Radonín

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1224, v roce 1303 čtvrtinu vesnice darovala Jitka z Hodic farnosti v Želetavě. V roce 1406 pak byl Radonín uváděn jako odumřelý statek, který byl společně s Valčí a Krahulovem darován markrabětem Joštem Janovi Hovorkovi z Hartvíkovic. Po smrti Jana Hovorky se jeho manželka Markéta spojila se Smilem z Heraltic a Adamem Mikulou z Račic, protože potřebovala ochranu proti Hynkovi z Pacova, který si činil nároky na Hovorkův majetek. Již v roce 1409 se přela Markéta s Hynkem z Pacova o tom, že jí násilím drží majetek ve Valči a Radoníně. Markrabě Jošt však rozhodl, že většina Hovorkových statků bude darována Mikulášovi z Mochova.

Markéta se však znovu vdala za Bernarda ze Šimkovic a ti se spolčili na majetek ve Valči a Radoníně. Bernarnd ze Šimkovic spory mezi majiteli Radonína vyřešil tak, že vyplatil věno své manželky Markéty a přenesl jej na Nosislav a tak se stal Radonín majetkem pánů z Mochova. V roce 1437 zakoupili Radonín pánové z Náramče a v roce 1447 pak byl Radonín v držení Drslava z Opatova a Želetavy. Na konci 15. století se pak Radonín stal součástí brtnického panství.

Roku 1852 byla postavena školní budova, ale učitel byl do vesnice povolán až roku 1855, v roce 1895 byla školní budova rozšířena. V roce 1871 byla ve vsi postavena kaplička.

Kolem roku 1960 byl do vesnice přiveden vodovod a povrchová kanalizace.

Do roku 1849 patřil Radonín do brtnického panství, od roku 1850 patřil do okresu Jihlava, posléze od roku 1855 do okresu Třebíč. Mezi lety 1850 a 1895 patřil Radonín pod Zašovice a mezi lety 1980 a 1990 byla obec začleněna pod Přibyslavice, následně se obec osamostatnila.

Pamětihodnosti

• Kaple na návsi pocházející z roku 1871.
• Památník obětem první světové války.
• Asi jeden kilometr jihovýchodně od vesnice se, už v sousedním katastrálním území Brtnický Číchov, nachází terénní pozůstatky středověkého hrádku Střeliště, který zanikl nejpozději v patnáctém století.