Horní Kounice

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1235.

Obec patřila řádu johanitů, o čemž pojednává další z prvních písemných zmínek (15. 9. 1248) ze znojemského farního kostela (jednalo se o desátcích z obce Raklinice), kde figurují i dva johanité – kněz Mikuláš a laik Ortulf – z Horních Kounic /fratres hospitalis de Cuniz/

Nelze vyloučit, že Horní Kounice byly darem krále či markraběte johanitům v Mailbergu.

Vesnice vznikala pomocí emfyteutického práva kolem roku 1210.

Dne 22. 9. 1318 podepsal Jan Lucemburský listinu, díky které získávají Horní Kounice velmi významné privilegium. Král se obrací na komtura a jeho spolubratry /comendatori et fratribus ordinis cruciferorum sancti Joannis Jerosolimitani in Chunicz/ a ustanovuje, že Horní Kounice mají být do budoucna městečkem (povýšení vesnice na město – pozn. aut.) /ut villa ipsorum Chunicz oppidum forense seu locus forensis esse debeat/ s právem trhu v úterý každého týdne.

Komenda v Horních Kounicích měla desátky z obcí Horní Dubňany, Dukovany a Bohuslavice.

Před 25. 4. 1424 se Horních Kounic zmocnil Jan z Kunštátu, jelikož se píše "seděním na Horních Hounicích". Páni z Kunštátu se v Horních Kounicích zabydleli a začali zde vařit pivo. Brzy však museli přestat.

Roku 1506 patřili Horní Kounice Janu z Veitmile.

Popis pečeti a erbu pochází z roku 1552 od Ferdinanda II.