Pohořelice

Historie

Pohořelice patří mezi prastará města Moravy. Nachází se na území starého osídlení, kde byly nalezeny doklady pobytu lidí již z mladší doby kamenné. Kontinuální osídlení z této doby až do současnosti, později v podobě zemědělsko-obchodního sídliště, bylo umožněno výhodnou polohou na průsečíku obchodních cest a v blízkosti relativně snadného přechodu přes řeku Jihlavu. Status Pohořelic tak klesl z města královského na město poddanské. Od dob Pernštejnů také náležely Pohořelice k Židlochovickému panství, které bylo rovněž v majetku tohoto šlechtického rodu.

Pohořelice v 19. století

Na počátku 19. století Pohořelice utrpěly nesmírné hmotné škody opět v souvislosti s probíhající válkou a tahem vojsk přes jejich katastr, tentokrát šlo o Napoleonské války (1803 až 1815). V roce 1819 Ditrichštejnové prodali majetky, včetně Pohořelic, císařské habsbursko-lotrinské rodině, potomkům císaře Leopolda II. Zanikla prastará patrimoniální správa, kdy o osudech poddaných rozhodoval zprostředkovaně majitel panství a zemské úřady. Místní občané si nově utvářeli své volené obecní samosprávy. Pohořelice tak přestaly úředně náležet k Židlochovickému panství, jehož součástí byly od roku 1514. Pohořelice byly začleněny pod krajský úřad brněnský, okresní hejtmanství hustopečské a soudní okres Židlochovice.

Na vrchnostenských dvorech v Pohořelicích byl zrušen trojpolní systém hospodaření, na pastvinách po dřívějších rybnících se začal chovat dobytek (zejména ovce) a byly pěstovány nové plodiny, především cukrová řepa. V Pohořelicích byl vybudován cukrovar a díky cukrovarnickému podnikání a nově přistěhovaným pracovníkům nastal ve městě opět výraznější hospodářský rozvoj. V roce 1859 se ve městě nacházelo 6 hostinců, 4 cihelny, zednický mistr, barvíř pláten, hodinář, 2 hokynáři, modistka, 4 kováři, 2 koláři, 3 řemenáři, 4 truhláři, 2 zámečníci, 7 krejčích, 4 obuvníci, bednář, kožišník, 3 pekaři, řezník, perníkář, provazník, 2 hrnčíři a kloboučník. V židovské čtvrti pak své služby poskytovalo dalších přibližně 15 řemeslníků a obchodníků. Dále byl předisponován dosavadnímu nájemci (Hrušovanská rafinerie a.s.) a od 1. 7. 1923 přešel do nájmu Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický v Hodoníně.

Dvory Hildegardin, Marie (též U Cyrila) a Vilémův byly i s pohořelickým cukrovarem v roce 1923 prodány koncernu Akciových rafinerií rolnických cukrovarů v Olomouci, který vytvořil velkostatek Dolní Kounice – Pohořelice s ředitelstvím v Pohořelicích s výměrou 2 807 ha (z toho 1 905 ha zemědělské půdy a 9 dvorů). Za první pozemkové reformy bylo z něho rozparcelováno 1 816 ha, ze 389 ha vytvořeno 7 zbytkových statků a ostatní půda byla vlastníkům propuštěna ze záboru (v roce 1935 činila výměra velkostatku 1 102 ha (se 4 dvory).

Poválečné období

Vedle lidských ztrát utrpěly Pohořelice i velké materiální škody. Muselo být asanováno 40 domů. Urgentně byly opraveny zničené mosty, které vyhodilo do povětří ustupující německé vojsko. K 17. květnu 1945 bylo ve městě evidováno 2 735 obyvatel, z toho 1 731 uvedlo českou národnost (63 %). Němci v Pohořelicích v následujících měsících setrvávali obvykle jen kvůli svým smíšeným manželským svazkům. Mnohé polnosti zůstaly ležet ladem, protože se o ně již nestarali bývalí němečtí hospodáři. Ve velkostatcích chyběli zaměstnanci.

Do roku 1950 se do Pohořelic přistěhovalo 976 nových obyvatel, povětšinou z okresů Moravy. Poválečné Pohořelice měly nově převážně zemědělský ráz, na rozdíl od předválečného řemeslnicko-průmyslového charakteru. V roce 1990 se Cvrčovice opět osamostatnily.

Od roku 2003 jsou Pohořelice obcí s rozšířenou působností, jejich správní obvod čítá celkem 13 obcí. Do konce roku 2006 se nacházely v okresu Břeclav, od té doby náleží do okresu Brno-venkov.

