Martínkovice

Historie

První osídlení

Ze starší doby kamenné svědčí archeologické nálezy o přechodném výskytu lovců v této oblasti. Ta však od konce 5. století pustla a zarůstala pralesem. Po celý raný středověk zůstala neosídlená.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1255, kdy se v souvislosti s obchodní stezkou z Broumova do Kladska hovoří o českých osadách; jednou z nich je Březnice, dnešní Martínkovice.

Král Přemysl Otakar I. povolal prostřednictvím opatů broumovského kláštera Martina (1253–1278) a Bavora (1290–1332) rolníky z Durynska a Flander, aby zde zakládali vesnice po vzoru vesnic německých. Podél potoka vznikala lánová (přípotoční) vesnice. Březnici noví osadníci přejmenovali na Martinsdorf (též se uvádí Villa Martini nebo Mertensdorf, Marzdorf, Martinkowicze a Maerzdorf) a čeští obyvatelé s Němci postupně splynuli.

Feudální období

V roce 1677 jsou Martínkovice vedeny v urbáři jako druhá největší vesnice z 19 vesnic broumovského panství: žilo v nich 45 sedláků, 32 chalupníci a dávky, které odváděli, byly stejné jako dávky nejvýznamnější vesnice Broumovska Křinice.

V Martínkovicích stál i velký panský dvůr s ovčínem pro 300 ovcí.

Robotní povinnosti byly velice kruté vždy, ale v roce 1756, kdy klesl v Martínkovicích počet sedláků na 30, se staly otřesnými. Bylo nařízeno místo 1 925 dnů potažní roboty 3 692 dnů a k tomu 2 028 dní roboty ruční. Jinými slovy každý sedlák musel vykonat 147 dnů roboty ročně. Životní podmínky se staly až nelidskými neb třetinu roku tvořily svátky, kdy se nesmělo pracovat, druhou třetinu roku se robotovalo a jen poslední třetina roku zbývala na vlastní práci. Jelikož však potah, mnohdy i dva, musel sedlák živit celý rok, docházelo k tomu, že se sedláci potahů zbavovali a tím se z nich stávali chalupníci a domkáři se zanedbatelnou povinností 12denní roboty.

Martínkovice chudly.

V roce 1847 měla vesnice 1476 obyvatel.

Statky, které se v Martínkovicích dochovaly, většinou pocházejí právě z 19. století. Jedná se o zcela ojedinělé zděné stavby, které svým objemem, prostorovým uspořádáním, použitými stavebními prvky a členěním fasád – zvláště pak štítů – jsou výjimečné v České republice; říká se jim statky broumovského typu.

Turistika

Centrem obce prochází cyklotrasa 4000, cyklotrasa 4303. V západní části protínají území obce cyklotrasa 4001 a od rozcestníku Pod Velkou Kupou začíná cyklotrasa 4004. Na vyhlídku Kamenná brána vede žlutá turistická stezka a od rozcestníku Zaječí rokle začíná zelená turistická stezka.

Pamětihodnosti

• Kostel svatého Jiří a svatého Martina: krajinu na Broumovsku bohatí benediktini posvětili v 17. a 18. století církevními architektonickými skvosty. Patří k nim i skupina barokních kostelů z dílny Martina Allia a Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhoferů. Martínkovický kostel sv. Jiří a sv. Martina se vypíná nad řekou Stěnavou v dolní části obce. Je poprvé uváděn roku 1384 jako kostel farní. V roce 1650 k němu byla přistavěna kamenná věž, která jediná se zachovala při stavbě kostela nového (v raně barokním stylu) v letech 1692 až 1698 podle projektu Martina Allia. Hlavní oltář je zdoben monumentálními sochami sv. Vavřince a Štěpána z období kolem roku 1700. Socha Madony ze začátku 15. století, která patří k hlavnímu oltáři, byla spolu s dalším vzácným inventářem uložena do depozitáře. Stalo se tak poté, co zde roku 1992 uloupili sochu Madony z výklenku na jižní straně presbytáře. Autorem nástropní malby je Felix Antonín Scheffler. Vedle kostela stojí fara ze 17. století s hospodářskými budovami. Údajně bývala propojena podzemní chodbou s hostincem pod kostelem.
• Vojenský hřbitov z let 1914–1918 a 1939–1945: v roce 1915 byl mezi Martínkovicemi a Broumovem zbudován velký zajatecký tábor pro až 30 000 Rusů, Srbů, Rumunů, Černohorců, Italů aj. Více než dva tisíce jich zahynuly ´díky´ infekční epidemii a jsou pohřbeny v hromadných hrobech na tzv. vojenském hřbitově. Pro zhruba 400 rakouských vojáků bylo zřízeno na vojenském hřbitově zvláštní oddělení. Zajatci byli v táboře zaměstnáváni: rozvedli vodovod, postavili nové baráky, parní lázně, pekárnu a zemřelým kamarádům zbudovali podle návrhu zajatého ruského inženýra památník. Během 2. světové války zde bylo pohřbeno 122 ruských zajatců. Utrpení srbských válečných zajatců z první světové války se věnuje dokumentární film režiséra Snajina Miriće – nazvaný Sedm tisíc duší. Film rekonstruuje život v zajateckých táborech podle fotografií, které v Broumově pořídil táborový lékař Georg Langer a na jejichž základě vznikla kniha Petra Bergmanna Lager Broumov / Braunau, 1915-1918.
• Socha Panny Marie u silnice do Křinic
• Barokní most přes Stěnavu
• Dvě křížové cesty:
• křížová cesta u hřbitovní zdi ve východní části obce je tvořena kamennými kapličkami z 19. století s obrázky na plechu. V ohradní zdi hřbitova stojí také márnice
• křížová cesta u kaple Svaté Anny v západní části obce pod Broumovskými skalami (z roku 1798, do původní podoby obnovená a vysvěcená v roce 1999). Roku 2011 byla jednotlivá zastavení doplněna obrázky od martínkovického občana Přemysla Volfa