Hostinné

Historie města

Město Hostinné/Arnau má dlouhou historii. Na jeho místě byla prastará osada, existující již v době hradištní. Vlastní město bylo založeno v kolonizační době za panování Přemysla Otakara II. Poprvé se v písemných pramenech město připomíná v roce 1270 pod názvem Arnau – Orlí hnízdo.

Král Jan Lucemburský dal město jako panský statek roku 1316 míšeňskému šlechtici Půtovi z Turgova. Turgovští měli panství v zástavě až do konce 50. let 14. století. V roce 1359 syn krále Jana Lucemburského a pozdější římský císař Karel IV. věnoval Hostinné/Arnau magdeburskému purkrabímu Purkartovi, který byl jeho hofmistrem a blízkým rádcem. Ten na Hostinném/Arnau vykonával vrchnostenská práva až do své smrti někdy v letech 1369 nebo 1377.

Od roku 1418 se připomíná jako jediná vrchnost Jan V. Krušina z Lichtenburka. V roce 1423 se postavil na stranu Panské jednoty proti Janu Žižkovi. Ten proto po vítězství nad svými nepřáteli u České Skalice 6. ledna 1424 chtěl město dobýt, musel však odtáhnout s nepořízenou. K velké pohromě pro město Hostinné/Arnau došlo v roce 1610, kdy při požáru byly zničeny budovy kostela, zámku, školy, fary, radnice, pivovaru a spolu s tím i mnohé měšťanské d

V období pobělohorských konfiskací získal Hostinné/Arnau Albrecht z Valdštejna, císařský vojevůdce a úspěšný podnikatel. Za jeho vlády se panství stalo součástí frýdlantského vévodství a to na dobu více než sedmi let.

Po zavraždění Valdštejna získal v roce 1634 Hostinné/Arnau od královské komory plukovník Vilém Lamboy, který rok předtím koupil i Nové Zámky. Vilém založil jezuitskou rezidenci, kterou však pro skrovné ekonomické podmínky mniši roku 1659 opustili. Jeho syn Lambert dal základ k františkánskému klášteru, jenž však byl dobudován až v roce 1677. Jezuitská rezidence se dostala obci, která v ní zřídila školu.

V dalších obdobích se na hostinském panství vystřídala řada českých rodů. K důležité změně došlo však až v roce 1835, kdy byla budova zámku bratry Kieslingovými uzpůsobena pro výrobu papíru. To se stalo prvním impulsem k tomu, aby se Hostinné/Arnau stalo průmyslovým zázemím podhůří Krkonoš.

V roce 1938 bylo převážně německy mluvící město připojeno k nacistickému Německu v rámci Říšské župy Sudety. Po druhé světové válce byla většina původních obyvatel nuceně vysídlena a do města se nastěhovali čeští obyvatelé z vnitrozemí.

Osobnosti města

Mezi rodáky patří vynálezce hlubotisku a fotograf Karel Klíč (1841–1926), filozof a psycholog František Krejčí (1858–1934), z přírodovědců se proslavili botanik Vincenc Maiwald O.S.B., chemik a vynálezce RNDr. Emil Votoček (1872–1950); z humanitních oborů německý germanista Rudolf Fahrner (1903–1988), německý malíř a spisovatel Gerfried Schellberger (1919–2008); z umělců Carlo Valmadi – architekt a stavitel, nebo malíř a pedagog Vladimír Čeřovský.

Z politiků byli významní Karl Leeder a Carl Julius Eichmann, zakladatel úspěšné papírenské firmy v Hostinném/Arnau, která byla rozšířena za jeho syna o další pobočky, mj. pod vedením Gustava Roedera, a po znárodnění přejmenována na Krkonošské papírny (KRPA)

Negativně se zapsal do historie profesionální podvodník Viktor Lustig (1890–1947), známý jako „Muž, který prodal Eiffelovu věž dvakrát“.

Pamětihodnosti

• Historické jádro města, je městskou památkovou zónou, s čtvercovým náměstím lemovaným podloubími.
• Na západní straně renesanční radnice s postavami dvou obrů (výška obrů 4,8 m)
• Barokní morový sloup postavený v roce 1678 jako ochrana města před morem manželkou majitele panství Sibyllou Lamboyovou, na podstavci jsou umístěny sochy sv. Antonína, Jana Nepomuckého Rocha, Františka, Šebestiána a Ignáce, ve výklenku leží socha sv. Rozálie
• Děkanský kostel Nejsvětější Trojice, renesanční stavba z let 1597–1599, architekt Carlo Valmadi, nejstarší architektonická památka města, upravená později františkány
• Fara – renesanční budova z roku 1525 s fasádou zdobenou sgrafity.
• františkánský klášter – raně barokní budova konventu s knihovnou z let 1677–1684. Stavba prošla v letech 2011–2012 rekonstrukcí (nákladem 50 milionů korun), oceněnou jako Stavba roku –za příkladnou rekonstrukci ojedinělého raně barokního objektu se zřetelem k významné roli při rozvíjení historické identity sídla. V dubnu 2012 byla z větší zčásti otevřena veřejnosti, další obnova pokračuje v roce 2019. Areál se stal kulturně-společenským centrem regionu. Je v něm umístěno muzeum, galerie, knihovna, prostory pro zájmovou činnost spolků a neziskových organizací, umělecké školy atd. Klášterní kostel má pozoruhodnou dvoulodní chrámovou loď. Galerie antického umění vystavuje cennou sbírku sádrových odlitků antických soch, většinou z 19. století. Tato expozice je největší a nejcennější kolekcí svého druhu v České republice; a patří ke sbírce Ústavu pro klasickou archeologii Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
• Pfefferkornova vila