Kuks

Historie

Rozsáhlý barokní komplex staveb v kulturní krajině na obou svazích nad řekou Labe dal postavit majitel zdejšího panství František Antonín Špork ( Sporck) v letech 1692–1724. Do roku 1694 byly postaveny lázně, ve své době jedny z nejvýstavnějších v Čechách.

Roku 1702 bylo postaveno divadlo a závodiště, 1704 lázeňský dům a domy pro hosty, v letech 1707–1716 špitální kostel Nejsvětější Trojice s rodinnou hrobkou a špitál Milosrdných bratří se zahradou. Roku 1710 byl dokončen zámek, v letech 1720–1724 přibyl nový lázeňský dům a Dům filosofů s knihovnou.

Už za života hraběte Šporka význam lázní postupně upadal; po jeho smrti vinou nezájmu dědiců lázně chátraly. Byly postiženy řadou povodní, požárů i válečných událostí. Roku 1770 bylo přestavěno severozápadní křídlo špitálu a v roce 1901 byl stržen vyhořelý zámek.

Převážně německojazyčná obec patřila v letech 1938–1945 do říšské provincie Sudety. Po válce byla většina původních obyvatel vysídlena.

Pamětihodnosti

Ze zámku a lázní na levém břehu Labe se do dnešní doby dochovaly jen fragmenty: terasovitá úprava terénu se zídkami a plastickým Šporkovým erbem, kaskádové schodiště se dvěma sochami tritonů a kašnami směrem k Labi, hostinec s původním názvem U Zlatého slunce, který roku 2003 částečně obnovil svoji činnost.

Na terase u hostince jsou proti sobě umístěny Braunovy sochy Davida a Goliáše (původně socha Herkommana). Nad ním na vyšší terase stojí dům správce panství. Další budovy ze šporkovské éry stojí na dnes uměle zvýšeném labském nábřeží; jedna lázeňská budova čp. 58 byla roku 2013 adaptována pro soukromé Rentzovo muzeum barokní grafiky a tisku. Na západ od centra obce se dochovala skupina památkově chráněných roubených chalup, z nichž převážná část vznikla v roce 1703 během výstavby lázeňského komplexu.

Další restaurace nese název Baroque, kterou do roku 2011 provozovala známá kukská postava, hostinský Jaroslav Vohradník. V někdejší Jeschkeho továrně na hedvábnou posamenterii (především stuhy), činné v letech 1904–1944, sídlí soukromé muzeum strojů a nástrojů. Secesní Jeschkeho vila slouží jako informační centrum, prodejna suvenýrů a map a komorní hotel.

Špitál s kostelem

Na pravém břehu Labe se do dnešní doby dochoval špitál s kostelem Nejsvětější Trojice, postavený v letech 1707–1712 podle projektu italského architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho a vysvěcený roku 1717.

V kostele je řada vynikajících obrazů, dříve připisovaných Petru Brandlovi, a celé dobové zařízení, v kryptě je hrobka Šporkovy rodiny a dřevěný oltář s krucifixem od Matyáše Bernarda Brauna z roku 1726.

Špitál (latinsky Hospital) byl původně určený pro vojenské vysloužilce ze Šporkových panství. Od roku 1743 je spravoval řád Milosrdných bratří. Nyní je ve správě Národního památkového ústavu. Expozice je věnována zakladateli Kuksu hraběti Šporkovi, baroknímu umění a lékárenství, se zachovalou barokní lékárnou. Sídlí zde České farmaceutické muzeum, pracoviště Univerzity Karlovy, ve sklepech je umístěna Česká banka vín.

Na severním okraji terasy je později přestavěná sýpka, dnes adaptovaná na restauraci. Na východní straně areál hospitalu uzavírá roku 2015 nově vysazená bylinková zahrada s buxusovými špalíry. Za ní stojí zrušený hřbitov s převážně vyrabovanými hroby, dochovala se jen rodinná hrobka Jeschkeových. Centrální hřbitovní kaple uprostřed hřbitova byla rozebrána. Půdorys základových kamenů uprostřed hřbitova je pravděpodobně pozůstatkem větrného mlýna.

Sochy

Na terase před špitálem je galerie alegorických soch barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna z let 1715–1718: na východní straně 12 ctností, na západní 12 neřestí. Uprostřed je socha Víry a na balustrádě sochy sedmi Blahoslavenství. Odtud směrem doleva (k východu) jsou sochy ctností: Anděl blažené smrti a dále Víra, Naděje, Láska, Trpělivost, Moudrost, Statečnost, Cudnost, Píle, Štědrost, Upřímnost a Spravedlnost. Směrem doprava (k západu) jsou sochy neřestí: Plačící anděl a dále Pýcha, Lakota, Smilstvo, Závist, Obžerství, Hněv, Lenost, Zoufalství, Lehkomyslnost, Pomluva a Lstivost. Originály jsou dnes umístěny v bývalém hlavním nemocničním sále špitálu nazývaném Lapidárium, na terase jsou jejich kopie. V expozici hospitalu a v Lapidáriu je také sedm ze souboru soch trpaslíků (kolem 1713). Socha Pravé míry je v nádvoří. Další cenné sochy jsou rozmístěny v barokní zahradě jižně od špitálu: Alegorie svobodných umění z roku 1701, Velký a Malý křesťanský bojovník (původně z Nového lesa) a z Betléma přenesený anděl Gloria (1731) a svatý Jeroným (1733) od A. Brauna.

Na levém břehu Labe před barokním hostincem U Zlatého slunce stojí socha Herkommana, která byla po zásahu církve a úřadů pozměněna na sochu Goliáše. Proti ní se u zdi hostince nachází Braunova socha Davida.

Další Braunovy sochy a reliéfy se nacházejí v lese u nedaleké vsi Žireč – viz Betlém (Kuks).

Zaniklé objekty

Níže na západ ve svahu k Labi stojící Dům filozofů se Šporkovou knihovnou zcela zmizel, stejně jako závodiště podél Labe, lemované sochami trpaslíků, po stranách býval dřevěný letohrádek (Lusthaus) a osově k němu holubník. Původní barokní most přes Labe s nedochovanými sochami harlekýnů byl v 19. století nahrazen ocelovou konstrukcí z holešovické železárny Leona Gottlieba Bondyho.

Památné stromy

Uprostřed obce je chráněna trojice památných stromů – Lípy v Kuksu ().