Žacléř (Okres Trutnov)

Historie

Středověk

Na výběžku Žacléřského hřbetu byl pravděpodobně ve 13. století postaven zeměpanský hrad Scheczler (německy Schatzlar), jehož první písemná zmínka pochází z roku 1334, kdy byl českým králem Janem Lucemburským zastaven Bertoldovi z Lipé. Hrad měl pravděpodobně sloužit k ochraně obchodní stezky vedoucí z Prahy přes Hradec Králové do slezské Vratislavi. Od roku 1346 byl hrad lénem kladského purkrabího Albrechta z Křenovic. Pod hradem byla vybudována osada Bornfloss, která je poprvé zmíněna v roce 1352 a která byla po povýšení na město přejmenována na Bernstadt. Roku 1360 se zde uvádí farní kostel. V roce 1365 císař Karel IV. převedl Žacléř spolu s trutnovským lénem a městem Dvůr Králové na svídnicko-javorského knížete Boleslava II. a jeho manželku Anežku. Po Boleslavově smrti v roce 1368 připadl Žacléř spolu se Svídnickým knížectvím zpět české koruně, přičemž Anežka vykonávala vrchnostenská práva až do své smrti v roce 1392. Purkrabím byl v roce 1368 Hans von Seidlitz, kterého po roce vystřídal kněžnin lovčí Hinko von Seidlitz.

Za husitských válek sloužil žacléřský hrad Slezanům jako základna při boji proti husitům. Hrad byl obléhán, a podhradí bylo vypáleno. Od roku 1436 byl hrad často zastavován, mj. v roce 1440 Hanušovi z Varnsdorfu, který z hradu opakovaně podnikal ozbrojené nájezdy na slezská města. Třebaže se Slezanům podařilo získat a zničit některé hrady, byl žacléřský hrad ušetřen. S podmínkou, že do hradu budou moci kdykoliv vstoupit, pronajali Slezané hrad Žacléř v roce 1447 bratřím Hanušovi, Kunešovi a Oldřichovi Liebenthalerům, které následovali Jiří a Kryštof Cedvicové. Ti žacléřské panství prodali zemskému správci Jiřímu z Poděbrad. V roce 1454 Jiří Žacléř opět udělil jako dědičné léno královskému hejtmanovi na Trutnově Hanušovi z Varnsdorfu, který jej připojil k trutnovskému panství. Hanuš předal v roce 1471 Žacléř a v roce 1472 Trutnov svému zeti Fridrichovi ze Šumburka, zemskému hejtmanovi královéhradeckého kraje. Jeho majetek zdědilo společně jeho pět synů. V roce 1511 Žacléř vlastnili bratři Heřman a Karel. V roce 1521 Heřman Karla ze spoluvlastnictví vypudil. Kvůli zadlužení musel v témže roce žacléřský hrad postoupit bratrům Janu a Vilému Krušinovi z Lichtenburka, nadále si však zachoval právo pobytu na hradě. Poté, co byl obviněn ze znehodnocování půdy, byl hrad v roce 1523 vypálen trestnou výpravou pod vedením nejvyššího hejtmana Království českého, Karla z Minsterberka. Heřman uprchl do Lužice.

Novověk

Hrad nebyl obnovován. Byl zastaven Jindřichovi Berkovi z Dubé. Z důvodu majetkových sporů se král Ferdinand I. v roce 1532 nastěhoval na trutnovské a žacléřské panství. V roce 1534 přepsal hrad a panství na hraběte Jana z Hardeka, jako zálohu za Kladské hrabství, které Hardek dříve postoupil Koruně české. Hardek se panství vzdal ještě v témže roce ve prospěch horního hejtmana Kryštofa z Gendorfu, kterému od roku 1533 patřilo také vrchlabské panství. V roce 1551 převedl panství na svých šest dcer, které však majetek ve skutečnosti zdědily teprve po Gendorfově smrti v roce 1563. V roce 1555 začala na místě rozbořeného hradu výstavba renesančního zámku. V roce 1570 bylo na Žacléřsku objeveno černé uhlí a započala jeho těžba. Po sporech mezi úřady a poddanými císař Rudolf II. v roce 1590 žacléřské panství rozpustil a v roce 1599 ho prodal Gendorfovu zeti, Heřmanu Četrycovi z Karyše.

Na začátku třicetileté války žacléřské panství patřilo Heřmanu Cetrycovi z Karyše mladšímu, synovi stejnojmenného otce. V červnu 1622 panství od Cetryce za 1400 dukátů koupila Marie Magdaléna Trčková z Lípy, rozená Popelová z Lobkovic, manželka Jana Rudolfa Trčky z Lípy. Panství se skládalo ze zámku Žacléře, pivovaru, panského domu, městečka Bernštat (Žacléře), vsí Prkenný Důl, Bobr a Černá Voda. V témže roce k nim Marie Magdaléna připojila vesnice Lampertice, Bernartice, Královec a Bečkov, odkoupené od Křešovského kláštera. V únoru 1628 v protestantském Žacléři přenocoval Jan Amos Komenský při své cestě do Lešna. Byla to jeho poslední zastávka v Čechách, než je na česko-sezské hranici u Černé Vody navždy opustil. Po smrti Marie Magdalény v lednu 1633 přešlo panství na Jana Rudolfa Trčku z Lípy a jejich syna Adama Erdmana Trčku z Lípy. Po zavraždění Adama Erdmana v únoru 1634 následoval soudní proces, v němž všechen jeho majetek a posléze i majetek jeho otce propadl státu.

