Hodkovice nad Mohelkou

Historie

Teorie o vzniku

Od vydání zakládací listiny sedleckého kláštera (známé založení velmožem Miroslavem) Erbenem v Regestech kde jsou Hodkovice prvně nazývány městečkem. Je doložena i důležitá obchodní funkce městečka (právo vybírat clo, pořádání trhů). Janův syn Adam se účastnil stavovského povstání, proto byl majetek konfiskován a pod přímou správou panovníka spojen s panstvím Český Dub. Po potlačení stavovského povstání získal statek Jan z Oppersdorfu. Adamovi z Vartenberka se později podařilo získat zpět alespoň panství Skály a (Hrubý) Rohozec, poté se soudil s Oppersdorfem o hranice mezi panstvími mezi dubskými Hodkovic a rohozeckým Jílovým.) a k porozumění docházelo velmi pomalu. Z české školy se stala stejně jako z německé veřejná a záhy se stavěla i nová budova (otevřena 1925). Probíhala i stavební činnost, zejména na Liberecké silnici, kde byla vystavěna kolonie. V roce 1926 byla založena tradice závodů do vrchu z Hodkovic do Záskalí, po předchozích pokusech začala být využívána v roce 1936 náhorní plošina na Kostelním vršku k plachtění.

V řadě oblastí však po válce docházelo k neblahému vývoji. Významně ubylo obyvatel: Podle sčítání roku 1910 mělo město 3 022 obyvatel, z toho 2 530 mluvilo německy. V roce 1921 bylo shledáno 2 584 obyvatel, z nich se 923 přihlásilo k české národnosti. Po velké hospodářské krizi roku 1929 byl průmyslový liberecký okres značně zasažen (v této době končí Blaschkova továrna, pivovar skončil již roku 1925), v Hodkovicích bylo až 618 nezaměstnaných (v roce 1936). Po krátkém smíření obou jazykových skupin se od roku 1935 kvůli politické situaci v zahraničí začala znovu prohlubovat propast a velký úspěch slavila SdP Konrada Henleina. Po zabrání Sudet v roce 1938 odešlo z města 392 Čechů. V roce 1950 bylo v Hodkovicích 1534 Čechů, 74 Němců, 4 Rakušané, 2 Číňané a jeden Francouz. Kvůli poklesu obyvatel přišly Hodkovice o status města, v roce 1949 obec Hodkovice změnila úředně jméno na Hodkovice nad Mohelkou. Obec spravoval místní národní výbor.

Po roce 1948 docházelo na poli hospodářském k řadě experimentů. Od roku 1950 byla snaha o vybudování jednotného zemědělského družstva, ovšem tyto snahy nebyly úspěšné, projekt ukončen roku 1964 a začal hospodařit státní statek. Byla zrušena prosperující Grafická tiskárna (Ahrens). Naopak velký důraz byl kladen na provoz firmy Palux, která adaptovala prostory Blaschkovy továrny (po válce Pal, Autobrzdy, Monroe). Firma přečkala transformaci a funguje i po roce 1989.

V rámci obecní správy došlo k centralizaci, v roce 1963 bylo připojeno Záskalí, 1965 Radoňovice (počet obyvatel překročil 2 000 a Hodkovice byly opět městem, spravoval je městský národní výbor), v sedmdesátých letech 20. století potom i Jílové.

Při invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 projely městem tanky okupačních vojsk.

V šedesátých letech se také značně budovalo, sídliště Zálesí, lyžařský vlek v Buršíně. Do života města se vepsala stavba úseku dnešní silnice I/35 podél Hodkovic v roce 1969–1974, která rozrušila tradiční silniční ukotvení Hodkovic v krajině. Dopravní páteř byla odkloněna ze středu města, Pražská silnice se dokonce stala slepou. Spíše negativně se hodnotí některé stavební úpravy v centru města, stavba hmotově příliš výrazného kulturního domu a především zbourání staré rychty a Blaschkovy vily. Rozsáhlým projektem byla v roce 1964 budovaná rozvodna Bezděčín (na území obce Jílové, dnes tedy v Hodkovicích), která zejména kvůli pozdějšímu spojení s rozvodnou Babylon (okres Česká Lípa) zasahuje významně i do tvářnosti města.

Po roce 1989

V roce 1991 ve svobodných volbách slavilo úspěch Občanské fórum, národní výbor ukončil svoji činnost a nahradilo ho zastupitelstvo (15členné zastupitelstvo s pětičlennou radou, tři radní, starosta a místostarosta) a zvolen byl starosta Josef Havlík. Velký důraz byl položen na životní prostředí a jeho ochranu (vybudována čistírna odpadních vod). Byly obnovovány památky a centrum města – v roce 1990 byla symbolicky již po čtvrté ve 20. století umístěna na náměstí socha T. G. Masaryka. Úspěšně byl privatizován podnik Autobrzdy (dnes Monroe Czechia, s. r. o.), který je největším zaměstnavatelem ve městě.

Osobnosti a rodáci

• Johann Blaschka (1841–1906), textilní podnikatel a politik
• Konrad Blaschka starší (1810–1900), textilní podnikatel, zakladatel továrny
• Jan Karel Burde (1744–1817), řezač kamenů, otec Josefa Karla Burdeho
• Richard W. Eichler (1921–2014), kunsthistorik, zástupce hodkovických Němců v zahraničí
• Josef Fanta (1894–1974), řezbář a malíř
• Jaroslav Antonín Kellar (1924–1988), malíř a grafik, syn fotografa Antonína Kellara
• Josef Müller (1727–1817), řezač kamenů
• Wilhelm Peukert (1855–1932), inženýr, pedagog v Braunschweigu
• Theodor Spietschka (1863–1915), lékař v Brně
• Karl August Edler von Unger (1832–1909), syn Ferdinanda Ungera, povýšen 1872 do šlechtického stavu, vlastnil Malý Rohozec
• Václav Zajíček (1925–1989), grafik a heraldik
• Agraelus (* 1996), vlastním jménem Vojtěch Fišar, český streamer a youtuber