Senetářov

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349, kdy je v moravských zemských deskách uskutečněn zápis o prodeji holštejnského panství, které od Čeňka z Lipé kupuje Vok I. z Holštejna. Senetářov se na listině uvádí jako Czynolz. V roce 1371, kdy nechal Vok II. z Holštejna zapsat své manželce věno na vsích svého panství, se Senetářov nazýval Senotycz. V majetku pánů z Holštejna byla ves až do roku 1437, kdy panství koupil Hynek z Valdštejna a Židlochovic. V roce 1459 se Vokovi V. z Holštejna podařilo získat Senetářov nakrátko zpět, ale již roku 1464 ho spolu s Kotvrdovicemi, pustou západní polovinou Podomí a pustými vesnicemi Dvorce a Budkovany vlastnil Smil z Loděnice, který vystavěl v Kotvrdovicích tvrz. V roce 1480 byl majitelem Senetářova Jiřík ze Zhoře, o deset let později Jan Heralt z Kunštátu, ale již roku 1492 vlastnil kotvrdovické panství včetně Senetářova Václav Gedeon z Olešničky. V rukách tohoto rodu byl Senetářov až do roku 1574, kdy vesnici získal Bernard Drnovský z Drnovic na Rájci. Poté sdílel Senetářov osudy rájeckého panství, které vlastnili Rogendorfové a po nich Salmové.

Na konci 16. století zemřelo na následky morové epidemie velké množství senetářovských obyvatel. V 17. století došlo ke zvětšení katastru obce, kterému připadla západní polovina zaniklého Podomí a části katastrů zaniklých vsí Bystřece a Dvorců.

Počátkem 17. století bylo v obci 24 domů. V roce 1846 šlo o 78 domů a 580 obyvatel. Roku 1900 v obci žilo 747 obyvatel. Škola zde byla postavena roku 1860.

Za druhé světové války se stal Senetářov součástí tzv. „Vyškovské střelnice“ a byl násilně vystěhován. Po ukončení německé okupace se občané mohli vrátit zpět do svých domovů. V letech 1969–1971 byl v obci postaven kostel sv. Josefa.

Pamětihodnosti

• Kostel sv. Josefa – kostel postavený za komunistického režimu v letech 1969–1971, dílo architekta Ludvíka Kolka
• Krucifix u kaple
• Socha svatého Josefa