Cehnice (Okres Strakonice)

Historie

První písemná zmínka o Cehnicích pochází z roku 1342, kdy ve vsi byla tvrz, kterou vlastnil spolu s vesnicí panský rod Cehniců z Říčan.

V roce 1540 povýšil král Ferdinand I. obec na městečko, které však v důsledku třicetileté války i velkého požáru postupně ztrácelo na významu. Majitelé se v průběhu staletí střídali, roku 1782 Cehnice přešly do majetku rodu Windischgrätzů, kde setrvaly prakticky až do založení Československa.

Cehnice již byly čtyřikrát oceněny v krajském kole soutěže Vesnice roku: v roce 2013 získaly zelenou stuhu za péči o zeleň a životní prostředí (zvítězily i v celostátním kole), v roce 2014 modrou stuhu za společenský život, v roce 2015 bílou stuhu za činnost mládeže a v roce 2016 se staly celkovým krajským vítězem. Obec se snaží o udržování a obnovu tradičních akcí, svátků a obyčejů, ale také vytváří tradice nové. Z tradičních akcí je to například pořádání masopustního průvodu obcí, dětského maškarního reje a vítání občánků. Významnou novou tradicí je výsadba „Stromu života“ při narození nového občánka nebo novoroční výšlap na vysílač. V obci působí řada venkovských spolků. Mimo těch obvyklých zde působí jezdecký klub Gazalka, cehničtí ochotníci – divadelní spolek, loutkové divadlo JEKA.

Pamětihodnosti

Kulturní památky

Cehnice mají v Památkovém katalogu evidovány tyto kulturní památky:

Cehnická tvrz (čp. 1) se připomíná kolem roku 1342 jako majetek Rudolfa z Cehnic. Jedná se o patrovou renesanční budovu s arkádovou chodbou a bočními štíty, na fasádě jsou zbytky psaníčkových sgrafit.
Výklenková kaple Jana Nepomuckého z období vrcholného baroka (datovaná rokem 1693) ve volné krajině s bohatě zdobeným průčelím.
Silniční most č. 22-041 přes Cehnický potok je velmi hodnotný kamenný klenutý most. Tento most je autenticky dochovaným příkladem dopravní technické stavby, která dokládá architektonické kvality, stavební a konstrukční technologie a je důležitým pramenem pro dokumentaci vývoje tohoto druhu staveb v jihočeském regionu.
Špýchar z první poloviny 19. století, situovaná v usedlosti čp. 104, se dochovala téměř v autentickém stavu včetně volutového štítu a historických konstrukcí.