Jimramov

Historie

Počátky existence

Počátky osidlování oblasti

Osadu založil podle jedné z tradovaných verzí během 13. století blíže neznámý Jimram, snad syn kolonizátora Štěpána z Medlova. Tento Jimram spolu s Hermanem z Letovic před rokem 1269 zabral území na českomoravském pomezí, na které si činil nárok klášter v Litomyšli. Opat si stěžoval u krále Přemysla Otakara II., jenž roku 1269 vydal listinu, v níž vymezil hranici mezi oběma stranami a zároveň tak určil hranici mezi Čechami a Moravou, která v oblasti Jimramova vedla řekou Svratkou a poté podél potoka "Strachwiow" (dnes Trhonický potok) a podél „bílých kamenů“ (pravděpodobně hraničníky) ke Svitavě. (syn Štěpána I. z Medlova), Jimram (snad Jimram z Aueršperka; otec Geruše, o které se zmiňuje listina z roku 1325; z listiny z roku 1269), Jimram z Kamene (roku 1348 prodává majetek náležící k hradu Kameni)) domnívá, že ji až v polovině 14. století společně založili Archleb ze Stařechovic a Jimram z Pernštejna – v tomto případě vychází z listiny z roku 1365, kdy Archleb odkoupil Jimramovu část. Archleb ze Stařechovic vlastnil jen část Jimramova, neboť druhá část, snad polovina, patřila Jimramu z Pernštejna. Roku 1365 Archleb tuto část odkoupil za 10 hřiven pražských grošů každému z kolonistů. To by se v případě Jimramova mohlo jevit jako problém, nicméně do této podmínky spadaly i lesy, takže k jejímu naplnění pravděpodobně skutečně došlo. V roce 1391 Přesto se Jindřich stává nejstarší historicky doloženou osobou z Jimramova. Při podrobnějším studiu výslechů členů této družiny se dá říci, že Skály byly v této době z části opuštěné a lapkové hledali útočiště především v Jimramově a jeho bezprostředním okolí. Zda využívali jimramovskou tvrz a zda vůbec tato tvrz ještě existovala, není z dochovaných historických pramenů zřejmé. V rovině spekulací zůstávají možnosti, že lapkové sídlili přímo v Jimramově a obyvatelé vsi se k nim přidávali během výpadů. Stejně tak nemůžeme s určitostí říci, zda obyvatelé věděli, čím se tito lidé živí, kde sídlí, zda měli z jejich přítomnosti nějaký prospěch či zda je dokonce jejich přítomnost neinspirovala k podobným činům.) Žofie, manželka Jana Tovačovského z Cimburka.

V roce 1447 získala Žofie svůj zděděný majetek zpátky, ovšem již bez panských sídel, neboť Skály nechal v roce 1440 oblehnout a ještě ve stejný rok nebo v roce 1441 zbořit Hynek Ptáček z Pirkštejna, který jej měl původně převzít od Jana z Brezan, a tvrz v Jimramově zpustla a zanikla patrně někdy ve 20. letech 15. století. Jako odpůrce vkladu je zmiňován jistý Zich ze Svratky, který si nárokoval věno v Ubušíně.

Jimramov za husitských válek

Zmínky o náboženském vyznání obyvatel Jimramova a okolí v období husitských válek se nám dochovaly ve farní katolické kronice. Zde je uveden následující záznam: „...celý kraj během náboženských a selských válek od katolické víry odpadl a částečně k Husitům, částečně Lutheránům přistoupil“. V té době vlastnil panství Erhart ze Skal, který byl, stejně jako jeho manželka Eliška z Bučovic a další příslušníci rodu pánů z Kunštátu, kališníkem. Proto katolíci Skály oblehli a pobořili. V této době katolíci napadli i Jimramov, ale ten zůstal kališnický. Zatímco v nedalekém Dalečíně se po válkách opět dařilo lupičství, zmínky o situaci na Jimramovsku z této doby chybí.

