Jablonné v Podještědí

Historie

== Nejstarší dějiny

Počátky Jablonného a celé jeho dějiny jsou spojeny s kultem svaté Zdislavy, která spolu s manželem Havlem z Lemberka stála u založení města a dominikánského kláštera. Oblast pod Lužickými horami byla postupovně osidlována a kolonizována od počátku 13. století. Přispěla k tomu stará zemská cesta z Prahy do Žitavy a dále na sever. Na osidlování okolí Jablonného se podílel šlechtický rod Markvarticů, který sem povolával nejen Čechy, ale také bohaté německé sedláky. Havel z Lemberka († 1255) z rodu Markvarticů patřil k důvěrníkům krále Václava I. a v roce 1241 založil hrad Lemberk. V této době se psal také jako Havel z Jablonného (Gallus di Yablonni) a existence Jablonného se statutem města je tehdy poprvé doložena, i když již dříve zde existovala obchodní osada s názvem Gablona. V roce 1250 založila Havlova manželka Zdislava v Jablonném klášter, kam byli povoláni mniši řádu dominikánů. Již ve 13. století bylo město obehnáno hradbami s dvěma branami, z doby Lemberků je také doložena existence tvrze, která však zanikla již v 15. století a dnes ani není známo, kde stála.

Význam Jablonného jako tržního a řemeslného centra se zemědělským zázemím na důležité obchodní cestě postupně rostl, ale první městská privilegia jsou datována až k roku 1364. V roce 1369 navštívil Jablonné císař Karel IV., který již předtím dvěma listinami z let 1351 a 1361 nařídil kupcům užívat jako obchodní cestu do Lužice pouze trasu přes Jablonné. Díky tomu město bohatlo z celních poplatků a dočasně zde fungovala i mincovna. Páni z Lemberka založili také druhý cisterciácký klášter u farního kostela sv. Kříže. Sloučené panství Jablonné-Lemberk existovalo do roku 1398, kdy jablonskou část koupili Berkové z Dubé, jimž pak tento majetek patřil až do počátku 18. století. Za husitských válek se Berkové z Dubé postavili na stranu císaře Zikmunda a Jablonné bylo v letech 1425–1426 vypáleno husitským vojskem. Tehdy také zanikl cisterciácký klášter, farní kostel byl obnoven v roce 1457 s novým zasvěcením Narození Panny Marie. Po skončení husitských válek vedli Berkové z Dubé ještě válku se saským kurfiřtem. Ke konsolidaci poměrů na zpustošeném panství došlo až za Jiřího z Poděbrad, který na přímluvu Jindřicha Berky z Dubé obnovil Jablonnému v roce 1466 stará privilegia. Městský znak je poprvé doložen až z doby Vladislav Jagellonský|Vladislava Jagel, majitel Jablonného v letech 1650–1706 a iniciátor výstavby chrámu svatého Vavřince

Posledním majitelem Jablonného z rodu Berků byl hrabě František Antonín Berka z Dubé (1635–1706), významný císařský diplomat a nakonec nejvyšší maršálek Českého království. Ten byl posledním mužským potomkem rodu Berků, a protože neměl dědice, investoval značné finanční částky do výstavby monumentálního chrámu sv. Vavřince podle projektu významného architekta J.&n

Nástupci Františka Antonína Berky z Dubé neměli zájem ani finance na dokončení chrámu svatého Vavřince v původně plánovaném rozsahu a kostel byl dokončen až po třiceti letech v roce 1729, o dva roky později byly do krypty vráceny ostatky Zdislavy z Lemberka. Prvním majitelem Jablonného z rodu Pachtů byl Jan Jáchym (1676–1742), povýšený v roce 1721 do hraběcího stavu, který za války o rakouské dědictví zemřel ve francouzském zajetí. Jeho nástupcem byl syn František Josef Pachta (1710–1799), který zastával vysoké zemské úřady a majitelem panství byl více než půl století (1742–1799). V této době Jab

Zlomem v historii Jablonného byl rok 1788, kdy došlo k ničivému požáru. Oheň ze dne 11. května 1788 se během několika hodin rozšířil na

Po zrušení poddanství v roce 1848 se Jablonné stalo sídlem okresního hejtmanství (původně pod názvem Gabel, od roku 1901 Deutsch Gabel). V polovině 19. století mělo Jablonné 2 006 obyvatel, v roce 1930 to bylo 2 310 obyvatel převážně německé národnosti. Ve druhé polovině 19. století byla v Jablonném postavena nová škola (1871) a nemocnice (1890), došlo také k rozvoji bohaté spolkové činnosti (divadelní ochotníci, pěvecký sbor, tělovýchovný spolek, hasiči, ostrostřelci atd.) Velkostatek se zámkem Nový Falkenburk byl až do roku 1867 majetkem Pachtů z Rájova, poté byl majitelem krátce saský velkostatkář Karl Palme. V roce 1872 koupil velkostatek Franz Mattausch, bohatý průmyslník z Benešova nad Ploučnicí. Zámek Nový Falkenburk v této době zpustl a sloužil jen jako sýpka. Ke změně došlo až za dalšího majitele Johanna Moritze Liebiega z bohaté liberecké rodiny, který velkostatek koupil v roce 1901. Ten podnikl rozsáhlou novobarokní přestavbu zámku a učinil z něj své hlavní sídlo.

