Proseč

město, 79 obyvatel k 1.1.2014, 34,02 km2
znak Proseč
Proseč

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Proseči.
  • Kostel sv. Mikuláše (nejstarší gotická část pochází z 13 století)
  • Sousoší Nejsvětější Trojice (kulturní nemovitá památka zapsaná na seznamu v majetku města Proseč)
  • Evangelický kostel (podán návrh na zapsaní stavby včetně zdobených lavic do seznamu kulturní nemovitých památek)
  • Dům čp. 61 - Muzeum dýmek s expozicí historie Prosečska (kulturní nemovitá památka zapsaná na seznamu v majetku města Proseč)
  • Evangelická škola čp. 7 (kulturní nemovitá památka zapsaná na seznamu v majetku města Proseč)
  • Dům čp. 74 české spisovatelky Terézy Novákové
  • Pomník v parku gen. Svatoně a kpt. Sošky - Paseky (pomník je postaven v místě, kde byli zastřeleni SS oba partyzáni)
  • Pomník obětem světových válek v areálu základní školy
  • Socha Terézy Novákové v areálu základní školy
  • Rozhledna Terezka
  • Platenární stezka
  • Litinový kříž s nápisem v parčíku uprostřed náměstí

Historie

Proseč vznikla v druhé polovině 12. nebo ve 13. století na území v majetku benediktinského kláštera v Podlažicích. Na počátku jejích dějin stál zřejmě útulek pro pocestné putující po stezce od Chrudimě na Moravu (název Proseč naznačuje místo prosekané v pohraničním hvozdu). S tím souvisí i zasvěcení kostela sv. Mikuláši, mj. patronu obchodníků a lidí na cestách. První písemné zmínky o obci jsou z poloviny 14. století (1349 list arcibiskupa Arnošta z Pardubic, zmiňuje prosečský kostel a farnost; k roku 1368 se mluví o „oppidum Prossiecz“ – opevněném osídlení, městečku Proseč).

Při tažení husitských vojsk r. 1421 byl vypálen jak podlažický klášter, tak Proseč jako jeho majetek. Oblast se dostala do držení husitských hejtmanů, rod Kostků z Postupic vystavěl v nedaleké obci Boží dům kolem r. 1470 hrad (odsud nový název obce Nové Hrady), od té doby náležela Proseč k novohradskému panství.

Na počátku 17. století získal panství katolický rod Trautsonů. Osvícenské 18. století přináší do Proseče mnohé změny. R. 1719 získává Proseč první městské privilegium a právo na konání dvou týdenních a dvou výročních trhů a následujícího roku městský znak. Je založena také první škola vedle kostela. Ve 20. letech proběhlo přerozdělení půdy rovnoměrně mezi hospodáře a v souvislosti s tím také výstavba nového náměstí s jednotnými dřevěnými domky s podsíňkami (v posledním dochovaném z těchto domků se v současné době nachází muzeum). Proseč měla rychtu, pod níž patřili i obyvatelé vsí Záboří, Martinice, Paseky, Podměstí (dnes městské části), Svatá Kateřina, Bor a Zderaz. R. 1750 získává novohradské panství rod ze Chamaré, následujícího roku získává Proseč druhé městské privilegium a také sloup se sochou sv. Trojice, stojící uprostřed náměstí. V Proseči je obnovena samostatná farnost a u kostela vystavěna fara. Po vydání tolerančního patentu vzniká i evangelický (resp. helvetský) sbor a spolu s ním škola, kostel a fara.

Od 17. století se datuje historie prosečského sklářství. Pracovalo se v panských sklárnách v Záboří a později na Posekanci (na plochách uvolněných těžbou dřeva pro provoz sklárny vznikly obce Paseky a Martinice). Sklářští odborníci přišli z Německa, později na ně navázaly domácí osobnosti, které se uplatnily i po uzavření sklárny r. 1883 - Bohdan Kadlec jako ředitel sklárny v Harrachově a Alois Metelák jako ředitel sklářské umělecké školy v Železném Brodě. Z dalších průmyslových odvětví se v Proseči rozvíjelo lnářství a plátenictví, po jejich úpadku spojeném s nástupem bavlnářství potom výroba dýmek, nejdříve domácká, postupně vznikají dílny s celoročním provozem s více zaměstnanci a samostatné pasírny.

Proseč se dál rozvíjela i v 19. století, její podobu radikálně proměnil požár r. 1868, při kterém dřevěné náměstí lehlo popelem. Postupně vzniká v obci pošta, četnická stanice, spolek hasičů, čtyřtřídní obecná i pokračovací průmyslová škola (současně funguje i dvoutřídní evangelická škola). Založen byl také spolek ochotnického divadla, Svatojosefská jednota, Sokol a jeho katolický protějšek Orel. Život nejen na Prosečsku zachytila ve svých dílech spisovatelka Teréza Nováková, která zde zakoupila domek a jezdila sem na letní i dlouhodobé pobyty. Nové století přináší další změny ve vzhledu náměstí – domy jsou přestavovány na zděné, nastavují se patra, je postavena nová radnice a po přesunutí hřbitova je realizována novostavba kostela. Přibývají nové ulice. Ve třicátých letech udělila Proseč domovské právo německým spisovatelům Heinrichu a Thomasi Mannovým a dalším členům jejich rodiny, které jim umožnilo vycestovat z fašistického Německa do Spojených států. Jejich přítelem byl známý germanista a syn Terézie Novákové, profesor Arne Novák. Za války operovaly na Prosečsku skupiny partyzánů. V r. 1945 fungovalo v Proseči 18 podniků na výrobu dýmek, většina z nich byla ale během komunistického režimu zlikvidována. Přesto dýmkařská tradice žije dodnes jak v tovární podobě, tak jako domácí řemeslo, a je prezentována v Muzeu dýmek, údajně jediném muzeu dýmek v Česku.


Oficiální web město Proseč:
www.prosec.cz

PSČ Proseč: 538 64 až 539 44

Počasí

Počasí

Zdroj textu cs.wikipedia.org

V okolí