Dub (Okres Prachatice)

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1274, kdy je zmiňována jako sídlo Jana z Dubu. V první polovině 15. století se stali majiteli dubského panství Dubští z Třebomyslic, kteří od něj odvozovali i část svého jména. Začátkem 16. století panství držel Mikuláš Budkovský z Budkova, který jej v roce 1543 prodal Divišovi Boubínskému z Újezda. Jeho syn Petr panství vyměnil za zámek Střelu a novým majitelem se stal Vlachyně z Leskovce.

Po smrti jeho syna Kryštofa získal panství v roce 1608 Pavel Kavka z Říčan. Ten se později aktivně zapojil do českého stavovského povstání, po jeho porážce mu bylo panství zkonfiskováno. Po vyplacení bylo vráceno jeho manželce Anežce, rozené z Hodějova. Pak panství získala její dcera Anežka, která se vdala za Miroslava Markvarta z Hrádku. Od jejich potomků panství koupil koncem 17. století hrabě Karel Filip Buquoy. I nadále panství střídalo různé šlechtické majitele.

V první světové válce zahynulo přes 30 místních občanů. V roce 1919 zde byla založena tělocvičná jednota Sokol. V komunálních volbách 1919 kandidovali občané na kandidátkách sociální demokracie a agrárníků. V roce 1920 byl v části městyse postaven vodovod.

Během druhé heydrichiády byla popravena dubská příslušnice Terzie Blahovcová, v červnu 1942 pak německá armáda prohledala celou vesnici a zadržela listonoše Františka Maška, u kterého byla nalezena větší částka v hotovosti a množství uniforem. O několik týdnů později zemřel v Terezíně.

Kolem roku 1618 zde vznikla i židovská obec, uprostřed obce byla v 18. století postavena i malá synagoga. Roku 1838 zde žilo 18 židovských rodin. Obec se zmenšovala od počátku 20. století, v roce 1906 byla i prodána a na obytný dům přeměněna synagoga. Definitivně židovská obec zanikla v průběhu 2. světové války, v březnu 1942 byly do Terezína deportováni poslední dva Židé z Duba, Hedvika Duxová a její neteř. Jeden kilometr jižně od obce byl před rokem 1724 zřízen i Židovský hřbitov, poslední pohřeb v něm proběhl v roce 1940.