Dvacáté století

Náměstí Míru, severní část

Za první světové války byl v Jablonném zřízen zajatecký tábor, v němž se do roku 1918 vystřídalo přes 14 000 válečných zajatců z Francie, Srbska a Ruska. Tábor byl rozpuštěn v listopadu 1918, krátce nato bylo město začleněno do správního celku Deutschböhmen. Osobně se v tom angažoval jablonský rodák a starosta Vinzenz Kraus (1865–1926), který byl později poslancem Národního shromáždění. Za pomoci armády se Jablonné stalo součástí nově vzniklého Československa. Za první republiky bylo v Jablonném několik továren se zaměřením převážně na textilní výrobu, fungoval také městský pivovar zřízený již v roce 1863 ve zrušeném farním kostele Narození Panny Marie. Česká národnostní menšina založila v roce 1921 Českou besedu, od roku 1923 ve městě fungoval také Sokol. Podpora Čechů v převážně německém městě vyvrcholila v roce 1930 vybudováním české školy. Převaha německého obyvatelstva vedla k úspěchu Sudetoněmecké strany, která v obecních volbách v roce 1938 získala 27 z 30 mandátů v městském zastupitelstvu. Po Mnichovské dohodě obsadila město německá armáda (3. října 1938) a o týden později se Jablonné v rámci Sudetoněmecké župy stalo součástí Německé říše.

V rámci úsporných opatření byly roku 1942 k Jablonnému, správnímu okresnímu městu, připojeny Markvartice, Česká Ves a Zámecká. Okresní národní výbor se utvořil 28. května 1945. Do té doby zde poválečnou situaci řídilo několik jedinců, nejprve tři dny Dr. Zelenka. Na přání činitelů z Prahy a Turnova byla vytvořena okresní správní komise, jejímž předsedou byl ustanoven F. Soukup, místopředsedou B. Myslil a dalších devět členů; která obdržela k ruce tři úředníky. Dále byli povoláni z Prahy členové Svazu mládeže a tři pracovníci z Turnova. Osídlování začalo počátkem června 1945. První odsun německého obyvatelstva za pomoci stráže národní bezpečnosti a vojska se konal 18. července 1945. Z celého okresu se jednalo o 4 010 osob, ze samotného Jablonného o 1 250 osob v pěti transportech. Dvě třetiny německého obyvatelstva okresu byly odsunuty do konce prosince 1945 (asi 18 tisíc obyvatel).

V první etapě osidlování docházelo ke konfiskacím asi 40 průmyslových podniků (textil, hospodářské stroje, elektropotřeby, nábytek, sklo), v druhé přicházeli osídlenci (národní správci) zemědělských usedlostí, z okresů českých (Rychnov nad Kněžnou a Ledeč nad Sázavou) i slovenských. Ve třetím sledu byly osazovány živnosti a obchody. V roce 1948 byl zrušen okres Jablonné v Podještědí, město bylo přičleněno k okresu Liberec, od roku 1960 k České Lípě. Na poválečná léta stagnace navázala po roce 1969 cílená rekonstrukce a výstavba pohraničí, během 70. a 80. let vznikly nové budovy základní školy, nákupního střediska (1982) a zdravotního střediska (1987). V roce 1980 došlo v rámci integrace obcí k připojení dalších vesniček u Jablonného k městu. Byly to Heřmanice, Kněžice, Lvová, Petrovice a Postřelná. A také malé osady: Kněžičky, Kunová, Pole u Jablonného, Valdov, Zámecká, Zpěvná a Židovice. Přes četné destrukční zásahy v poválečném období si centrum Jablonného udrželo historický charakter především v prostoru náměstí Míru a Dominikánského náměstí, dochovaly se také četné roubené domy. Díky tomu byla v roce 1992 v Jablonném vyhlášena městská památková zóna. Turistickému ruchu napomohly změny po roce 1989 a znovuotevření hraničních přechodů do Německa. Zájem o Jablonné vzrostl v souvislosti s kanonizací patronky města Zdislavy z Lemberka, která byla papežem Janem Pavlem II. v roce 1995 prohlášena za svatou. Chrám sv. Vavřince získal o rok později statut basilica minor.

K 1. lednu 2007 bylo město vyňato z okresu Česká Lípa a začleněno do dopravně bližšího okresu Liberec, a to včetně připojovaných vsí.

Pamětihodnosti

• Dominikánský klášter Jablonné v Podještědí
• Zámek Nový Falkenburk
• Bazilika svatého Vavřince a svaté Zdislavy
• Kaple svatého Wolfganga
• Evangelický křížový kostel
• Morový sloup, který byl vztyčen jako poděkování za odvrácení morové epidemie v roce 1680
• Pivovarská věž – rozhledna, bývalý kostel Narození Panny Marie
• Zámeček Pachtů z Rájova
• Městské opevnění
• Barokní usedlost Palmeho dvůr
• Sochy svatého. Jana Nepomuckého a svatého Zdislavy na Dominikánském náměstí
• Sloup se sochou Boha Otce
• Socha svatého Vincence
• Socha Panny Marie Immaculaty

Osobnosti

• Georg Tectander z Jablonného (1581–1614), diplomat z doby vlády císaře Rudolfa II., vyslanec v Persii a v Moskvě
• Josef Johann Mann (1804–1889), entomolog, cestovatel, c.k. dvorní preparátor ve Vídni
• Vinzenz Kraus (1865–1926), starosta města, poslanec Českého zemského sněmu, později Národního shromáždění