. Určité historické vazby byly i k farnosti Loukov, spjaté se sychrovským rodem Rohanů.

V okolí obce průběžně vznikaly v historických dobách další osady, jež správně i katastrálně k Soběslavicím náležely. Název sousedních Padařovic je údajně odvozen od kněze Padařova, který žil v okolních lesích jako poustevník kolem roku 1120. Osada Stráňov dostala údajně jméno od vůdců sirotků a táboritů, kteří se zde ukryli po prohrané bitvě u Lipan v roce 1434.

Dějiny devatenáctého století a celý kraj na východ od Soběslavic významně poznamenala Prusko-rakouská válka r. 1866 (bitvy na Jizeře, na Jičínsku, Trutnovsku a u Hradec Králové). Obce se příliš nedotkla, projely zde pouze jednotlivé hlídky rakouských husarů a myslivců. Krvavá bitva se však odehrála v Podolí u nedalekých Svijan.

Novodobá historie se odvíjela v kontextu změn celostátních i celoevropských. Po zrušení vrchnostenských úřadů v roce 1848 a jejich náhradě státní administrativou s oddělenou pravomocí politickou, soudní a berní, patřily Soběslavice pod soudní okres Český Dub. V roce 1890, kdy bylo provedeno k 31. prosinci sčítání lidu v celém Rakousko-Uhersku, žilo v katastru obce Soběslavice 590 lidí. Dle kroniky zde bylo v daném roce 50 stavení (do roku 1853 to bylo 39 stavení). K soudnímu okresu Český Dub Soběslavice náležely až do roku 1938, kdy došlo k podpisu Mnichovské dohody. Obě světové války a následně padesátá léta dvacátého století zasáhly významně do dějin obce. V obou válkách zahynulo několik místních občanů. Padlé z první světové války připomíná pamětní deska u hlavní kaple svatého Jana z roce 1928. V období kolektivizace zemědělství v padesátých letech došlo, jako ostatně i v jiných obcích, k zatýkání a uvěznění největších sedláků (Josef Šimon, František Mařan).

Pamětihodnosti

Stavební památky

Kaple svatého Jana Nepomuckého

byla vystavěna v roce 1831, a to na náklady obyvatel obce. Kapli zdobí v čelním výklenku umístěná socha svatého Floriana, pocházející zřejmě z počátku 19. století, dále 2 kamenní andělé a váza. Zvon ve věžičce kaple je z roku 1772. Představuje dílo rokokového zvonařství a ulil jej staroměstský zvonař Jan Kristián Schuncke (1720–1791). Za první světové války nebyl zvon zrekvírován díky odvaze tří obyvatelek obce, které jej ukryly, takže mohl být po válce znovu do věže vrácen. Za druhé světové války byl zvon v roce 1942 sejmut a odvezen do Prahy na Maniny jako rekviziční válečná záloha. Naštěstí ušel roztavení a byl vrácen na kapli v říjnu roku 1945. V roce 1964 byla kaple vyhlášena kulturní památkou. V devadesátých letech došlo k dvojímu vloupání do kaple a odcizení tamních soch, které byly naštěstí později nalezeny. Zatím jsou uloženy v depozitářích. V roce 1999 bylo rozhodnuto o celkové opravě kaple, která trvala dva roky. V říjnu 2002 byla kaple znovu vysvěcena. V roce 2010 byl na zvon nainstalován péčí obce automatický pohon pro zvonění. Zvon se rozeznívá dvakrát denně, ve 12 a 18 hodin. V kapli jsou jednou až dvakrát do roka slouženy mše s hudebním doprovodem.

Kaple U Jáníčka

Trojboká stavba pochází původně z roku 1834, údajně vybudována na podnět p. faráře z Vlastibořic, pod které farností Soběslavice v té době patřily. V roce 1929 ji nechal přestavět p. Bohumír Helebrant, duchovní správce v Praze, místní rodák. Stalo se tak při příležitosti tisíciletého výročí mučednické smrti svatého Václava (podle staré liturgie 28. září 929, dle novějších výzkumů 28. září 935) a dvoustého jubilea svatořečení svatého Jana Nepomuckého (19. března 1729). O tom informuje pamětní deska umístěná na jedné ze tří hlavních stěn kaple. Na dvou ostatních byly ve výklencích umístěny sochy svatého Václava a svatého Jana Nepomuckého, které však byly v devadesátých letech dvacátého století odcizeny. Náhradou za ně sem byly později umístěny dřevěné sochy uvedených dvou světců, které vytvořil sochař Ivan Šmíd z Nepřívěce. Kaplička byla péčí obce v roce 2006 celkově opravena, za přispění několika sponzorů a znovu vysvěcena 22. července 2007.

