Pamětice (Okres Blansko)

Historie

Pravěk

Katastr obce Pamětice byl obýván odedávna. Archeologické výzkumy prokázaly dávná sídliště ve východní části katastru. Specificky v jeho jihovýchodní části (zvaná Kovářovice) bylo identifikováno sídliště laténské kultury (zhruba 1. století př. n. l.). O něco západněji bylo (část V Dílech) bylo identifikováno sídliště z mladší doby římské (asi 2.–3. století n. l.). Byly tu nalezeny fragmenty obsahu z železářských pecí. Archeologická zpráva nicméně uvádí, že tu nebyla prokázána rozsáhlejší hutnická výroba. Při silnici do Sudic se pálilo vápno, poslední pece zanikly roku 1875. Ve východní části bývaly také nalézány zkameněliny mořských živočichů.

Středověk

První zmínka o existenci vesnice pochází z listiny z roku 1145, kdy olomoucký kníže Ota vyměnil pozemky s premonstrátským klášterem v Litomyšli. Tato listina však byla pravděpodobně falzum. První věrohodný záznam lze datovat až do roku 1167. Mnoho historických záznamů již není k dispozici, což ztěžuje přesné určení vzniku vesnice. Nicméně v tomto období skutečně docházelo ke kolonizaci této oblasti a mnoho sousedních obcí vzniklo ve stejné době. Podle historika Ladislava Hosáka byl region Malé Hané ještě na počátku 12. století téměř liduprázdný a významná kolonizace začala až v jeho druhé polovině. Noví osadníci přicházeli zejména z jihu díky příznivým klimatickým podmínkám, které vedly k výraznému růstu populace. V průběhu 13. století byla vesnice ve vlastnictví premonstrátů, což potvrzuje zmínka z roku 1233, kdy byla ves označována jako Pamejtz. Moravský markrabě Přemysl tehdy rozšířil pravomoci kláštera nad touto vsí a dalšími obcemi. Roku 1295 byla ves spolu se sousedními Kladoruby a Vokovem prodána vyšehradskému proboštu Janovi. V této době byly všechny tři vesnice zničeny válkou a část obyvatelstva vymřela.

Další zmínka o vesnici pochází z roku 1385, a to z listiny o převodu ročních příjmů Oldřicha z Boskovic a jeho synů. V roce 1447 došlo ke sporu mezi Jiřím z Kunštátu, tehdejším majitelem boskovického panství, a Janem, správcem minoritského kláštera. Ze sporu vyplynulo, že příjmy nebyly odváděny pouze z vesnic zmíněných v předchozí listině, ale také z dalších, například z Drválovic a Velenova. V roce 1458 vrátil nový český král Jiří z Poděbrad boskovické panství Vaňkovi Černohorskému z Boskovic jako vyrovnání dluhů. V následujících letech byly k boskovickému panství plně připojeny i Pamětice. Na konci středověku se Pamětice staly součástí konsolidovaného majetku Boskoviců, a další rozvoj ovlivnila renesance za Ladislava z Boskovic.

První záznamy o pamětické šlechtě pocházejí z roku 1382, kdy Markéta z Podolí postoupila svému manželu Pešku z Pamětic svá práva na podolský statek. V roce 1385 je zmíněn další příslušník tohoto rodu, Beneš (či Benešek) z Pamětic, který byl komorníkem moravského markraběte Jošta. Beneš měl na starosti nejen Pamětice, ale i další vesnice na Vyškovsku, nejčastěji zmiňovanou vsí jsou Habrovany. Beneš vlastnil tvrz, které se v roce 1394 násilně zmocnil rytíř Jan Moravanský z Kobeřic, ale od roku 1406 byla opět ve vlastnictví pamětické šlechty. Později jsou doloženy další osoby pamětické šlechty, například syn Beneše, Jan z Pamětic a Mikuláš Abeceda z Pamětic. Záznamy pocházejí ze sporů o dvory a vesnice na Vyškovsku. Na přelomu 14. a 15. století se tedy zájmy pamětické šlechty upíraly na vzdálenější místa a sídlo mnoha členů rodu se přesunulo do Habrovan. V tomto období byla moc rodu největší. V jednu chvíli vlastnili Nový hrad u Blanska. Husitské války však naprosto změnily poměry, a poté měly Pamětice již jediného vlastníka, boskovický velkostatek.