V březnu 1635 císař Ferdinand II. poprvé žacléřské panství spolu s žirečským panstvím přislíbil jezuitskému noviciátu při kostelu sv. Anny ve Vídni. Po konfiskaci panství ho dočasně spravoval Linhart Korka Cholovský z Korkyně a od září 1636 se již na panství objevují vídeňští jezuité. Prvním superiorem žirečské rezidence, a tedy představitelem vrchnosti pro Žacléř, byl P. Balthasar Bonningen. Roku 1642 získal Žacléř právo konat tři výroční a dva týdenní trhy, aby se mohl vzchopit ze zničení Švédy v roce 1639. Tím se stal plnohodnotným poddanským městem. Roku 1647 byl pro žacléřské panství vytvořen nový urbář. Převod panství na jezuity byl dokončen až v únoru 1652, za vlády Ferdinanda III., kdy byl zapsán do zemských desk. Pod vládou jezuitů bylo téměř výhradně luteránské obyvatelstvo postupně rekatolizováno. V počátcích se rekatolizace setkávala se silným odporem, který v roce 1651 přerostl v otevřené povstání vedené žacléřským purkmistrem Michaelem Finckem.

Roku 1732 byl významně přestavěn a rozšířen zdejší kostel. Během slezských válek, tedy válek o rakouské dědictví (1740–1748) a sedmileté války (1756–1763), městem mnohokrát prošla pruská i rakouská vojska. Jejich průchody a rabováním město značně utrpělo. V roce 1766 město poprvé navštívil císař Josef II. Po zrušení Jezuitského řádu v roce 1773 bylo panství přiděleno náboženskému fondu, a tedy se opět stalo státním majetkem. Během války o bavorské dědictví městem opět procházela pruská vojska. Po jejím skončení v roce 1779 do města znovu zavítal Josef II.

V roce 1838 bylo panství a zámek prodáno rytíři Karlu Pulpánovi z Feldštejna. Po zrušení dědičných panství je Žacléř od roku 1850 okresním městem vlastního soudního okresu patřícího do trutnovského politického okresu. Během prusko-rakouské války v roce 1866 přes Žacléř k Trutnovu pochodovaly jednotky pruského 1. sboru 2. armády. V roce 1879 byla založena porcelánka. V roce 1889 byla v Žacléři vybudována kanalizace. Na náměstí byla na místě bývalé radnice postavena nová budova okresního soudu čp. 10 (dnes sídlo pošty a muzea). V druhé polovině 20. století bylo v severní části města vystavěno sídliště Boženy Němcové.

Žacléř se nachází v oblasti Sudet, které byly už od středověku hustě osídleny sudetskými Němci. V letech 1938 až 1945 bylo město přičleněno (v důsledku uzavření Mnichovské dohody) k nacistickému Německu. Po skončení druhé světové války v roce 1945 bylo ze Žacléře odsunuto do Německa mnoho německých rodin, některé okolní obce zcela zanikly nebo byly později přidruženy k městu Žacléř jako osady. Ve sčítání lidu 2001 se k české národnosti přihlásilo přes 83 % obyvatel, k německé přes 10 % obyvatel a zbylé, podle deklarované národnosti, početněji zastoupené skupiny jsou Slováci a Poláci. Dodnes se každoročně pořádají posezení německých starousedlíků a jejich potomků.

Historické jádro města je od roku 2003 městskou památkovou zónou.

Pamětihodnosti

Hornický skanzen Žacléř
Renesanční zámek Žacléř
Barokní kostel Nejsvětější Trojice
Loretánská kaple při kostele z roku 1750
Socha svatého Floriána z roku 1873
Sloup se sochou Panny Marie z roku 1725
Kašna na Rýchorském náměstí
Klasicistní radnice čp. 181 a barokní až klasicistní měšťanské domy na náměstí
Uhelné doly Františka a Jiří
Klasicistní fara
Jižně od města budovaná dělostřelecká tvrz Stachelberg
Růžový palouček – památník na místě, kde Jan Amos Komenský na cestě do emigrace dne 4. února 1628 překročil českou hranici

Hrob rudoarmějců

Na žacléřském hřbitově se nachází společný hrob rudoarmějců, hned vedle něj je hrob francouzských vojáků. Oba hroby jsou z konce druhé světové války a jsou v neudržovaném stavu. Za éry socialismu se zde konaly pompézní vzpomínky s kladením věnců. Oslav se účastnily všechny tehdejší podniky ve městě, státní orgány a mládežnické organizace. Dnes oslavy výročí konce války probíhají za naprostého nezájmu občanů.

V umění

Na Růžovém paloučku, nedaleko Žacléře, se Jan Amos Komenský rozloučil se svou vlastí, o čemž se zmínil ve svém autobiografickém díle Pokračování v bratrském napomínání.
Karel Čapek navštěvoval Žacléř při svých pobytech v blízkých Malých Svatoňovicích.
Žacléř sloužil v průběhu 20. století jako inspirace pro obrazy Zdeňka Buriana.