Chrastava

Historie

Vznik a středověk

Nejstarší osídlení bylo založeno již v 10. století slovanským kmenem Milčanů, ke kolonizaci vesnice na město došlo až během druhé poloviny 13. století, kdy král Přemysl Otakar II. do českého pohraničí pozval osadníky z německy mluvících oblastí, aby tento tehdy pustý kraj dosídlili a zúrodnili. Nejstarší dochovaná zmínka o obci pochází z knihy o placení desátků z roku 1352, kde již měla farní kostel jméno Craczauia. Město osídlili horníci ze saského města Pirna, kteří v okolí Chrastavy začali těžit měď, cín, olovo, stříbro a železo.

Během doby husitské stál nad městem nevelký dřevěný hrad, ze kterého Mikuláš z Kajšperka podnikal loupežné nájezdy do oblasti Lužice. Hrad byl i s přilehlým městem zničen vojsky Šestiměstí roku 1433. To samozřejmě vyústilo v pokles počtu obyvatel s následnou stagnací. Někdy bylo místo dokonce popisováno jako pusté.

Novověk

K částečné obnově města došlo již v druhé polovině 15. století, ovšem zásadní roli v dalším rozvoji města měl majitel grabštejnského panství Mikuláš II. z Donína, který v letech 1512–1539 obnovil Chrastavě městská práva, udělil městu řadu privilegií, včetně práva na vaření piva či hrdelního práva. V roce 1581, kdy byl majitelem zdejšího panství Jiří Mehl ze Střelic – vicekancléř českého království za vlády Rudolfa II., získala Chrastava svůj městský znak. Těžba rud v okolí města skončila v 16. a 17. století. Obyvatelé města byli nuceni změnit způsob obživy a ve městě začaly vznikat manufaktury – a to především textilní. Když se Chrastava stala roku 1855 okresním městem a roku 1859 byla městem vedena železniční trať z Liberce do Žitavy, vedlo to k prudkému rozvoji průmyslu i kulturního života.

Dvacáté století

Po podepsání Mnichovské dohody se celý okolní kraj stal součástí německé Třetí říše. V souvislosti s tím navštívil krátce dne 6. října 1938 Chrastavu Adolf Hitler. Během války se v místním závodě Spreewerk vyráběly granáty. V této továrně pracovali zajatci, totálně nasazení a ženy z nedalekého koncentračního tábora. Po skončení druhé světové války byla většina zdejších německých obyvatel nuceně vysídlena. V letech 1945–1948 poklesl počet obyvatel z 8000 na pouhé 3000.

Po roce 1948 bylo ve městě v provozu několik textilních továren (Feigl & Widrich, Textilana, Bytex, Kolora) a několik strojírenských podniků (Elitex, STS, LVZ). V roce 1956 přijelo na základě dohody komunistického Vietnamu a Československa do Chrastavy 100 vietnamských dětí (tzv. Chrastavské děti), sirotků po válce v Indočíně, na několikaletý pobyt. Děti byly ubytovány v budově pozdějšího výchovného ústavu a chodily do základní školy spolu s místními dětmi. Jednalo se o vůbec největší oficiální pobyt osob vietnamské národnosti na československém území. Jejich pobyt měl především svou symbolickou podstatu a režimy obou států byl propagandisticky využit, včetně návštěvy samotného prezidenta Vietnamu Ho Či Mina v Chrastavě při jeho oficiální návštěvě ČSR v červenci 1957.

Padesátá a šedesátá léta 20. století byla poměrně bohatá na společenský a kulturní život ve městě, ovšem v době normalizace došlo k výraznému útlumu většiny těchto aktivit. Tento nepříznivý stav byl ještě více prohlouben uzavřením a demolicemi prostorů určených pro kulturu a zábavu jako např. taneční sály v Hotelu Praha, či v restauraci Střelnice nebo Koruna. Výstavba nového kulturního domu v Chrastavě byla sice započata v druhé polovině osmdesátých let, objekt však nikdy nebyl dokončen a v současné době je již zdemolován.

Dne 28. září 2012 při otvírání nového mostu se zde odehrál tzv. chrastavský incident, útok na Václava Klause.