Jimramov za Pernštejnů

Roku 1462 koupil Jan II. z Pernštejna Jimramov od Jana Tovačovského z Cimburka a právě za Pernštejnů začal rozvoj městečka. Tehdy jimramovské panství tvořilo městečko s kostelem a farou, hrad Skály (ten byl již zbořený) a obce Javorek, Ubušín, Sulkovec, Unčín, Pavlovice a Lhota. Význam obce vzrostl po roce 1475 za Viléma II. z Pernštejna, který roku 1500 rozdělil majetek na několik dílů, přičemž Jimramov se dostal do tzv. novoměstsko-jimramovského dílu, a jeho syna Jana, za nějž se začal vytvářet samostatný jimramovský díl. V roce 1537 získal Jimramov od císaře Ferdinanda I. právo pořádat dva osmidenní jarmarky s frejunkem, tedy dobou, kdy směli zboží nakupovat i kupci z jiných obcí – a to v pondělí před Povýšením sv. Kříže a ve čtvrtek na Boží vstoupení. Navíc dostal také právo pořádání týdenních trhů na každé pondělí. Zároveň také bylo potvrzeno povýšení Jimramova na městečko. Kdy k tomuto povýšení došlo, však není známo – Mons. František Havránek v knize Paměti městečka Jimramova uvádí rok 1350, který ovšem nemá podložený žádným historickým pramenem, v zemských deskách kraje brněnského (ZDB) je Jimramov takto označován v roce 1392. Janův syn Vratislav II. z Pernštejna připojil k Jimramovu 11 obcí, dále vydal obecní zřízení, právo várečné, právo výčepní, daroval lesy na Padělku, Prosičce a Holém vrchu a osvobodil obyvatele městečka od robot. Roku 1578 vrchnost jimramovským odsouhlasila vlastní pečeť, o deset let později prodali Jan V. a Maxmilián z Pernštejna panství Pavlu Katharinovi z Katharu, zemskému purkrabímu Markrabství moravského.

Jimramov za dalších majitelů

Katharinové z Katharu a Dubští z Třebomyslic

Pavel Katharin z Katharu kromě Jimramova odkoupil také Pernštejn (1596) a Kunštát (1599), čímž se zařadil mezi nejbohatší feudály doby. Jelikož městečko bylo centrem panství, rozhodl se sem z Dalečína, kde předtím sídlil, přenést svoje sídlo. V roce 1589 velkou část městečka zničil požár, v následujícím roce Pavel Katharin potvrdil Jimramovu původní privilegia – pouze právo várečné postoupili jimramovští jemu – a městečku navíc daroval pozemek na stavbu nové radnice a stavební materiál na obnovu domů. Vybudováním šlechtického sídla stoupl význam Jimramova, který získal soudní pravomoc a také byla založena purkrechtní kniha. Po smrti Pavla Katharina roku 1600 došlo mezi jeho dědici ke sporům, od nichž panství v roce 1603 koupil za 18 000 zlatých Vilém Dubský z Třebomyslic.

Vilém Dubský z Třebomyslic pocházel z obce Třebomyslice u Horažďovic. Na Moravu se dostal roku 1570 a stal se zde nejvyšším sudím., hospodářský dvůr, pivovar, prachovna a cihelna. Jak vyplývá z dalších listin, tak ještě v roce 1656 nebyla řada objektů znovu obydlena.

V roce 1650 se panství ujal hrabě Ferdinand Leopold z Náchoda. V pamětní knize jimramovské se o něm píše následující:

Zatímco v roce 1656 bylo v Jimramově obydleno 74 domů, na konci vlastnictví panství pány z Náchoda jejich počet klesl na 63.

