Toužim (Okres Karlovy Vary)

Historie

Místo bylo osídleno pravděpodobně na přelomu 12. a 13. století, při kolonizaci horního povodí Střely. První písemná zmínka je z roku 1354, kdy je zde připomínáno proboštství s kostelem svatého Jana Křtitele v majetku milevských premonstrátů. Tomu pravděpodobně předcházel kolonizační dvorec šlechtice Jiřího z Milevska, který zřejmě daroval nebo odkázal jím založenému klášteru v Milevsku. Toužim byla od počátku až do konce feudalismu správním centrem toužimského panství. Opevněného proboštství se za husitských válek zmocnili (kolem 1429) a pak i zástavně drželi (1437–1488) kališničtí rytíři z Vřesovic. Ti proboštství přestavěli na gotický hrad. U hradu byla v roce 1469, po neúspěšném obléhání pány z Plavna, útvinskými měšťany založena osada a na ní privilegiem panovníka Jiřího z Poděbrad dne 8. července 1469 přenesena městská práva tehdy zaniklé Útviny. Kromě toho král povolil Janovi z Vřesovic nové městečko opevnit.

Město získali do zástavy (1489) a posléze od milevského kláštera do dědičné držby (1538–1565) katoličtí páni z Plavna, kteří dali hrad přebudovat na renesanční zámek. Toužim stala jejich hlavní venkovskou rezidencí a centrem správy rozsáhlého majetku. Panství roku 1560 zahrnovalo 32 vsí, města Toužim a Krásné Údolí a městečko Útvina. Také rozšířili městská práva: 1500 (nový znak a pečetění červeným voskem, vybírání cla a druhý výroční trh), 1536 (pivovárečný monopol). Na rozvoj města, obchodu i řemesel měl velký vliv také rozmach hornictví v Krušnohoří a ve Slavkovském lese.

Za Lobkoviců z Hasištejna (1565–1623) se rozvoj města utlumoval, panství s městem bylo Kryštofu Hasištejnskému z Lobkovic dočasně zkonfiskováno, v roce 1623 pak nuceně odprodáno katolickému císařskému vojevůdci, sasko-lauenburskému vévodovi, Juliu Jindřichovi. Ten městu sice odpíral některá práva, ale ochránil jej před drancováním za třicetileté války. Vévodský dvůr podnítil rozvoj umění a uměleckých řemesel. Po přenesení rezidence a vrchnostenské správy do Ostrova začal úpadek města, oživení za vlády markrabat bádenských (1689–1789). Dále bylo panství s městem v držení panovníka, v roce 1837 jej vydražili vévodové Beaufort-Spontin. Po skončení feudalismu se město nestalo sídlem státních orgánů.

Obyvatelé města se živili řemesly a obchodem, většina z nich však současně provozovala i zemědělství (za městem stávaly Stodoly – stodolní čtvrť). Obchodovalo se na tržišti na náměstí, při týdenním čtvrtečním trhu a při výročních trzích. Řemeslnické cechy v Toužimi: cech sladovníků (1485), spojený cech kovářů, kolářů a bednářů (1563), obuvníků (1629), krejčích (1638), hrnčířů (1654), zedníků (1655), řezníků (1655), tkalců (1670), soukeníků (1687), kovářů a kolářů (po roce 1690), truhlářů, zámečníků a pekařů.

V 19. století se rozvinulo obuvnictví, na které navázaly dvě malé obuvnické továrny. Železnice vybudovaná v roce 1898 podpořila další rozvoj menšího průmyslu (parní pivovar, pila, mlýn, kamenolom).

Po roce 1945 došlo, podobně jako jinde v českém pohraničí, k vysídlení německého obyvatelstva. V roce 1949–1960 byla Toužim sídlem okresu (nejmenší okresní město v Československu). To přispělo k rozvoji města a jeho růstu, vybudovány nové průmyslové podniky (STS, OZAP, Triola), rozšířena pila. Toužim se stala sídlem spotřebního družstva Jednota s velkoskladem a Oblastního podniku služeb Toužim. Zemědělskou velkovýrobu rozvíjel místní státní statek. Pro zaměstnance nových podniků bylo severně od historického jádra vybudováno panelové sídliště s občanskou vybaveností.

