Volenice (Okres Strakonice)

Historie

Nejstarší období

Podle knihy archeologa Dubského bylo území, kde se obec nachází, osídleno již v mladší době slovanské. Starší osídlení dokládá i nález ze 16. dubna 1924, kdy tehdejší starosta Šiška nalezl v prastaré studánce na louce v trati U Dubu dvě historické nádobky. První nádobka je miska vyrobená z hnědočervené hlíny, vysoká 7,3 centimetru, na výduti zdobená řádkou vrypů. Druhá nádobka je štíhlá láhev se zúženým hrdlem z hrubé šedé hlíny, vysoká 10,5 centimetru, nepravidelně formovaná. Nádoby také mohou pocházet z doby stěhování národů nebo ze 13. století. Obě byly darovány muzeu v Českých Budějovicích.

Středověk

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1227. V této době obec s významným poutním kostelem patřila klášteru svatému Jiří v Praze a historická listina dokazuje, že mu musela platit desátek. Předpokládá se však, že vesnice vznikla v 10. století a podle profesora Antonína Profouse pochází název z osobního jména Volen - ves lidí Volenových. Později ves drželi různí šlechtici:

Sezem a Protiva z Frymburka (před rokem 1384)
Stach z Bubna, Václav Racek z Bubna a Werlýchové z Bubna
Jiří z Poděbrad (roku 1456 koupil za 250 kop českých)
Vilém z Rožmberka (roku 1463 je mu obec zastavena králem) a jeho potomci Švihovští sídlící na Rabí
Kocové z Dobrše (od roku 1532)

18. a 19. století

Panský dvůr zde existoval až do roku 1786. Tehdy byl zrušen a jeho pozemky rozděleny. Ve druhé polovině 19. století zanikly feudální vztahy definitivně a obec byla přičleněna k politickému okresu Strakonice, kam patří dodnes.

20. století

Za první světové války bylo z vesnických mužů do rakousko-uherského vojska povoláno 140 vojáků, z nichž jich 21 zemřelo a dnes je připomíná památník na návsi. V roce 1920 byla poprvé otevřena veřejná knihovna. Roku 1922 byl odhalen památník obětem I. světové války. V roce 1926 si místní učitel ve výslužbě Karel Hajský koupil první rozhlasový přijímač. V roce 1927 se o Vánocích rozsvítila první elektrická žárovka ve Volenicích. Dne 23. července 1930 byl založen volenický Sokol a prvním jeho starostou se stal Josef Staněk. V roce 1935 už v obci fungovalo dvacet tři rozhlasových přijímačů a roku 1936 si četnická stanice pořídila první telefon, druhým majitelem telefonu se stal obchod Josefa Diviše.

V kronice obce Volenice jsou zapsány zprávy o tom, že 18. ledna 1943 bylo sedm volenických Židů odvezeno do koncentračního tábora v Terezíně. Další záznam ukazuje, že 8. dubna 1944 byli gestapem zatčeni voleničtí občané Tomáš Strejc a Václav Sýkora. Poslední důležitou událostí druhé světové války se stala cesta vlaku, který vezl vězně z Osvětimi – transportu smrti. Před stanicí Katovice byl vlak 20. dubna 1945 napaden americkými stíhacími letouny (tzv. hloubkaři). Polští vězni v předpokladu, že se jedná o polské Katowice, využili zmatku a uprchli spolu s vězni jiných národností do lesů u Katovic. Cestou byli pronásledováni příslušníky SS, kteří transport doprovázeli, a u Novosedel jich bylo sedm zastřeleno (další čtyři u Katovic). Zastřelení vězni (mezi nimi byl i jeden Čech) byli pohřbeni na místním hřbitově a zbylí uprchlíci byli ukrýváni na půdách statků, kde je voleničtí občané živili. Po čase byla mrtvá těla exhumována a převezena do Prahy, ve Volenicích je jejich památka každoročně připomínána. V roce 1945 bylo ve Volenicích ubytováno celkem 150 amerických vojáků.

Roku 1946 se konaly volby do Národního shromáždění: vyhráli komunisté se 198 hlasy, lidovci získali 97 hlasů, sociální demokraté 29 a národní socialisté 46. Dne 28. srpna 1947 proběhlo historicky první hlášení místního rozhlasu. V roce 1950 se z Volenic do Katovic přestěhovala četnická stanice a roku 1969 proběhlo první promítání kina ve Volenicích. Roku 1972 vlastnili voleničtí obyvatelé už 20 automobilů, 28 motocyklů, v obci byla také požární zbrojnice a koupaliště. V roce 1983 byl dokončen vodojem Na Vinici a 1989 také čistička odpadních vod.

Pamětihodnosti

Kostel svatých Petra a Pavla

Původně pozdně románský kostel sv. Petra a Pavla z let 1230–1240 byl v důsledku četných požárů goticky, renesančně a barokně přestavován. Z původní románské podoby se dochovalo zdivo hlavní lodi a kamenný portál v kobce na jižní straně. V západním a východním svorníku kostela je vytesán erb Koců z Dobrše, kteří v kostele mají rodovou hrobku. V roce 1715 byla přistavěna barokní věž. V roce 1909 byl kostel kompletně opraven podle návrhů Kamila Hilberta.

Volenický kostel je dodnes významným poutním místem a každoročně 29. června se zde koná pouť.

Fara

K samotné budově kostela patří také Volenická fara. První záznamy o ní pochází z roku 1344. V roce 1730 už k Volenické faře patřilo celkem 1760 lidí. V roce 1760 byla při požáru zničena původní budova, farní kronika a nejstarší farní matrika. Ještě téhož roku byla opravena do původního stavu. V roce 1919 byla farnost povýšena na děkanství.

Další památky

Mezi ostatní památkově chráněné objekty patří usedlosti čp. 7, 9 a 18 v lidovém baroku. Dále společný hrob obětí transportu smrti ze druhé světové války. Další objekty památkového zájmu jsou budova čp. 89, dále boží muka při cestě k Tažovicům, kamenný kříž u silnice do Štěchovic a sloup svatého Vavřince na návsi.