Mladá Vožice

město, 2721 obyvatel k 1.1.2014, 31,58 km2
Mladá Vožice

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Mladé Vožici.

Barokní kostel sv. Martina stojí na zpevněné terase nad hlavním, Žižkovo náměstím. Kostelu v r. 1942 byly zabaveny všechny jeho zvony kromě umíráčku, až v r. 1952 se vrátil a byl znovu vysvěcen zvon Jan a v roce 1986 byly ze sbírky pořízeny 3 nové zvony Maria, Václav a Martin, které tvoří souzvuk "Gloria" .

Na témž náměstí byl v letech 1570–1603 postaven mladovožický zámek. Za Küenburgů, již jej vlastnili 250 let, získal svou dnešní barokní podobu. V roce 1946 byl zámek zkonfiskován a do jeho budovy byl umístěn závod Koh-i-Noor . V současné době je zámek veřejnosti nepřístupný a jeho stav je i vlivem nepodařených restitucí žalostný.

Kaple Nanebevzetí Panny Marie stojí na vršku nad městem na místě původního královského hradu, zbořeného během husitských válek v r. 1425. V roce 1646 ji nechal postavit tehdejší držitel vožického panství Krištof Karel Přehořovský z Kvasejovic .

Zhruba 2 km od města se nachází zřícenina hradu Šelmberk, ze kterého do současnosti zbyla víceméně jen kulatá hláska. Je volně přístupný veřejnosti, ale na věž, která slouží jako muzeum a rozhledna, se lze dostat jen v otvíracích hodinách.

Galerie

Historie

Svým okolím, horskou polohou a zejména i svým "Hradem", návrším, na němž v dobách dřívějších stával skutečný hrad jako sídlo královského statku a spolu zemská pevnost, připomíná Mladá Vožice alpské sídlo arcibiskupské. Město vzniklo jako podhradí na svahu návrší a již na počátku vlády Karla IV. připomíná se jako městečko se dvěma kostely. Bývalo potom se svým hradem zápisně v držení různých rodů, z nichž jeden, vladykové z Pacova, opatřili mu znak.

Asi již od té doby užívalo město na svých pečetích znamení, kterého se později užívalo jako znaku, totiž věže na hradbách, provázená dvěma znaky vrchností. Podoba znaku je doložena pečetěmi, barvy však známe jen z literatury a novodobého znázornění (na solnici). Podle pečeti věž nestojí na trávníku, nýbrž na skalnaté půdě a nemá korouhvičky ani zuby, jak se jí někdy přidávají v nové době.

Dle značně mladých místních vyprávěcích pramenů je původ Mladé Vožice velmi starého data, až se vztahem ke knížeti Spytihněvovi, který měl Vožický hrad vystavět pro uschování stříbra z nedalekých dolů.

Ne zcela jasný vztah k Mladé Vožici má Stanimír z Vožice (Ztanimirum de Bazychce), připomínaný roku 1273, který je některými badateli dle svého predikátu (šlechtického titulu), považován snad za nejstaršího možného držitele tohoto města.

S velkou pravděpodobností možno soudit, že vožické zboží patřilo královské komoře, ale bylo však dáváno v zástavu nebo propůjčováno různým pánům za prokázané služby králi. Zachovalé písemné památky dokládají, že prvním z takových pánů byl Vilém z Vožice, který držel vožické zboží od roku 1318. Od tohoto roku se objevují písemné zprávy o držitelích vožického panství. Král Karel IV. držel Vožici pro svou potřebu a jednou byl se svým dvorem na zdejším hradě (8. 9. 1352). Od roku 1318 do roku 1425 se v držení Vožice vystřídaly tyto rody: páni z Landštejna, z Janovic, Hulerové z Orlíka, z Prahy a z Ronova, z nichž držel Vožici Materna.

V březnu po bitvě u Sudoměře obsadilo asi 2000 jezdců Vožici za vedení Mikše Divůčka z Jemniště, nejvyššího mincmistra na Horách Kutných. Z 5. na 6. dubna 1420 ráno na Velký pátek vpadl Žižka, tiše pobořiv plaňky, kterými byla Vožice obehnána, do městečka a zapálil ho. Mnoho železných pánů pobil nebo zajal a zachránili se jen ti, kteří utekli na hrad. Ukořistil několik tisíc koní, jimiž posílil svoje vojsko. Staré letopisy říkají: "A tu hned sobě jazdcouv naděla, a kterého podobného pacholka viděl, na toho oděnie dada a kuoň pode/ň, i vycvičil jeho k jiezdě a k boji".

V září roku 1425 dobýval přední vojevůdce Jan Hvězda z Vícemilic - zvaný Bzdinka vožický hrad 5 týdnů. Hrad byl dobyt a rozbořen do základů. Vůdce Táborů byl smrtelně raněn, ale ještě se dočkal vzdání hradu a jednání mezi Tábory a Sirotky na jedné a Pražany i jednotou na straně druhé, ve věci míru dne 18. října 1425 (tzv. "Vožický mír" - podle nejnovějších výsledků historického bádání však byl zjednán ve Vršovicích, jedná se tedy o "Vršovický mír"). Hrad byl pobořen a zboží Vožické připojeno k Vlašimi.

V této době měli Mladou Vožici v držení páni z Klinštejna, z Čestic, z Kralovic, Trčkové z Lípy a Voračičtí z Paběnic. Roku 1579 získal Ml. Vožici Michal Špaňovský z Lisova, který povolil Vožickým výsadu volního stěhování, šenk vína, obchod železem, právo volně nakládati s odumřelým statkem a také místní cechy obdařil výsadami. Jeho syn Jáchym prodal Ml. Vožici Bernartu Fünfkirchnerovi, který po bitvě na Bílé hoře propadl své statky. Nějaký čas tu vládl císařský generál Baltazar de Marradas, jenž se staral o obnovení víry katolické a o pořádek v městských knihách. Za jeho nástupců Přehořovských z Kvasejovic vystavěna byla (1646) z trosek hradních kaple na návrší "Hradu", vystaveny tři trhy (1650) a obnoveny řemeslnické pořádky.

Roku 1678 přešlo panství do rukou Küenburgů, kteří k němu připojili četné drobné statky v okolí a zřídili z nich "svěřenecké" panství (fideikomisní, pozn.: fideikomis - ve feudálním právu nedělitelný a nezcizitelný majetkový soubor, obvykle zděditelný pouze nejstarším synem zůstavitele).

Osobnosti

  • Matěj z Janova (mezi 1350 až 1355 – 1393), spisovatel
  • Jan Jeník z Bratřic (1756 - 1845), rakouský důstojník, nadšený josefinista a český vlastenec
  • August Sedláček (1843 - 1926), historik, genealog, sfragistik a heraldik
  • Ota Bubeníček (1871 - 1962), akademický malíř
  • Fran Lhotka (1883–1962), chorvatský hudební skladatel českého původu

Oficiální web město Mladá Vožice:
www.vozice.cz

PSČ Mladá Vožice: 391 43

Počasí

Počasí

Zdroj textu cs.wikipedia.org

V okolí