V letech 2012 až 2013 probíhala rekonstrukce náměstí Jiřího z Poděbrad. Byly odstraněny původní historické i novodobé povrchy, položena nová žulová kamenná dlažba, zbudována byla nová parkoviště pro automobily, lavičky, stožáry pro osvětlení a také socha Jiřího z Poděbrad. Slavnostní otevření proběhlo 4. prosince 2013. Původní cena byla 38 588 568 Kč, ale náklady nakonec dosáhly 41 696 876 Kč. Rozpočtová cena byla 67 774 187 Kč.

Pamětihodnosti

Historická zástavba města Toužimi má status městské památkové zóny. Jde o doklad urbanistického řešení města založeného v období pozdní gotiky na území ČR. Jádrem zóny je středověké založené město vymezené hradbami, s pravidelnou uliční sítí a parcelací, se zajímavým funkčním členěním parcel a zástavby, mnoho domů obsahuje pozdně gotická jádra. Cennou součástí zóny je rozsáhlý areál dnešního zámku a významná je také dochovaná vazba volné krajiny na historické sídlo.

Areál zámku (Horní a Dolní zámek s pivovarem, hrázděný objekt hospodářského dvora, kočárovna, kaple sv. Kříže) – pozůstatek původně rozsáhlého komplexu tvořeného Horním a Dolním zámkem, hospodářským dvorem, pivovarem a parkem s letohrádkem. Horní zámek obsahuje zbytky proboštství a gotického hradu, rozšířené mohutným pozdně gotickým palácem, upravovaným v 16. až 18. století (nástěnné malby), do dnešní podoby degradoval na počátku 19. století. Dolní zámek vznikl renesanční přestavbou předhradí kolem roku 1544, do dnešní podoby upraven na konci 18. století, dochování dřevěné malované stropy z roku 1653. Severně zámku je barokní pivovar z poloviny 18. století, při něm renesanční kašna a barokní kaplička sv. Kříže. V Karlovarské ulici při zámku najdeme pozůstatky Dolní městské brány zbořené v roce 1848
Areál farního kostela Narození Panny Marie – původně pozdně gotický jednolodní kostel z doby po roce 1488 s boční kaplí z roku 1699 byl v letech 1738-42 barokně přestavěn a rozšířen o patrovou sakristii s panskou oratoří stavitelem Johannem Schmiedem, v roce 1752 pak rozšířen o druhou boční kapli a v letech 1774-78 barokně upraven. Do dnešní podoby byl obnoven po požáru v roce 1872. V interiéru barokní nástěnné malby iluzivních oltářů J. J. Kramolína. V areálu kostela barokní kaple Olivetské hory a bývalé školy čp. 8
fara čp. 64/65
bývalá městská radnice čp. 35 – historická radnice s městským znakem nad vchodem je stavba pozdně gotického založení, upravovaná v 16.-19. stol. po požárech, s unikátním zbytkem bednění klenby ve sklepě. V minulosti byl součástí radnice i sousední dům čp. 98 s klenutou síní.
děkanství čp. 19 – barokní novostavba z let 1738–1742
Steinbachův dům čp. 51 – pozůstatek barokní rezidence sasko-lauenburského vrchnostenského úředníka Antonína Steinbacha se starším pozdně gotickým jádrem
mariánský (morový) sloup a městská kašna na náměstí Jiřího z Poděbrad
opevnění města
kaple sv. Anny
městský dům čp. 43 s renesančním portálem
můstek pod zámkem
gotické a renesanční podzemí jádra města
měšťanské domy čp. 53, 56/57, 58, 98
předměstský dům čp. 115
skladiště čp. 328
bývalá měšťanská škola čp. 330
Cisterciácké (trapistické) Opatství Matky Boží v Novém Dvoře u Dobré Vody