Nové Město pod Smrkem

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Novém Městě pod Smrkem.

• Kostel sv. Petra a Pavla – Kostel v nedalekém Ludvíkově je vzpomínaný již roku 1346.
• Kostel sv. Kateřiny – Původně evangelický kostel z roku 1607 byl v roce 1652 přesvěcen na katolický. V roce 1821 zbořen a znovu vystavěn na konci 19. století.
• Pomník děkana Gottfrieda Menzela – Památník z roku 1880 tohoto katolického kněze a přírodovědce, který sepsal první přírodovědecké informace o Frýdlantsku, je za katolickým kostelem.
• Evangelický kostel – Postaven byl v roce 1911 a vysvěcen roku 1912.
• Klingerovo mauzoleum – Mauzoleum nechali postavit roku 1901 potomci tohoto zakladatele textilního podniku

Vodní mlýny

Krátce po založení města mu roku 1584 jeho zakladatel – Melchior z Redernu – nařídil založit dva mlýny. Ve městě tak vznikly mlýny Dolní (objekt čp. 300) a Horní (dům čp. 301). Soupis z roku 1651 však již uvádí pouze jeden mlýn s jedním strojem.

Dolní mlýn stával na pravém břehu Lomnice, v blízkosti mostu, přes který vede místní Frýdlantská ulice. Jeho prvním nájemcem byl Jacob König, jehož zřejmě posléze vystřídal Kristian König. Tomu (jako nájemci) roku 1743 město mlýn prodalo. Později byl vlastníkem mlýna Georg Wiesner, jenž jej prodal mlynářské rodině Bergmannů. Ti jsou na mlýně zaznamenáváni roku 1803 a vlastnili jej až do roku 1834, kdy mlýn prodali Franzi Treuhlerovi z Dětřichovce. Poslední mlynář z rodu – Eduard Treuhler – prodal v roce 1893 již zchátralý objekt za 40 000 korun textilní firmě Ignaze Klingera, která začátkem roku 1900 nechala mlýn zbořit, aby na jeho místě zbudovala tkalcovnu.

To Horní mlýn se nacházel blízko dnešní Dvořákovy ulice v místě budovy staré tiskárny na levém břehu Lomnice. Prvním nájemcem mlýna byl Jacob Schlender. K roku 1619 má mlýn v nájmu Hanz Fritsch. Další osudy tohoto objektu jsou neznámé. Ví se pouze to, že v roce 1864 přenechává poslední majitel mlýna celý objekt podnikateli Antonu Raazovi, jenž nechal mlýn zbourat a na jeho místě postavil mechanickou tkalcovnu. Ta v roce 1901 přešla do majetku textilní společnosti Klinger.

Turistické cíle

• Muzeum
• Rudné štoly – Dnes nepřístupné 400 let staré štoly zdejších dolů na cín slouží jako zimoviště netopýrů.
• Smrk (1124 m) – Nejvyšší hora české části Jizerských hor má na vrcholu od roku 2003 kovovou rozhlednu.
• Singltrek pod Smrkem
• Stopy NMpS – lyžarské okruhy upravované v okolí Nového Města pod Smrkem.

Historie

Zhruba někdy v polovině 16. století byla na okolních kopcích Měděnci (777 m) a Rapické hoře (707 m) objevena ložiska cínu a jiných barevných kovů. Přicházející horníci se usazovali nejprve v Ludvíkově, později však začali stavět nová obydlí blíže štolám. Melchior z Redernu, tehdejší majitel frýdlanského panství, tuto těžbu podporoval a pro horníky založil roku 1584 město nazvané Nové České město (Böhmisch Neustadt). Zakladatel tomuto městu již v roce 1592 udělil následující městská práva: právo horní, právo hrdelní, právo týdenního trhu, a také mu udělil městský znak. Horníci, kteří se zde usadili, byli osvobozeni od daní a měli právo z města svobodně odejít. Město bylo postaveno během krátké doby podle předem daného plánu, což je dnes vidět na pravidelném půdorysu.

Těžba kovů skončila v polovině 17. století a obyvatelé městečka se museli začít živit prací na pilách, přádelnách lnu a bavlny a také plátenictvím. Na původně ruční domácí výrobu navázala v druhé polovině 19. století textilní výroba strojová. Jejím nejvýznamnějším představitelem byl Ignác Klinger, jehož továrna se stala největší v celé oblasti a v roce 1919 zaměstnávala 2256 lidí. Dalšími způsoby obživy zdejších obyvatel byla výroba porcelánu. Je třeba také zmínit výrobu dýmkových hlaviček. Obchodu se zde příliš nedařilo. Důvodem byly nedaleké státní hranice. Dnešní polská hranice byla tehdy hranicí se Saskem a o několik kilometrů dál východně již byla zase hranice mezi Saskem a Pruskem. Projíždějící obchodníci by tedy museli platit za velice krátký úsek dvakrát clo.

Právě v druhé polovině 19. století zažilo město největší rozmach. Byla rekonstruována radnice, postaveny dvě velké školní budovy, kostelní věž, sokolovna, starobinec, spořitelna. Začátkem 20. století městské lázně s bazénem, evangelický kostel a město získalo železniční spojení. Byla zde také vybudována jedna z největších plynáren v celé monarchii. Obyvatelům města sloužila knihovna a muzeum s bohatými sbírkami, o které se zasloužil kněz a přírodovědec Gottfried Menzel.

Konec pro rozvoj města znamenala první světová válka. Po vzniku Československa do oblasti začali přicházet Češi. Ve 30. letech dolehla na okolí velká nezaměstnanost. Po skončení druhé světové války byla většina německých obyvatel odsunuta, část odešla dobrovolně a do uvolněných domů se nastěhovali noví obyvatelé původem z Čech a Polska, bez vztahu k okolní krajině.

Osobnosti

• Adolf Glöckner (1850–1936) – poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady
• Ignaz Klinger (1814–1872) – zakladatel zdejších textilních továren, jež se posléze staly součástí společnosti Textilana)
• Miroslav Kozák (* 1952) – poslanec Federálního shromáždění (za KSČ)
• Bruno Köhler (1900–1989) – poslanec Národního shromáždění republiky Československé a Národního shromáždění Československé socialistické republiky
• Gottfried Menzel (1798–1879) – katolický kněz a přírodovědec
• Anton Rösler (1813–1880) – poslanec Českého zemského sněmu a starosta Ústí nad Labem