V roce 1664 Ferdinand Leopold postoupil jimramovské panství své manželce Terezii Františce z Gallasu. Hlavní zájmem jak pánů z Náchoda, tak následně Gallasů (zastoupených pouze manželkou Ferdinanda Leopolda), bylo získat z panství co nejvíce peněz bez ohledu na poddané, které silně poškodila třicetiletá válka. K roku 1664 měli představitelé jimramovského a dalečínského panství zaplatit Ferdinandu Leopoldovi dluh ve výši 344 zlatých, což se nestalo. Vzhledem k tomu, že to nebyla jediná dlužná část, nechal purkrabí zavřít jimramovského primátora do vězení a později převést do Kunštátu. Jimramovským se následně podařilo s velkými problémy sehnat 144 zlatých, zbytek dluhu spláceli v určených lhůtách.

Ferdinandovou smrtí v roce 1674 vymírá rod pánů z Náchoda, ovšem už v roce 1669 se novým majitelem panství stal Jan Václav Novohradský z Kolovrat.

Novohradští z Kolovrat, Bornstettové a Nübernové

Nedlouho po zakoupení panství se Jan Václav Novohradský z Kolovrat pustil do jeho obnovy. Ačkoliv postupně došlo k opravám všech usedlostí a obdělávání polí, ještě v roce 1674 nebyly všechny domy obydleny. V červenci roku 1680 zasáhla Jimramov morová rána, kdy během půl roku zemřelo 147 osob, Později se dostala do sporu s obyvateli Poličky. Jednalo se o spor o louky za řekou Svratkou, které si nárokovala jak Polička, tak i Jimramov. Když chtěli poličští pozemky obhospodařovat a sušit na nich seno, Anna Žofie proti nim vytáhla spolu s poddanými. celý objekt prostřednictvím kryté chodby spojila s oratoří katolického kostela. V roce 2011 uplynulo již 650 let od první zmínky o Jimramově.

V letech 2006–2010 působil jako starosta Pavel Kalášek, od roku 2010 tuto funkci vykonává Ing. Josef Homolka.

Pamětihodnosti

Jelikož se městysu vyhnula komunistická paneláková zástavba, zachoval si Jimramov starobylý ráz. Převážně v centru obce se nachází přes 60 domů zahrnutých v roce 1991 do Městské památkové zóny. Nedaleko obce se nachází přírodní památka Prosička.

Kostel Narození Panny Marie

Kostel Narození Panny Marie je farním kostelem v Jimramově, podobu získal při přestavbě ke konci 18. století.

Evangelický kostel

Evangelický kostel v Jimramově byl postaven naproti kostelu Narození Panny Marie ke konci 18. století. Je chráněn jako kulturní památka.

Kostel sv. Matouše

Kostel byl vystavěn v letech 1767–1769. Roku 1783 byl však zrušen a přeměněna na byty. Dnes je v havarijním stavu. V jeho blízkosti stávala v minulosti kaple stejného zasvěcení, která byla později přeměněna na byt a roku 1954 zbořena. Podle ní se jmenuje i nedaleká ulice.

Pohřební kaple Belcrediů

Novogotická pohřební kaple rodiny Belcrediů byla v Jimramově postavena v roce 1832, v hrobce je pohřbeno 16 členů rodiny.

Christianeum

Chrisianeum je budova bývalého kláštera v Jimramově.

Evangelická fara

K výstavbě došlo krátce po vydání Tolerančního patentu, v letech 1789–1791. Toleranční patent umožňoval kromě římskokatolického vyznání také vyznání augšpurské, helvetské a řeckopravoslavné. V letech 1957–1959 došlo v budově k vybudování sborového sálu, tzv. Karafiátova síň. Autorem byl architekt Pavel Bareš a její zdi zdobí výjevy z Broučků. V roce 1985 došlo na základě návrhu Miroslava Rady k jejímu upravení.

Socha svatého Jana Nepomuckého před Horní školou

Barokní socha sv. Jana Nepomuckého pochází pravděpodobně z roku 1712. Nechala ji vytvořit Marie Anna z Nübern. Na podstavci se nachází erby Bornstettů a Nübernů a také latinský nápis – HaeC petra DIVo NepoMVCeno posIta est. Velká písmena představují piktogram letopočtu 1712, který je buď rokem příchodu Nübernů na jimramovské panství, nebo rokem zhotovení sochy. Je považována za jednu z nejstarších v bývalém novoměstském okrese.