Povodeň 7. srpna 2010

Po vydatném nočním dešti stoupla v dopoledních hodinách hladina říčky Jeřice natolik, že se během několika málo minut vylila ze svého koryta a zaplavila prakticky celé město. K vodě z Jeřice se přidaly proudy vody z okolních polí, takže se město stalo pastí, ze které nebylo úniku. Řadu lidí musel ze střech domů zachraňovat vrtulník, evakuována byla většina obyvatel z centra i dalších částí města podél řeky.

Voda napáchala škody na veřejném i soukromém majetku, většina ulic města byla více či méně poškozená. Voda strhala všechny lávky přes Jeřici, ostatní mosty byly buď zničené anebo poškozené. Symbolem zkázy ve městě se stal krásný železný secesní most, který patřil mezi památky chráněné státem, a který se během povodně zřítil do rozbouřené Jeřice.

Škody způsobené povodní se jen v Chrastavě vyšplhaly až na jednu miliardu korun. Do této sumy jsou započítány škody na obecním majetku (místní komunikace, mosty a lávky, poničená infrastruktura), ale i škody na soukromém a krajském majetku (především krajské silnice).

Pamětihodnosti

• Kostel sv. Vavřince je dominantou města; halový novogotický kostel na nevysokém návrší byl do současné podoby přestavěn v letech 1866–1868, podle návrhu architekta Franze Thila z Liberce.
• Radnice, kamenná stavba na jižní straně náměstí roku 1646 nahradila dřevěnou vyhořelou; korouhvička věže roku 1683 opatřena Gallasovským erbem, křížkem a delfínem, roku 1812 prohlouben sklep, při kopání nalezen poklad mincí.
• Barokní morový sloup Zvěstování Panny Marie z roku 1732, na vrcholu socha Panny Marie mezi čtyřmi anděly držícími její atributy: závoj, modlitební knížka, roh hojnosti a šíp; NA středním stupni stojí sochy sv. Jana Nepomuckého, Víta, Václava, Josefa s Ježíškem, Antonína Paduánského, Vavřince, Floriána a Šebestiána
• Železný secesní most přes říčku Jeřici byl památkou chráněnou státem. Dne 7. srpna 2010 se během ničivých záplav zřítil do koryta řeky.
• Městské muzeum, založeno roku 1905; sídlí v někdejším nosticovském panském domě z 16. století, později přestavěném na zájezdní hostinec a později na hotel „Černý kůň“.
• Rodný dům malíře Josefa Führicha čp. 95, hrázděná patrová stavba, uvnitř nástěnné malby; nyní pobočka městského muzea.
• Muzeum hasičské techniky bylo otevřeno roku 1997.
• Curia Vítkov je replika velmožského dvorce z 12. století.
• Lípa Skautů u autobusového nádraží
• Meteorologický sloup, funkcionalistický objekt z roku 1932.

Osobnosti

Chrastava je rodištěm deseti akademických malířů. Nejvýznamnějšími z nich jsou J. Führich, V. Kandler a G. Kratzmann.

• Josef Führich (1800–1876), český akademický malíř; působil jako profesor na vídeňské umělecké akademii a roku 1861 byl povýšen do šlechtického stavu
• Vilém Kandler (1816–1896), český akademický malíř
• Gustav Kratzmann (1812–1902), český malíř, grafik a restaurátor
• Richard Placht (1880–1962), česko-rakouský sochař a medailér, vytvořil přes 300 plaket, medailí a mincí; působil v Hlavním mincovním úřadě ve Vídni
• Willi Sitte (1921–2013), německý akademický malíř, dlouholetý předseda Spolku výtvarných umělců NDR
• František Turpiš (1898–1918), účastník protihabsburského odboje, italský legionář, padl do zajetí a byl popraven
• Eduard Kratzmann (1810–1865), český lékař, zakladatel první dětské nemocnice v českých zemích
• Rudolf Loudát (1898–1944), účastník protinacistického odboje, za svou odbojovou činnost byl popravený v Drážďanech
• Rudolf Fuksa (1930–1952), účastník protikomunistického odboje, jako agent chodec popravený v Praze na Pankráci