Blatná

Historie

Archeologické nálezy ukazují, že první souvislé osídlení lze nalézt již v době laténské ve 4. století před naším letopočtem a později od 6. století. Město vzniklo na křižovatce cest mezi Pískem, Plzní, Strakonicemi a Prahou. První písemná zmínka o Blatné pochází z roku 1235, kdy Vyšemír z Blatné vystupoval jako svědek na listině krále Václava I. Už tehdy byla Blatná uvedena jako město, ale údaj není spolehlivý. Později byla jako městečko uvedena až v letech 1489 a 1502.

Ve 14. století vlastnili osadu Bavorové ze Strakonic. V 15. století a na počátku 16. století byla Blatná hlavním sídlem pánů z Rožmitálu, ale po smrti Jaroslava Lva z Rožmitálu rod zchudl a Adam Lev z Rožmitálu městečko roku 1541 prodal Adamovi ze Šternberka.

Roku 1601 byla Blatná císařem Rudolfem II. povýšena na město. Během třicetileté války zažilo město mnoho drancování a požárů města. Často je také navštěvovaly vojenské oddíly obou válčících stran. Důvodem těchto pohrom je umístění Blatné na důležité komunikaci z jižních do západních Čech. Po skončení války zde zůstalo pouze šedesát obydlených domů.

Rozkvět města a řemesel začal v 18. století, kdy majitelé panství, Serenyiové, postavili kostelní věž, špitál, školu a město i okolí vyzdobili barokními plastikami. V roce 1834 propukl v Blatné velký požár, který zničil 118 domů a po kterém Blatná klesla na jedno z nejchudších měst. O dvacet let později bylo známé především svými ševci a zahradníky. Až na konci 19. století byla na železniční trati Březnice–Strakonice postavena stanice Blatná, která umožnila oživení podnikání.

V meziválečném období se Blatná stala známou díky desítkám hektarů polí růží. Pěstoval je Jan Böhm, který za své růže získal na soutěžích nejvyšší ocenění.

Pamětihodnosti

• Kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Zámek Blatná
• Mariánský sloup na náměstí Míru
• Vila Fiala
• Přírodní památka Blatná

Zaniklé stavby

• Podškolský mlýn

Další stavby

• Poesiomat, náměstí J. A. Komenského

Rodáci a osobnosti

• Karel Strakatý (1804–1868), operní pěvec, první interpret národní hymny Kde domov můj
• Jan Pravoslav Koubek (1805–1854), obrozenecký básník
• Vojtěch Hřímalý starší (1809–1880), varhaník a hudební skladatel
• Vilém Ignác Petters (1826–1875), lékař
• Jindřich Hanuš Böhm (1836–1916), libretista, překladatel, divadelní a hudební kritik
• František Simandl (1840–1912), kontrabasista a hudební pedagog
• Anna Drasdilová (1841–1929), operní pěvkyně, hudební pedagožka
• Johanna Kuffnerová (1853–1911), pedagožka, překladatelka a sufražetka
• Jozef Kuffner (1855–1928), důstojník, spisovatel, filolog a divadelní kritik
• Karel Fiala (1862–1939), architekt
• Alois Podhajský (1864–1946), rakousko-uherský polní podmaršálek, československý armádní generál
• Alois Dichtl (1882–1936), středoškolský učitel, zoolog, ekolog, spisovatel a publicista
• Jan Böhm (1888–1959), pěstitel růží
• Jan Antonín Hála (1890–1959), malíř, kreslíř a dokumentátor slovenské vesnice
• Josef Solar (1896–1977), grafik, kaligraf a malíř
• Kamil Běhounek (1916–1983), swingový akordeonista a skladatel
• Dimitrij Slonim (1925–2017), lékař-virolog, spisovatel a sběratel umění
• Jan Mikuláš Hála (* 1937), malíř a restaurátor v Lažánkách
• Zdeněk Ondrášek (* 1988), profesionální fotbalista
• Adina Mandlová (1910-1991), herečka, jejíž popel je rozptýlen na loučce vedle budovy místního krematoria