Obytná stavení

Z původních obytných stavení se mnoho nedochovalo. Památkově chráněný je pouze statek č. 18 – U Mařanů, vystavěný v roce 1844, později zvaný dle nového majitele – dědice U Vajsů (rodina původního majitele Václava Mařana byla v padesátých letech dvacátého století ze statku vystěhována). Řadí se mezi patrové roubené statky s pavlačí a zděnou hospodářskou částí tzv. turnovského typu. V dubnu 1992 byl zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky. Obdobný statek na protější stráni č. 5 (František Mařan) postihla v důsledku jeho havarijního stavu demolice.

K dosud zachovaným selským objektům pojizerského typu, i když památkově nechráněným, patří dům č. 12 – U Tomsů (do roku 2015 udržována Slezákovými, nyní Švandovi), a č. 17 (dnes Vejvodovi). Pouze několik dalších domů má charakter původních poloroubených chalup (v rokli ev.č.3, č. 25) a na východní straně rokle (č. 31).

Tzv.“ besady“, typické pro místní chalupy, se do dnešních dnů již nezachovaly.

Škola

Budova školy byla vybudovaná v r. 1888, a již v prosinci 1888 zde bylo zahájeno vyučování (do té doby probíhalo základní vyučování v některých chalupách). Vyučovalo se zde až do padesátých let dvacátého století. Dnes sídlí v budově obecní úřad, dále je zde obecní knihovna, klub místního sboru dobrovolných hasičů a v největší místnosti jsou pořádány příležitostné kulturní akce.

Hřbitov

Místní hřbitov byl vybudován ve třicátých letech dvacátého století tehdejšími obyvateli obce a na jejich náklady, na pozemku darovaném panem Šimonem (do té doby se pohřbívalo na hřbitově ve Vlastibořicích). Dnes je hřbitov zařazen do kategorie kulturního dědictví venkova jakožto atraktivní kulturní prvek vesnice. Ohraničuje ho ohradní zeď z cihlového zdiva s kovovými a zděnými výplněmi polí. Péčí obce byla provedena celková oprava v r. 2009.

Přírodní památky a zajímavosti

Na katastrálním území obce roste několik památkově chráněných či významných stromů:

• Šimonova borovice (Pinus sylvestris)

Je nejmohutnější chráněné borovice v kraji. Roste v úvozu mezi poli, přibližně jeden kilometr směrem k obci Kobyly. Strom byl vyhlášen za památný jakožto biologicky významný v roce 1993. Jeho stáří je odhadováno na 200 let. Borovice byla bohužel poškozena bleskem, takže koruna od vrchu začala prosychat, v posledním období opět regeneruje.

• Lípa malolistá '(Tilia cordata)

Roste ve stráni nad obecní požární nádrží – koupalištěm, v bezprostřední blízkosti domu č. 10. Stáří je odhadováno na 200 let. Vyhlášena za památný strom počátkem roku 2009. Po silné červencové bouři v témže roce byla poškozena. Následně musel být proveden zásah, při němž došlo ke zkrácení větví odbornou arboristickou firmou a snížení celkové hmotnosti, který se opakoval v říjnu 2014.

Vzhledem podobný jedinec lípy malolisté, zřejmě stejného stáří, roste téměř symetricky přes údolí, za domem č. 12. Tento strom byl v roce 2011 zasažen při bouři bleskem a následný oheň poškodil částečně dutinu stromu. Pro své stáří a majestátnost se řadí mezi významné stromy, i když není památkově chráněný.

• Lípa svobody (Tilia cordata)

Roste proti kapli svatého Jana Nepomuckého ve středu Soběslavic. Nevyznačuje se vysokým věkem ani vzrůstem, není památkově chráněna. Představuje však historicky významný strom, který byl vysazen na paměť konce první světové války, jakožto symbol samostatnosti Československa.

• Skupina lip (Tilia cordata) u kapličky v Padařovicích

Jejich stáří je odhadováno na 100–200 let. Vyhlášeny byly jako památné stromy a součást kulturní památky v lednu 2009.

• Dub letní (Quercus robur)'' v rokli u Padařovic

Mohutný dub, vysazený zřejmě jako hraniční. V krajině příliš nevyniká, neboť roste v terénním zlomu. Vzhledem k rozměrům ho lze zařadit mezi stromy významné.