Pamětice postihlo neštěstí během prusko-rakouské války v roce 1866. Část populace nakažena morovou nákazou (cholerou), čemuž padlo nemálo obětí. Na přelomu 19. a 20. století se u části Amerika kopala šamotová hlína, avšak kvůli špatným možnostem transportu a podzemním vodám se od těžby odstoupilo. Roku 1911 byla postavena cesta na Sudice, později na Vísky. Roku 1914 pamětičtí muži odcházeli do války. Přilehlé polnosti museli obhospodařovat pouze ženy, děti a starci. Po vsi se také potulovali tyrolští vystěhovalci, kteří obtěžovali místní obyvatelstvo. Do školy se chodilo pomálu, byl kritický nedostatek učitelů. Za války padlo sedm místních mužů. Do ruského zajetí upadlo devět mužů a od italského tři.

Novodobé dějiny

Roku 1919 byla ve vesnici zřízena elektrická rozvodní síť. Ve dvacátých a třicátých letech probíhala tzv. pozemková reforma, kdy se část půdy přerozdělila menším rolníkům. Reforma se dotkla Pamětic zejména roku 1931, kdy se obec ucházela o lesy na západě katastru od pánů z Boskovic. V zimě 1928/1929 dosáhly sněhové závěje výšky dvou metrů. Aby toho nebylo málo, v létě toho roku zde zuřila prudká bouře, která v lesích vykácela celé paseky.

Během velké hospodářské krize místní nezaměstnaní občané těžili kameny. Právě místo, kde dnes stojí zbytky kamenolomu bylo získáno roku 1931 díky pozemkové reformě. Roku 1936 byla upravena náves a zřízena kanalizace. V roce 1937 bylo rozhodnuto o stavbě nové hasičského domu, ve stejném roce byla místní zvonice (z roku 1840) nahrazena kapličkou. Dne 25. ledna 1938 večer obyvatelé pozorovali polární záři. Toho roku v okolí zuřila epidemie slintavky a kulhavky, obec však až na jeden případ zůstala ušetřena.

Středem Malé Hané měla procházet říšská dálnice tzv. exteritoriální dálnice Vídeň–Vratislav. Mnoho místních občanů pracovalo právě zde a v jihovýchodní části katastru byl pro ně zřízen tábor s dřevěnými domy, zbytky se zde dají najít dodnes. Místní úsek obstarávala berlínská firma Carl Rose. K občanům se nastěhovávali vedoucí pracovníci, kteří byli buď říšští Němci, či sudetští Němci z Brna. Zatímco chování říšských Němců bylo vynikající, u sudetských se to říci nedalo. Mnoho obyvatel bylo překvapeno dobrými podmínkami oproti místním československým firmám (pracovní doba osm hodin, relativně vysoké mzdy).

V roce 1940 byla vesnice v ohrožení. Nad částí obce Amerika stála asi 25 metrů vysoká dřevěná rozhledna, která byla vybudována pro vojenské účely. Někdo na ni vylezl, pověsil bílé prostěradlo s pěticípou rudou hvězdou a po slezení nařezal hlavní stožáry. Gestapo tehdy obklíčilo obec a hrozilo vypálením. Nikdy se však nic u pamětických občanů nenašlo a za přispění tehdejšího starosty Zvejšky se nic vážného neudálo. Stavba se na Malé Hané zastavila roku 1941 a firma Carl Rose se přesunula do Polska. Firma chtěla vzít do Polska i místní pracovníky, ale mnozí se bránili. Občané se narychlo začali zaměstnávat buď ve zbrojařských továrnách či v zemědělství, aby nemuseli nastoupit do Polska. Roku 1942 kvůli nedostatku pracovních sil byli někteří mladší občané nasazeni do Říšského Německa. V dubnu a květnu 1945 projížděly obcí nekončící kolony vojáků a uprchlíků (včetně Vlasovců), kteří po cestě zahazovali zbraně, aby co nejrychleji unikli sovětským jednotkám. Sovětská armáda obcí neprojela. Bezprostředně po válce začal odsun Němců, okolo padesáti obyvatel (necelých 20 % tehdejší populace) se rozhodlo k osidlování Svitavska.

Do roku 1946 byla v obci nejsilnější Československá strana lidová, dále následovaly strany agrární, malozemědělská a velmi ojediněle komunistická a národně socialistická. Po roce 1948 přišlo znárodnění půdy, které se nejvíce dotklo bohatších statkářů a živnostníků. Roku 1957 bylo založeno jednotné zemědělské družstvo. Na konci šedesátých let byla postavena budova dnešní prodejny se smíšeným zbožím. Roku 1984 se slavnostně otevřel kulturní dům. Prvním starostou v demokratické éře se stal Jaroslav Staněk, který roku 2020 obdržel v Senátu Parlamentu ČR ocenění k třiceti letům služby obci. Roku 2003 byl pod částí Hřesko dokončen místní rybník. Ve stejném roce obec získala v soutěži Vesnice roku bílou stuhu za činnost mládeže a o rok později modrou stuhu za společenský život.