Původně stávala před zámkem, později před kostelem a nyní je před Horní školou.

Radnice

Jimramovská radnice stojí v centru Jimramova a je chráněna jako kulturní památka.

Zámek Jimramov

Klasicistní zámek Jimravov stojí v centru městysu a je chráněn jako kulturní památka.

Rodný dům bratří Mrštíků (dům čp. 156)

Stojí na skále nad dnešním soutokem Svratky a Fryšávky, za mostem na Borovnici na pozemku Loukotovského gruntu, jeho jádro pochází z roku 1802. V roce 1927 byla ve skále pod domem odhalena pamětní deska Aloisovi a Vilémovi Mrštíkovým. Jejím autorem je akademický sochař Julius Pelikán. Samotná budova má obdélný půdorys a jde o přízemní stavbu s valbovou střechou.

Rodný dům Jana Karafiáta (dům čp. 10)

Dům se nachází na náměstí Jana Karafiáta v Jimramově. V roce 1846 se zde narodil spisovatel Jan Karafiát. Na fasádě je umístěna bronzová pamětní deska, odhalená roku 1936, od akademického sochaře Antonína Lhotáka nebo výtvarníka Františka Anýže. Ve štítě ve dvoře domu se nachází nápis Postaveno s pomocí Boží nákladem France Mašíkem pod numerem 10 1830. Nápis byl později překryt a znovu objeven roku 1867, jak dokazuje dodatečně připsaný štítek.

Horní škola

Budovu z let 1800–1806 nechal uprostřed náměstí vystavět hrabě Antonín Belcredi, o čemž svědčí iniciály A.H.B. a letopočet 1801 ve štítě budovy. V roce 1886 byla budova upravena. Dnes je zde výstavní síň a Síň jimramovských rodáků s expozicí p. Karla Slavíčka, spisovatelů bratří Mrštíků a Jana Karafiáta. V expozici je dioráma od Jiřího Trnky Broučci, které bylo vystaveno na světové výstavě v Bruselu v roce 1958.

Domy v okolí náměstí

Většinou jsou klasicistní, v okolí náměstí se zachovaly i domy roubené z 18. století.

Vila Josefa Železného

Vilu ve stylu funkcionalismu nechal v letech 1936–1937 v Dolní ulici postavit zdejší obvodní lékař Josef Železný. Autory byli čerství absolventi Akademie výtvarných umění Jaroslav Kincl, Lev Krča a Stanislav Tobek, jejichž učitelem byl Josef Gočár. Budova má ocelovou kostru.

Jelikož se stavba nachází v záplavovém území, nebyla vila podsklepena. Jedná se o typickou funkcionalistickou stavbu s plochou střechou a terasou. Vstupní venkovní schodiště kryté markýzou tehdy ústilo do prvního patra s ordinací a zázemím a za ní s kuchyní a v přilehlé snížené části obývací pokoj s jídelnou a dětským koutem. Ve druhém patře se nacházely kajutové ložnice a terasa nad obývacím pokojem. V přízemí pak pokoj služebné, garáž a další technické zázemí. Během povodní v letech 1938, 1965 a 1997 byla vila částečně zaplavena.

V současné době se jedná v oblasti o ojedinělou ukázku funkcionalistické stavby, srovnatelná snad jen s vilou Gustava Jaroška od Ludvíka Hilgerta v Dalečíně. Objekt je chráněn jako kulturní (od roku 1958) a technická památka.