Pamětihodnosti

Paarův zámeček

Barokní stavba, která vznikla kolem roku 1693 na pokyn hraběnky Marie Paarové, z rodu Paarů, dědičky části židlochovického panství. Ve druhé polovině 19. století objekt odkoupila obec Pohořelice a od té doby slouží místním potřebám školství. Od 80. let 20. století je stavba kulturní památkou. Zámeček stojí ve dvoře ZŠ Pohořelice. Po rozsáhlé rekonstrukci v roce 2019 v budově vzniklo 5 nových školních učeben vybavených keramickou dílnou, kuchyňskou linkou, teráriem a akváriem, v přízemí je umístěna prostorná hala pro pořádání výstav a vernisáží, v zahradě byl zbudován amfiteátr.

Bývalý Hotel Pfann

Jeden z nejstarších dochovaných světských domů v Pohořelicích. První písemná zmínka o něm (Dvůr „U Okrouhlého kamene“) pochází z roku 1598. V roce 1682 jej nechala hraběnka Marie Anna Františka z Valdštejna barokně upravit jako své přechodné reprezentativní sídlo. Nejpozději od roku 1840 byl nájemcem tohoto tzv. vrchnostenského hostince Andreas Pfann. V roce 1847 jej odkoupil. V té době nesl hostinec název „U Orla“. Pozdějšími úpravami rodinou Pfannových (kupříkladu přístavek hygienického zařízení, dekorativní dlažby, barokní průčelí) se status stavby fakticky změnil ze zájezdního hostince na, na svou dobu moderní, hotel. V roce 1945 byl rodině Pfannových hotel zkonfiskován. V roce 2020 byla dokončena generální oprava objektu a vzniklo zde zázemí pro skauty, klub důchodců, mateřské centrum a sociální poradnu.

Stará radnice

Byla postavena v roce 1903 jako reprezentační sídlo městské spořitelny. Fasáda budovy, bohatě zdobená štukem s ornamentálními a figurálními motivy, je doplněna věží a také balkonem, ze kterého byly pronášeny projevy v dobách významných historických změn.

Lovecký zámeček Leopoldsruhe

Stavba byla zbudována po roce 1747 moravským architektem Františkem Antonínem Grimmem ve stylu baroka, zadavatelem byl Leopold hrabě z Ditrichštejnu. Areál zámečku leží v části Velký Dvůr města Pohořelice. Dvoupodlažní zámeček s kaplí v západním křídle, Nyní zámeček slouží jako tzv. dům na půli cesty.

Bunkry lehkého pohraničního opevnění

V reakci na německý anšlus Rakouska v březnu roku 1938 se Československo rozhodlo postavit druhé obranné postavení na jižní Moravě (jako doplnění již existujícího opevnění, které se nacházelo blíže k hranicím s Rakouskem). Jeden ze stavebních úseků vedl také katastrem Pohořelic (stavební úsek 15). V létě roku 1938 začala faktická stavba opevnění. Stavební úsek 15 se podařilo jako jediný v oblasti kompletně dokončit. Sestával ze 71 objektů lehkého opevnění vzor 37 (tzv. řopíků), z toho v katastru Pohořelic jich bylo 29. Do současnosti se jich zde dochovalo 21.

Hildegardin (Hornoleský) dvůr

Jedná se o šlechtický velkostatek sestávající z přízemních hospodářských a obytných budov. Vznikl v letech 1847-1848., kdy čtyři hlavní objekty areálu jsou uspořádány symetricky po stranách čtvercové parcely a jsou spojeny ohradní zdí, která je přerušena třemi branami. Areál je druhotně architektonicky znehodnocen pozdějšími přístavbami a je v soukromém vlastnictví. Dřívější románský farní kostel, který na místě stál nejpozději v roce 1222, byl po požáru v roce 1278 nahrazen gotickou trojlodní stavbou. V interiéru se nachází vzácné gotické fresky z roku 1324. Věž kostela, o výšce 30 m, sloužila i jako obytná strážní věž. V interiéru je dokonalá akustika.

Osobnosti

• Samuel Brünner (1858–1939), akademický malíř
• Viktor Emanuel Frankl (1905–1997), rakouský neurolog, psychiatr a psychoterapeut, zakladatel logoterapie
• Franz Rund (1853–1933), starosta Pohořelic, moravský zemský poslanec
• Karel Strnad (1885–1915), kapitán C. a k. válečného námořnictva, velitel vojenské ponorky
• Robert Šlachta (* 1971), politik, policista a celník
• Věra Špinarová (1951–2017), zpěvačka