Osobnosti

Rodáci

• hrabě Egbert Belcredi (1816–1894), politik, ekonom, mecenáš
• hrabě Richard Belcredi (1823–1902), politik
• František Břenek (1842–1915), učitel, nadučitel a poštmistr, vynálezce posunovací tabule (1890); otec spisovatele Otýna Břenka
• Jan Bukáček (1861–1940), senátní prezident Nejvyššího soudu
• JUDr. Emil Čermák (1902–1963), právník, autor Kroniky Zubří země
• Čeněk Dobiáš (1919–1980), malíř
• František Dobiáš (1898–1982), malíř, spisovatel
• Václav Dobiáš (1920–1945; Ing. in memoriam), odbojář, popraven nacisty v roce 1945
• Josef Groulík (1906–1984), sbormistr, kapelník, učitel hudby, varhaník
• Alois Horák (1896–1968), starosta Jimramova (1938–1945), předseda místního odboru Klubu českých turistů
• Jan Jelínek (1910–1969), vydavatel, publicista, spisovatel
• Jan Karafiát (1846–1929), českobratrský evangelický farář, autor první české pohádky pro děti Broučci: pro malé i velké děti (1876)
• Bohuslav Kozák (1903–1938), malíř
• Mons. ThDr. Josef Laštovica (1925–2012)
• Ing. Emil Mašík (1861–1925), projektant, profesor na Vysokém učení technickém v Brně
• Alois Mrštík (1861–1925), spisovatel a dramatik
• MUDr. Norbert Mrštík (1867–1905), překladatel z ruštiny a polštiny, fejetonista, lékař
• Vilém Mrštík (1863–1912), spisovatel, dramatik, překladatel a literární kritik
• Karel Pohořelý (1912–2003), úředník, projektant, amatérský historik, autor souboru Velká jimramovská kronika
• Jaroslav Popelka (1917–1987), jezuitský kněz, misionář v USA a Kanadě, podílel se na vydání Kroniky Zubří země
• doc. RNDr. Jan Sedláček, CSc. (1920–1981), docent na matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity, matematický statistik
• doc. PhDr. Stanislav Sedláček (1919–2002), emeritní proděkan filosofické fakulty Univerzity Palackého
• Karel Slavíček (1678–1735), jezuitský astronom a geometr na císařském dvoře v Pekingu
• MUDr. Emil Schusswohl (1866–1905), majitel a hlavní lékař Libušiných lázní a vodoléčebného ústavu v Bechyni
• Miroslav Vlček, rychlobruslař, československý reprezentant

Další osobnosti spojené s Jimramovem

• Michal Blažek (1753–1827), druhý evangelický farář v Jimramově, z Jimramova řídil v letech 1796–1809 jako superintendent celou moravskou superintendenci helvétského vyznání (h.v.)
• PhDr. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský (1861–1943), první předseda Českého olympijského výboru a spoluzakladatel Mezinárodního olympijského výboru
• Bohdan Hejduk (1864–1944), pedagog, první ředitel jimramovské měšťanské školy
• Josef Kheil (1866–1946), hudebník, pedagog, fotograf
• Josef Mrštík (1905–1945), pedagog, odbojář; zastřelen Němci
• Jan Evangelista Nečas (1849–1919), básník, překladatel; propagátor Vysočiny
• Matěj Josef Sychra (1776–1830), katolický kněz, jazykovědec, obrozenecký spisovatel

Zajímavosti

• V roce 2005 se Jimramov překvapivě probojoval do celostátního finále soutěže o město roku. V roce 1997 se dostal mezi 4 nejlepší obce v soutěži městských památkových zón – O nejlepší přípravu a realizaci programu regenerace památkových zón.
• Městys si také oblíbili filmaři. Natáčela se tu např. část předposledního dílu Četnických humoresek či pohádka O kominickém učni a dceři cukráře. Na podzim 2014 zde probíhalo natáčení nového seriálu Česká televize s názvem Četníci z Luhačovic.
• Pravděpodobně světovým primátem se může městys pyšnit v soudnictví. Od počátku 17. století (asi od r. 1611) zde totiž Jan Dubský z Třebomyslic zavedl podmíněné tresty a místo vysedávání v žaláři nucenou práci.
• V Jimramově existovalo také 5 mlýnů. Dodnes stojí pouze dva.
• Jimramov je zmiňován v textu písně Kinedryl kapely Květy na albu Květy Květy z roku 2020.